Nelahozeves (opět) na rozcestí: Budou mít Lešany v sousedství štěrkopískovnu?

O plánované výstavbě štěrkopískovny v lokalitách Kopec a Jezera, v těsné blízkosti části obce Lešany-Resort, místní obyvatelé většinou mnoho nevědí. A to přesto, že historie celého projektu sahá až do roku 2004.

Smlouva o spolupráci a územní plán

Je to totiž už více než sedm let, kdy byla mezi těžařem Františkem Jampílkem a obcí Nelahozeves uzavřena smlouva o spolupráci, na jejímž základě měl být celý projekt zrealizován.

Obec se ve smlouvě zavázala změnit územní plán tak, aby těžba mohla proběhnout ve vytipované lokalitě (viz obrázek). Ke změně územního plánu však dodnes nedošlo. Proč?

V době, kdy František Jampílek smlouvu uzavíral, byl zrovna připravován nový územní plán obce. Vzhledem k pokročilému stádiu jeho příprav již nebylo možné do něj štěrkopískovnu promítnout, a tak byl územní plán v březnu 2005 schválen v původní podobě bez štěrkopískovny s tím, že následně bude v rámci samostatného řízení provedena jeho změna.

Pořízení změny územního plánu spočívající v doplnění štěrkopískovny do územního plánu pak zastupitelstvo skutečně vzápětí schválilo (složení tehdejšího zastupitelstva viz rámeček). Po několikaměsíčních přípravách byl návrh změny územního plánu v dubnu 2006 předložen příslušným orgánům státní správy.

Odbor životního prostředí Městského úřadu Kralupy nad Vltavou však s provedením změny nesouhlasil. Odkázal se na svá dřívější stanoviska k obdobnému záměru Františka Jampílka v katastru obcí Olovnice a Zeměchy. Se změnou nesouhlasilo ani město Kralupy nad Vltavou a Středočeský kraj.

Kralupský odbor životního prostředí svůj nesouhlas zdůvodnil zejména rizikem negativního vlivu těžby na infiltrační schopnosti krajiny. Úřad dále upozornil, že předmětná plocha se nachází v blízkosti ochranného pásma přirozené akumulace vod. V neposlední řadě úřad vznesl výhrady vůči vynětí zemědělské půdy pro účely těžby.

Obecní úřad Nelahozeves však přes zásadní výhrady kralupského odboru pokračoval v přípravách změny územního plánu dál. Mezitím ale vstoupil v účinnost nový stavební zákon a dosud neschválenou změnu tak bylo nutné projednat znovu od začátku v souladu s požadavky nového stavebního zákona.

Tento nový zákon mimo jiné stanovil, že pokud se projednávání určité změny územního plánu protáhne na více než jeden rok, je pořizovatel povinen předložit zastupitelstvu návrh dalšího postupu. Tímto ustanovením se však obecní úřad neřídil a nadále pracoval s původním usnesením zastupitelstva z roku 2005. A to navzdory tomu, že mezitím proběhly komunální volby a složení zastupitelstva se změnilo, byť jen mírně – místo Leoše Hudce a Pavla Hájka se novými zastupiteli stali Václav Turecký a Lubomír Pavlíček. Právě Václav Turecký, který sám bydlí v Lešanech, nad celým projektem jen nevěřícně kroutí hlavou: „Za mé účasti se štěrkopískovna v minulém volebním období určitě neřešila. Něco takového bych si rozhodně pamatoval a jistě bych byl stoprocentně proti,“ říká Václav Turecký, který se dle svých slov o záměru pana Jampílka dozvěděl až ze zprávy kontrolního výboru zastupitelstva z února letošního roku.

Že se štěrkopískovna za celé uplynulé čtyři roky neobjevila na zasedání zastupitelstva ani jednou, potvrzuje i tehdejší lešanský zastupitel Jiří Rous: „Otázku možnosti pískovny v katastrálním území Lešany jsme naposledy probírali ještě v předešlém zastupitelstvu, před rokem 2006.“

Skutečnost, že tehdejší starosta Jaroslav Otásek nepovažoval za nutné s kolegy zastupiteli otázku štěrkopískovny za celé čtyři roky ani jednou probrat, je zarážející i z jiného důvodu. V roce 2007 již začal v těsné blízkosti stavět rodinné domy Anglický Resort. „Pan Otásek nás o tomto záměru informoval s tím, že záměr byl úřadem pro ochranu životního prostředí zamítnut,“ říká dnes Libor Škoda, jednatel developerské společnosti.

To byla sice pravda, ovšem obecní úřad Nelahozeves se záměr změny územního plánu ve prospěch těžby pokusil prosadit znovu, a to v prosinci 2007, kdy již výstavba Resortu několik měsíců probíhala.

Na opakované předložení návrhu zkraje roku 2008 znovu reagoval odbor životního prostředí v Kralupech nad Vltavou. Jeho stanovisko bylo velmi ostré. Úřad v první řadě upozornil, že k předkládanému návrhu se vyjadřoval již dvakrát v roce 2006 a dodal: „Je nutno zdůraznit, že odbor životního prostředí je místně příslušným orgánem státní správy a jeho stanoviska jsou neopomenutelná. Pokud nadále bude obec Nelahozeves pokračovat ve změnách územního plánu a nebude brát zřetel na vyjádření orgánu státní správy, bude odborem životního prostředí podán návrh kompetentním úřadům na zahájení řízení pro porušení zákonné povinnosti.“

Odbor ve svém stanovisku znovu shrnul důvody, proč se štěrkopískovnou nesouhlasí, zejména pak upozorňoval na zásah do krajinného rázu: „Dotčená lokalita je jedním z nejvyšších míst této oblasti, je zde malá lesnatost i nedostatek nelesní zeleně, převažují zde rozsáhlé plochy zemědělsky využívané půdy a zástavba, lokalita je z těchto důvodů značně viditelná z mnoha frekventovaných míst. Realizací záměru by tak došlo k vysoce negativnímu zásahu do krajinného rázu.“

Starosta Jaroslav Otásek se tím dostal do pasti. Na jedné straně měl totiž podepsanou smlouvu s Františkem Jampílkem, ve které se zavázal změnu územního plánu provést a která mu nařizovala záměr těžby podporovat, a těžař samozřejmě logicky trval na jejím naplnění. Na druhé straně zde byla opakovaná negativní stanoviska orgánů státní správy, která nebylo možné ignorovat. Do toho pokračovala výstavba Resortu a do rodinných domů se začali stěhovat první obyvatelé.

Městský úřad Kralupy nad Vltavou navíc začal po obci požadovat, aby vypracovala úplně nový územní plán, neboť ten dosavadní údajně obsahoval závažné vady a mj. byl v rozporu s novým stavebním zákonem. Tento stav trvá dodnes, protože ještě v roce 2011 stále platí územní plán v původní podobě z roku 2005.

Jaroslav Otásek se v této situaci obrátil na architektky Merunkovou a Hadravovou, které již měly zkušenosti z podobných projektů v okolních obcích. Ty začaly připravovat úpravy územního plánu tak, aby byly všechny nedostatky odstraněny, a zároveň se snažily zohlednit všechny požadavky na změny, které se za léta nečinnosti nastřádaly. Souhrnný návrh změn o 51 položkách dokončily na jaře roku 2009.

Teprve po předložení návrhu příslušným orgánům státní správy architektky zjistily, že již z minulosti existují dva dosud formálně nedokončené návrhy na změny ve prospěch štěrkopískovny. Projekt štěrkopískovny tedy po dohodě se starostou do svého návrhu zpětně zařadily a pokračovaly v jeho projednávání.

Mezitím František Jampílek žádal o schůzku s architektkami, aby se ujistil, že vše probíhá podle jeho představ. Starosta Jaroslav Otásek mu údajně schůzku slíbil, ale k setkání nakonec nedošlo. „O osobní jednání za účasti architektek jsme žádali opakovaně, ale přes několik mých urgencí starosta schůzku v průběhu celého roku 2010 nesjednal,“ říká Miroslav Mužík, zplnomocněný zástupce Františka Jampílka pro tento projekt.

Do toho přišly další komunální volby, přičemž Jaroslav Otásek se rozhodl pokračovat ve hře na mrtvého brouka i po nich. Nová starostka Petra Urbanová se tak o existenci projektu štěrkopískovny dozvěděla až od zástupců těžební společnosti, kterým již po několika letech naléhání došla trpělivost, takže v únoru 2011 za ní přijeli na nelahozeveský úřad osobně. Teprve od nich dostala starostka všechny relevantní informace včetně podepsané smlouvy o spolupráci. Místostarosta Jaroslav Otásek jí nepředal nic a dokonce ji ani neupozornil na to, že zástupci těžební společnosti do Nelahozevsi přijedou, ačkoliv byl o této návštěvě dopředu informován.

Co na to zastupitelstvo

Petra Urbanová již dala najevo, že smlouva s Františkem Jampílkem pro ni není posvátná a že se může pokusit o její změnu nebo úplné vypovězení. Údajně již začala problém konzultovat s právníky. „Z mého pohledu tento projekt nelze podpořit. Neumím si představit, že by lidé, kteří investovali do tohoto typu bydlení, měli za svými domy těžbu písku po dobu patnácti let,“ říká Petra Urbanová, která se v posledních dvou měsících intenzivně seznamuje s celou historií projektu a zkoumá možnosti dalšího postupu.

Z hlediska procesu schvalování územního plánu lze přitom projekt shodit se stolu poměrně snadno – v podstatě stačí, aby návrh změny územního plánu zamítlo současné zastupitelstvo obce, a celá štěrkopískovna tím jde k ledu. Tedy alespoň pro nejbližší roky.

Současní zastupitelé přitom štěrkopískovně nijak nakloněni nejsou a už teď je jisté, že potřebných pět rukou se bude pro projekt hledat jen velmi těžko. „Schválení výstavby nových domů hned vedle štěrkopískovny nechápu,“ říká lešanská zastupitelka a předsedkyně výboru pro životní prostředí Eliška Brázdová. Svým odporem k projektu Františka Jampílka se nijak netají. Hlas proti projektu je jistý i u již zmíněného Václava Tureckého. Na pochybách nikoho nenechá ani názor dalšího lešanského zastupitele Pavla Matouška: „Proti těžbě jakéhokoliv množství písku v Lešanech budu bojovat, jak mi síly, právo a mandát dovolí. V žádném případě nebudu hlasovat pro jakoukoliv těžbu v zamýšlené lokalitě,“ ujišťuje Pavel Matoušek. „Aktivně sháním a budu shánět veškeré mě dostupné podklady pro jednání zastupitelstva a budu nápomocen paní starostce k zamítnutí projektu šterkopískovny.“

Záporná stanoviska lze ale očekávat i od ostatních zastupitelů. Ať už proto, že si štěrkopískovnu v obci nepřejí, či proto, že chod zastupitelstva je díky krokům starostky Petry Urbanové pod mnohem větší kontrolou než v minulosti, takže jakýkoliv hlas pro štěrkopískovnu by mohl vyvolat bouři nevole obyvatel obce, která je těžebním průmyslem a různými skládkami již dnes doslova obklopena.

„Nedovedu si představit, že by zastupitelstvo se záměrem štěrkopískovny souhlasilo,“ říká i samotná starostka Petra Urbanová. „Dohoda o spolupráci byla postavena na podpoře záměru, tedy na provedení změny územního plánu. V současné době však docházíme k přesvědčení, že změny územního plánu již nelze provést, a to především z důvodu uplynutí lhůt vyjádření dotčených orgánů státní správy. Dalším důvodem je také skutečnost, že obec musí schválit nový digitalizovaný územní plán do roku 2015. Tuto situaci vnímám tak, že dohodu o spolupráci nelze naplnit,“ dodává starostka. Skutečnost, že smlouva zůstává nenaplněna ještě sedm let od jejího podpisu, je podle starostky chyba i druhé strany: „Jestliže docházelo k tak dlouhým časovým prodlevám, díky kterým již nelze změny územního plánu dotáhnout, pak považuji za nelegitimní na závazcích z této dohody dále setrvávat. Konečně investoři by si měli střežit, aby závazky uzavírané s obcí byly pokud možno naplněny ještě v tomtéž volebním období,“ uzavírá Petra Urbanová.

Že současné zastupitelstvo štěrkopískovnu odmítne, předpokládá i bývalý zastupitel Jiří Rous: „V souvislosti s výstavbou lešanského Resortu se situace zcela výrazně změnila a naše dnešní stanovisko by bylo jistě jednoznačně proti bez jakéhokoli projednávání. Nikdo by jistě nesouhlasil – a dnešní zastupitelstvo to jistě prosadí – s tím, že v těsné blízkosti zástavby rodinných domků bude otevřena pískovna,“ říká Jiří Rous.

Zastupitelstvo se bude štěrkopískovnou poprvé za posledních šest let zabývat již příští týden. Zasedání se podle dosavadních informací zúčastní František Jampílek osobně.

Hrozí obci soud s těžební společností? Keblice varují

Je ovšem otázka, co by se po zamítnutí štěrkopískovny zastupitelstvem dělo dál, protože těžební organizace trvá na plnění smlouvy z roku 2004. A vzhledem k úsilí a investicím, které už do tohoto projektu věnovala (mimo jiné poskytla obci služby související s přípravou změny územního plánu), se zřejmě tak snadno nevzdá. „Pokud by se obec rozhodla smlouvu nenaplnit nebo dokonce vypovědět, nezbylo by nám, než to předat právníkům a požadovat po obci náhradu škody,“ krčí rameny Miroslav Mužík.

Skutečnost, že projektu se nelze zbavit jedním hlasováním zastupitelstva, si dobře uvědomuje i starostka Petra Urbanová: „Je poněkud troufalé se takto vyjádřit za situace, kdy není zcela jasné, jakým způsobem budeme k tomuto závazku přistupovat. Prioritou je jistě co nejméně bolestné řešení pro obec.“ Pavel Matoušek dodává: „Mnoho věcí nám hraje do karet, ale nedržíme všechny trumfy.“

Že se ze strany těžební společnosti nejedná o plané hrozby, ukazuje příklad Keblic, malé obce v Ústeckém kraji. V některých ohledech se proces schválení štěrkopískovny v Keblicích podobá Nelahozevsi jako vejce vejci. I v Keblicích v roce 2004 tehdejší starosta Rudolf Vrecko podepsal s Františkem Jampílkem smlouvu o spolupráci, takřka na chlup stejnou jako s Jaroslavem Otáskem. A dokonce tak učinil bez předchozího souhlasu zastupitelstva, byť Rudolf Vrecko dnes tvrdí, že zastupitelé o smlouvě věděli.

Podstatný rozdíl je ale v tom, že v Keblicích smlouva unikla na veřejnost již v závěru roku 2004 a o rok později obyvatelé Keblic odmítli štěrkopískovnu v referendu. Obec tedy změnu územního plánu odmítla udělat (protože výsledek referenda byl pro ni závazný) a František Jampílek následně Keblice zažaloval o náhradu škody ve výši 71 milionů korun, což představuje zhruba dvacetinásobek ročního rozpočtu této malé obce. Soudy si případ přehazují už pět let. Podstatou sporu je otázka, zda je smlouva o spolupráci platná či nikoliv, přičemž současné vedení obce argumentuje právě skutečností, že starosta neměl k jejímu podpisu souhlas zastupitelstva. Zatím poslední verdikt vynesl před měsícem Krajský soud v Ústí nad Labem, který spor vrátil k projednání Okresnímu soudu v Litoměřicích. Krajský soud dal jasně najevo, že smlouva měla být zastupitelstvem dopředu schválena: „Nemůže obstát názor soudu prvního stupně, že starosta obce byl oprávněn sám bez dalšího podepsat předmětnou smlouvu. Je třeba postavit najisto, zda podpisu této smlouvy předcházelo její schválení zastupitelstvem či nikoliv,“ říká rozsudek, v němž krajský soud vytýká soudu nižšího stupně nedostatečné hodnocení důkazů. Litoměřický soud bude tedy muset smlouvu posoudit znovu. Jeho rozhodnutí může napovědět i budoucí osud Nelahozevsi.

Keblická kauza se však od Nelahozevsi liší minimálně v tom, že v Nelahozevsi zastupitelstvo smlouvu dopředu schválilo. Miroslav Mužík se tedy neplatnosti smlouvy neobává: „Já sám jsem byl na zastupitelstvu tehdy několikrát, podrobně jsem zastupitelům problematiku vysvětloval. Nevidím důvod, proč by smlouva měla být zpochybňována.“ I pak však zůstává otázka, zda zastupitelstvo může zavázat ke změně územního plánu byť i samo sebe. Že se jedná o problematický akt minimálně v etické rovině, je vidět právě ze současné situace: od doby, kdy zastupitelstvo souhlasilo se smlouvou s Františkem Jampílkem, do doby, kdy má dojít k závaznému hlasování o příslušné změně územního plánu, proběhly už dvoje komunální volby a z tehdejších zastupitelů zbyli v tom současném pouze tři z devíti.

Při zpochybnění smlouvy se lze patrně opřít i o skutečnost, že předmětné zasedání zastupitelstva nebylo (dle tehdejší obvyklé praxe) veřejné, čímž se ocitlo v příkrém rozporu se zákonem o obcích. To je potenciálně vážný problém, protože dle mnoha právních stanovisek, včetně názoru Ministerstva vnitra, je usnesení zastupitelstva, jehož zasedání nebylo řádně svoláno jako veřejné, pravděpodobně neplatné od samého počátku.

Zastupitelstvo Nelahozevsi má ještě jednu možnost. Může záměr těžby schválit a spoléhat se na to, že projekt smete ze stolu někdo jiný. Že by to mohlo vyjít, naznačují i dosavadní negativní stanoviska různých orgánů. Není ale příliš pravděpodobné, že by zastupitelé našli k takovému kroku odvahu. Proti takovému postupu je i starostka Petra Urbanová, která tuto hypotetickou taktiku označila za alibistickou.

Po pískovně bude les

Pokud by zastupitelstvo změnu územního plánu nakonec schválilo a proces by se podařilo protlačit přes všechny orgány státní správy, těžba písku by mohla v katastru Lešan probíhat až dvacet let, celkový prostor těžby čítá 117 hektarů. Jedná se však o horní odhad vycházející ze současných plánů. Dřívější projekty Františka Jampílka totiž obvykle v průběhu příprav doznávaly řady změn – většinou se v průběhu řízení o něco zmenšil prostor, kde smí společnost těžit, hlavně podle ochoty vlastníků příslušných pozemků bavit se o výkupu. Pak by se adekvátně zkrátila i celková doba těžby. Reálný odhad celkové doby těžby je tedy dle těžební společnosti zhruba deset let.

Těžba by nejspíš začala přímo u Resortu, přičemž první fáze by trvala přibližně rok. „Pak bychom tam vysázeli les a pokračovali bychom dál směrem dál od obce,“ odtajňuje plány Miroslav Mužík. Obyvatelé Lipové ulice v Resortu by se pak ze svých domů dívali do lesa – až vyroste. Ale i samotný rok těžby je poměrně dlouhá doba. Co například s hlukem a prachem?

„Prašnost při provádění skrývek je na úrovni běžných agrotechnických opatření,“ říká Miroslav Mužík a dodává, že prašnost nebude větší než při běžné orbě nebo vláčení polí. Při vlastní těžbě bude prašnost ještě nižší. To potvrzuje i návrh změny územního plánu, který společnost Františka Jampílka pro obec Nelahozeves vypracovala: „Při uvažovaném způsobu dobývání a úpravy se v provozovně prakticky nebudou vyskytovat žádné zdroje prachových emisí. Určitá prašnost může vznikat pouze na vnitrozávodových a příjezdových komunikacích. Lze ji eliminovat včasným skrápěním cest.“

Hlučnost podle Miroslava Mužíka v žádném případě nepřekročí zákonné normy. Těžba bude prováděna kolovým nakladačem, jehož hlučnost je srovnatelná se středně hlasitým nákladním autem. „Nejhlasitější je drtič, ten ale umístíme několik set metrů od zástavby,“ dodává zástupce těžební společnosti. „Navíc na hranici Resortu vybudujeme ochranný val, který těžbu od zástavby hlukově odstíní. Zároveň ho ozeleníme, aby při větru nezpůsoboval prašnost.“ Společnost Františka Jampílka v současné době dokončuje studii vlivu na životní prostředí, jejímž vyhotovením podmínil svůj souhlas krajský úřad. Studie by měla podrobně popsat vliv štěrkopískovny z hlediska dopravy, změn v uspořádání krajiny, hluku či znečištění ovzduší.

Jak by krajina vlastně po skončení těžby vypadala? Téměř všechny dosavadní projekty Františka Jampílka byly nakonec rekultivovány na vodní plochu (viz fotogalerie), to však v případě Lešan nepřipadá v úvahu. „Ložisko je zde příliš mělké, odhadem čtyři až pět metrů, takže jezero se tady nedá vybudovat. Předpokládáme, že celý prostor nakonec zalesníme,“ říká Miroslav Mužík. Budeme tedy čekat na les dvacet let? „„Samotná pískovna zabere vždycky zhruba osm hektarů a těch osm hektarů se pořád posunuje. Na začátku tam máte ornou půdu a ihned po vytěžení následuje výsadba lesa,“ doplňuje Miroslav Mužík. „Teď tam jsou kousky polí. Kdybychom tam těžili, museli bychom prostor majetkově scelit a po nás by tam zůstal les. Tam, kde bychom se dotkli hladiny podzemní vody, uvažujeme provést v rámci rekultivace několik tůněk pro obojživelníky a případně kolem nich i menší plochy mokřadů, z důvodu vytvoření stanovišť umožňujících zvýšení druhové pestrosti rostlin a živočichů.“

Na území plánované štěrkopískovny je však jedna vodní plocha přece jen ve hře. Nachází se tam totiž jezírko o rozloze 800 čtverečních metrů a současné písemné záměry těžební společnosti se o něm nijak nezmiňují. „Jezírko zůstane zachováno. Pokud je na těženém území nějaký kus přírody, který stojí za ochranu, tak jej vždy obcházíme,“ ujišťuje Miroslav Mužík.

Co z toho bude obec mít?

Protože štěrkopísek je dle platné legislativy tzv. nevýhradním ložiskem, těžební společnost podle zákona neodvádí žádné úhrady z provedené těžby. Jediným povinným odvodem je jednorázová úhrada za odnětí zemědělské půdy v prostoru těžby ze zemědělského fondu. Z ní obec podle zákona obdrží 40 %. Výpočty konkrétních částek zatím nejsou k dispozici, příjem obce se však bude pravděpodobně pohybovat v řádu desítek tisíc korun ročně.

Jako kompenzaci za negativní vliv na životní prostředí má pak František Jampílek podle uzavřené smlouvy obci platit ročně 450 tisíc korun, z toho 200 tisíc má být poskytnuto v naturáliích, konkrétně ve formě písku a práce těžebních strojů pro potřeby obce. Právě tato plnění zřejmě sehrála hlavní roli při rozhodování zastupitelů v roce 2005. „Zastupitelstvo se rozhodovalo i pod vidinou možného příjmu do chudého rozpočtu obce,“ připouští tehdejší zastupitel Jiří Rous. V této souvislosti je na místě připomenout, že v té době se Nelahozeves ještě vzpamatovávala z rozsáhlých povodní v srpnu 2002, kterými byla postižena zejména oblast okolo Dvořákovy stezky.

Eliška Brázdová však považuje tyto částky za směšné a argumentuje například Hostínem u Vojkovic, kde sdružení dotčených obcí s občanskými sdruženími podmiňuje rozšíření štěrkopískovny částkou šest milionů ročně na rozvoj kraje. Oba projekty jsou přitom co do rozlohy území téměř totožné a předpokládaná výtěžnost štěrkopískovny v Nelahozevsi je dokonce vyšší než v Hostíně. „Naše tehdejší zastupitelstvo se však spokojilo s řádově nižší částkou. Skutečně jim tyto peníze stály za téměř 20 tisíc náklaďáků ročně a za hluk a prach sto metrů od obytných domů?“ ptá se Eliška Brázdová.

Stanou se z Lešan druhé Podhořany?

Podle připraveného záměru by měl být vytěžený štěrkopísek odvážen výhradně po velvarské silnici a dále po obchvatu Velvar až k dálnici D8. Do Lešan by nákladní vozy neměly vůbec jezdit. To mimo jiné předpokládá změnu současného dopravního značení, které zakazuje vjezd nákladním automobilům na lešanskou silnici směrem od Olovnice – zákaz vjezdu by se musel posunout až k hranici Lešan a tentýž zákaz by musel být umístěn i z druhé strany na rozcestí s Nelahozevsí a Kralupy. Tím však systém dopravního značení znemožní průjezd vozidel samotnou Nelahozevsí, neboť zákaz vjezdu nákladních automobilů je už na tomto rozcestí také směrem na Kralupy. Nákladní automobily přijíždějící z Nelahozevsi k rozcestí by se tak dostaly do neřešitelné situace. Je tedy zjevné, že otázka dopravního značení je zatím poněkud nedomyšlená.

Nejasná je i otázka plánované dopravní cesty směrem k obchvatu Velvar. Velvarská silnice je totiž místy velmi úzká a navíc v těsné blízkosti vede železniční trať. Jižv současné době nastávají na této silnici problematické situace, kdy se v úzkém úseku musíte při jízdě vejít mezi protijedoucí vozidlo a místní vláček na straně druhé. Jak by doprava na této silnici vypadala po zprovoznění štěrkopískovny, se obává např. odbor dopravy Středočeského kraje: „Přepravou vytěženého štěrkopísku dojde k podstatnému nárůstu zatížení silniční sítě, a ta stavebním a dopravně technickým stavem tomuto nárůstu neodpovídá,“ konstatuje středočeský odbor dopravy. Obdobné stanovisko zastává i Správa a údržba silnic, která upozorňuje, že dopravci budou mít tendenci si nepohodlnou trasu zkracovat přes Kralupy.

Navíc není vyloučeno, že nákladní automobily budou ignorovat i zákaz vjezdu do samotných Lešan. Tato hrozba přitom není pouze teoretická, protože i současné zákazy vjezdu (jednosměrný do Lešan a obousměrný od rozcestí do Kralup) jsou často porušovány – policie tyto úseky nekontroluje. Pokud by se policie nezačala na tyto trasy ve svých kontrolách zaměřovat, mohly by Lešany blízkou štěrkopískovnu pocítit ve formě zvýšené dopravní zátěže, kterou již v současné době trpí Podhořany.