Skládka styrenových smol je stará, provizorně zrekultivovaná skládka nacházející se na kopci asi 600 metrů západně od ulice Pod Strání, severně od vrchu Na Věnci. Převážnou část odpadů představují sudy se styrenovými smolami, kterých se na skládce nachází více než 23 tisíc. Původcem skládky je bývalý státní podnik Kaučuk, jehož právním nástupcem je v současné době akciová společnost UNIPETROL.
{tab=Historie a současnost skládky}
Historie do roku 1989
Skládka vznikla na základě povolení Okresního národního výboru v Mělníku z roku 1962, skládkování bylo zahájeno v roce 1964. Původcem skládky byl tehdejší státní podnik Kaučuk, který na skládku ukládal odpad ze své výroby, zejména odpadní kaučuk, odpadní styrenové smoly, kaly z rozpouštění kuchyňské soli, silikagel, koks, spodium či latex. Skládkování bylo původně povoleno pouze na pět let, v průběhu dalších let však bylo povolení opakovaně prodlužováno.
Od roku 1968 se na skládku vozily už pouze styrenové smoly a kaly ze solných jímek, protože zbytek odpadů začal Kaučuk odvážet na novou skládku v nedalekých Mileticích.
V roce 1978 se skládka zaplnila. V té době na ní bylo uloženo již přes 8 tisíc sudů – dalších 6 tisíc sudů shořelo při rozsáhlém požáru na Štědrý den v roce 1974. Toto vše (tedy včetně vyhořelých sudů se zbytky styrenů) bylo v roce 1978 zahrnuto pískem, čímž vznikla plocha pro další vrstvu skládky.
Tempo navážení se pak začalo zvyšovat a zahrnování a vrstvení se opakovalo ještě několikrát. V roce 1980 Středočeský krajský národní výbor nařídil skládkování ukončit. Poslední sudy byly na skládku uloženy v roce 1985 a následně proběhlo poslední zahrnutí. Skrývka byla poté posázena keři. V okamžiku ukončení skládkování se na skládce nacházelo cca 23 500 sudů.
Kontaminace půdy a vod
Během více než třiceti let skládkování nebyla skládka prakticky nijak zajištěna, dle dobových svědectví lidé sudy rozbíjeli a styrenové smoly si vozili domů jako surovinu pro domácky vyráběné izolační nátěry. Byly zjištěny i případy používání sudů jako terčů. Část odpadů tak vytekla do půdy. O problému se dokonce psalo už před listopadem 1989. Například deník Svoboda 7. října 1985 v článku o Nelahozevsi napsal: „Na skládce jsou místy nepořádně poházené barely se styrénem, jenž z nich vytéká. Některé se válí i mimo skládku. Ta není ani řádně oplocená.“
Volné styrenové smoly se pak dostaly do podzemních vod hlavně v důsledku atmosférických srážek, částečně také díky mělkým podzemním vodám, které zespodu skládku omývají.
Kontaminace se vždy šíří směrem, kterým tečou podzemní vody. Tento směr je v geologických podmínkách tohoto území přibližně východní, čili ve směru k ulici Pod Strání a dále k řece Vltavě (viz obrázek).
Závazky státu
Po roce 1989 státní orgány dospěly k rozhodnutí, že skládku je třeba zlikvidovat. Na sanaci skládky uzavřel Kaučuk jako původce skládky v roce 1994 tzv. ekologickou smlouvu s tehdejším Fondem národního majetku (FNM) – jednalo se o přípravný krok před následnou privatizací. FNM se ve smlouvě zavázal financovat náklady na sanaci skládky až do výše přesahující 4 miliardy Kč. Ke smlouvě byl v roce 2001 podepsán dodatek, který přenášel zodpovědnost za provedení sanace na FNM. Závazky z této smlouvy později převzala společnost UNIPETROL jako právní nástupce podniku Kaučuk, a Ministerstvo financí jako právní nástupce FNM.
V roce 2006 byla sanace skládky začleněna do státní zakázky na sanaci starých ekologických zátěží, kterou vyhlásilo Ministerstvo financí. Výběrové řízení se však z mnoha různých důvodů protáhlo až do roku 2011. V říjnu 2011, několik týdnů po otevření obálek s nabídkami uchazečů, se ministr financí Miroslav Kalousek dohodl s premiérem Petrem Nečasem, že zakázku zruší. O dva měsíce později se tak skutečně stalo – vláda na svém zasedání 21. prosince 2011 odmítla schválit smlouvu s vítězem tendru, firmou Marius Pedersen Engineering, čímž zakázka definitivně skončila. Stát bude nyní v řešení starých ekologických zátěží pokračovat v dosavadní praxi, která spočívá ve vypisování zvláštních tendrů na sanaci jednotlivých lokalit. Kdy přijde na řadu skládka v Nelahozevsi, není zatím známo.
Česká inspekce životního prostředí
Podle rozhodnutí České inspekce životního prostředí (ČIŽP) z roku 2003 měla společnost UNIPETROL provést sanaci do konce roku 2010. V roce 2005 byl sice schválen realizační projekt sanace skládky (spočívající v odstranění sudů a zbytků odpadů a jejich termické likvidaci), samotnou sanaci však UNIPETROL neprovedl s odůvodněním, že v ekologické smlouvě se sanaci zavázal provést stát. Na základě žádosti společnosti UNIPETROL pak ČIŽP v roce 2011 vydala nové rozhodnutí, kterým stanovila provést sanaci do pěti let od ukončení výběrového řízení na dodavatele sanačních prací.
Obec Nelahozeves se proti tomuto novému rozhodnutí odvolala a trvala na původním termínu sanace do 31. prosince 2010, který by umožnil po společnosti UNIPETROL vymáhat provedení sanace např. formou exekuce. Ministerstvo životního prostředí však toto odvolání zamítlo.
14. října 2011 podala obec Nelahozeves na Ministerstvo životního prostředí správní žalobu. Žalobou se domáhá zrušení rozhodnutí o posunu termínu sanace skládky. O žalobě dosud nebylo rozhodnuto.
UNIPETROL je podle nového rozhodnutí ČIŽP povinen provádět až do zahájení sanace pravidelný čtvrtletní monitoring podzemních a povrchových vod. Ten byl pravidelně prováděn v letech 1997 – 2006 a jeho obnovení prosadila starostka Petra Urbanová.
Analýzy rizik
Po roce 1989 bylo na skládce prováděno několik průzkumných prací, jejichž cílem bylo identifikovat možná rizika skládky na životní prostředí. Průzkumy provedené v letech 1992, 1995, 2002 a 2005 neodhalily významnější šíření odpadů mimo těleso skládky, V rámci posledního průzkumu, provedeného v roce 2010, však již byly na některých místech naměřeny hodnoty vážně ohrožující životní prostředí. Nadlimitní hodnoty některých škodlivých látek (např. fenantrenu) byly naměřeny i ve studních obyvatel ulice Pod Strání. Koncentrace kontaminantů v užitkové vodě zatím nedosahuje zdraví škodlivých hodnot, to se však může změnit – analýza výslovně upozorňuje, že do budoucna bude riziko výrazně vzrůstat. Realizátor průzkumu v závěru analýzy rizik konstatuje, že skládka je potenciální hrozbou pro životní prostředí v Nelahozevsi a že je třeba ji neprodleně zlikvidovat.
V Nelahozeveském zpravodaji v dubnu 2013 vodohospodář Martin Jakoubek upozornil, že dosavadní analýzy rizik skládky nebyly provedeny dostatečně, a doporučil provedení komplexnějšího posouzení dopadů skládky na obec Nelahozeves. Zároveň doporučil obyvatelům zájmového území, aby až do provedení komplexního posouzení nepoužívali užitkovou vodu ze studní k ničemu jinému než k oplachu zpevněných ploch.
{tab=Dokumentace vztahující se ke skládce}
Odborné analýzy
Ekologická smlouva mezi Unipetrolem a Ministerstvem financí
 Smlouva týkající se ekologických závazků[5 MB] Příloha 1[513.89 KB],  Příloha 4[337.92 KB],  Příloha 5[282.31 KB] |
Uzavřena mezi FNM ČR a Kaučuk, a. s. v dubnu 1994 |
| Dodatek č. 1[5.82 MB] |
Uzavřený mezi FNM ČR a UNIPETROL, a. s. (právní nástupce Kaučuk, a. s.) v červenci 2001 |
Správní řízení České inspekce životního prostředí – 2003
| Zahájení správního řízení[653.12 KB] |
15. 8. 2003 |
| Rozhodnutí[1.42 MB] |
18. 9. 2003 |
Správní řízení České inspekce životního prostředí – 2011
| Zahájení[3.58 MB] |
25. 3. 2011 |
| Vyjádření obce Nelahozeves[479 KB] |
2. 5. 2011 |
| Rozhodnutí[1.06 MB] |
9. 5. 2011 |
| Odvolání obce Nelahozeves[503.04 KB] |
23. 5. 2011 |
| Vyjádření společnosti UNIPETROL k odvolání[201.34 KB] (+ příloha[400.85 KB]) |
17. 6. 2011 |
| Rozhodnutí o odvolání[2.05 MB] |
16. 8. 2011 |
| Správní žaloba[4.96 MB] |
12. 10. 2011 |
{/tabs}