Martin Jakoubek, vodohospodář a aktivista

Jednou z klíčových postav vášnivých debat o rozšíření Skládky Uhy se stal vodohospodář Martin Jakoubek, který od roku 2011 poskytuje vedení obce odbornou podporu pro její kroky v rámci komplikovaného povolovacího procesu skládky. Martin Jakoubek na sebe strhává pozornost nejen svým výrazným a přesvědčivým projevem, ale také tím, že sami představitelé naší obce se na něj stále častěji odkazují jakožto na garanta zákonnosti a bezpečnosti provozu skládky. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby se vodohospodář striktně držel své role odborného konzultanta v oblasti vodohospodářství. Bohužel je však nutné konstatovat, že se zejména v posledních měsících nechal “v zápalu boje” opakovaně strhnout k výrokům, které značně přesahují jeho expertní roli, za niž je vedením obce z našich kapes placen.

Martin Jakoubek například v jednom svém vystoupení přirovnal aktivity Občanského sdružení Nelahozeves (OsN) k blokacím ekologických aktivistů, kteří mnoho let bojují proti výstavbě dálnice D8 přes chráněnou krajinnou oblast České středohoří a tím podle Jakoubka nesou vinu na desítkách lidských životů ročně z dopravních nehod na objízdné trase. Za to, že soudy postupně zrušily všechna územní rozhodnutí pro D8 včetně podkladového stanoviska EIA, totiž podle Jakoubka zřejmě nemohou ti, kdo tato nezákonná rozhodnutí po dlouhá léta vydávali, ale ti, kdo se proti těmto nezákonnostem bránili.

Předmětem tohoto článku ale není D8.

Když už ale Jakoubek nepřímo přirovnal členy OsN k lidem, kteří mají podle něj zodpovědnost za ztráty na životech, na oplátku bychom mu mohli doporučit pídit se po tom, o kolik let se vinou liknavosti úřadů zkracuje délka života lidí v Podhořanech. Je přitom prokazatelný fakt, že trvalé vystavování organismu nadměrné hlučnosti, vibracím a polétavému prachu mají citelný negativní vliv na délku života. Starostka těmto lidem slibuje, že teď už se situace začne opravdu konečně řešit a že se čeká jen na první peníze ze skládky. Slibů tohoto typu už ale obyvatelé Velvarské ulice slyšeli za uplynulá léta spoustu a nestalo se nic. Obec bohužel ve svých plánech není zatím příliš konkrétní. Například řešení hlučnosti a prašnosti vně budov si lze představit jen velmi obtížně jinak, než zákazem vjezdu náklaďáků. Na prosazení takového opatření ale žádné peníze ze skládky nepotřebujeme.

V posledním zpravodaji nám Martin Jakoubek vypočítává, o kolik peněz už OsN údajně připravilo obec tím, že podalo odvolání proti územnímu rozhodnutí pro IV. etapu skládky. Všichni v naší obci přitom vědí, že by skládka obci přinesla nemalé peníze a na vynásobení tří čísel si skutečně nemusíme platit autorizovaného inženýra s kulatým razítkem, který navíc ani neumí výpočet provést správně (viz rámeček pod článkem). Každá mince má ale dvě strany, což ale Jakoubka opět nezajímá – ten vidí jen peníze pro obec (z nichž je mimochodem placen i on sám) a nedává na druhou misku vah reálné ekologické zátěže. Nehodlá připustit žádná provozní rizika (kontaminace podzemních vod chloridy a tenzidy či překračování limitních hodnot arsenu a niklu ve vzduchu v okolí ďáblické skládky se v Nelahozevsi určitě zopakovat nemohou – Jakoubek za to „ručí“). Nezajímá jej rozpor záměru s územním plánem obce, který potvrdila přímo jeho autorka Kateřina Sovinová. Neřeší možné negativní dopady na ceny blízkých nemovitostí (zeptejte se libovolného realitního makléře, jaký zvuk mají domy v obcích se skládkou). Nevidí, nebo spíše nechce vidět dlouhodobé poškozování životního prostředí a trvalou devastaci krajiny.

Je to možná k neuvěření, ale v naší obci žijí i lidé, pro něž jsou tyto hodnoty důležitější než peníze. Kolik jich je, ukáže blížící se referendum. Že Martin Jakoubek staví tyto lidí do role škůdců obce, ukazuje, že si nedokáže od věci udržet profesionální odstup. Ten by byl žádoucí i proto, že on sám v naší obci nebydlí a nikdy tedy nebude konzumentem negativních dopadů skládky na naši obec.

V souvislosti s územním plánem stojí za povšimnutí i vyjádření člena Jakoubkova expertního týmu, architekta Milana Svobody. V první řadě je to jeho nepravdivé tvrzení, že těžebna se nachází v zastavitelném území, přitom se nachází v nezastavitelném, což lze snadno zjistit pohledem do výkresu. Ještě zajímavější je ale okolnost, že architekt nechce říci, zda je záměr skládky v souladu s územním plánem, s úsměvným odůvodněním, že obec Nelahozeves není příslušná se k tomuto vyjadřovat. Můžeme si být přitom naprosto jisti, že kdyby obec chtěla, určitě by se ráda vyjádřila, stejně jako se vyjadřuje k řadě jiných okolností projektu skládky. K otázce územního plánu obec mlčí očividně proto, že si je velmi dobře vědoma, že skládka je s územním plánem v rozporu, což se ale zrovna teď nehodí úplně do krámu. Proto se architekt Svoboda, místo aby nám sdělil svůj vlastní odborný názor, pouze poněkud alibisticky odvolává na pochybné odborné posudky Pavla Šemory, které si objednala přímo .A.S.A. a které samozřejmě tvrdí, že s územním plánem je všechno v naprostém pořádku.

Ale vraťme se k Martinu Jakoubkovi. Ten svými výroky dává opakovaně najevo, že by byl radši, kdyby se občané do rozhodování vedení obce nevměšovali. Nijak neskrývá svůj odpor vůči referendu, které je podle jeho názoru “úplným nesmyslem”, kterým OsN “tlačí obec do kouta”. Před členy OsN si dle svých slov byl dokonce připraven kleknout na kolena, jen aby se nesnažili vymoci si referendum soudní cestou, což by se jim pravděpodobně podařilo, jak připustil i právník obce Bohumil Petrů. Jakoubek si také stěžuje na to, že vinou OsN musela obec vynakládat nemalé prostředky na renomovanou advokátní kancelář, aby “čelila otázce předložené k referendu”, přitom starostka i místostarosta mají sami právní vzdělání. Stejně tak Martin Jakoubek rozhořčeně konstatoval, že referendum blokuje celou jeho firmu, jako kdyby OsN mohlo za to, jaké služby si u něj vedení obce objednává (mimochodem bez výběrového řízení, které by si poměrně značný rozsah prací už asi zasloužil).

Jakoubkovi také vadí veřejný charakter rozhodovacích procesů. Například si před časem postěžoval, že zasedání zastupitelstva se nahrávají a nahrávky se zveřejňují, takže si je pak může poslechnout i .A.S.A. Zřejmě mu uniká, že obec Nelahozeves není soukromý podnik, ale veřejnoprávní korporace financovaná z našich daní. Není žádný důvod, proč by vedení obce mělo cokoliv v souvislosti se skládkou konat za zavřenými dveřmi.

Martin Jakoubek obviňuje OsN z toho, že klame veřejnost, pokud tvrdí, že V. etapě skládky lze zabránit. Neobtěžuje se s věcnou polemikou vůči článku, který na toto téma nedávno na těchto stránkách vyšel. Podle jeho názoru jsou to prostě “bláboly”.

Aby nedošlo k mýlce – toto není útok na Martina Jakoubka, ale reakce na jeho vlastní neustálé veřejné útoky na odpůrce skládky, které místy překračují hranice slušnosti natolik, že si veřejnou odpověď bezpochyby zasluhují. Tento článek by nikdy nevznikl, kdyby se vodohospodář držel svého řemesla, tj. posuzování vodohospodářských aspektů plánované skládky, kde odvádí dobrou práci. Jakoubek vyčítá odpůrcům skládky aktivismus, ale přitom se díky své horlivé podpoře skládky stává sám aktivistou a tím zbytečně podrývá svou pozici nestranného odborníka, kterým by měl být. (Ve skutečnosti samozřejmě nemůže být o nestrannosti řeč. Martin Jakoubek je přímo zainteresován na tom, aby skládka vznikla, protože v takovém případě se bezpochyby zvýší rozpočtová položka pro jeho vlastní projekty. On sám se tím ostatně ani nijak zvlášť netají.)

Stojí za povšimnutí, že kouzlu Martina Jakoubka propadla i část zastupitelů. Někteří z nich zcela nekriticky přijímají každý Jakoubkův výrok jako absolutní pravdu. Souhlas Jakoubka se skládkou jim stačí k tomu, aby s ní souhlasili také (Josef Kukla). Přitom lze snadno prokázat, že i renomovaný vodohospodář se může zmýlit. Martin Jakoubek například v jednom ze svých posudků varoval před nestabilním podložím současné skládky a dokladoval to tím, že provozní budova skládky se vlivem pohybů podloží údajně posunula postupně o pět metrů. Jak se však později ukázalo, rozdíl pěti metrů nebyl dán pohybem stavby (která by se při takto velkém posunu bezpochyby zřítila), ale pouze nesouladem mezi původně projektovaným a skutečným umístěním budovy.

Když k tomu přičteme již zmíněný chybný výpočet příjmů ze skládky či nesprávný údaj o vzdálenosti V. etapy skládky od Nelahozevsi (Martin Jakoubek tvrdí, že je oproti IV. etapě dál od Nelahozevsi o 380 metrů, ačkoliv správný údaj je 550 metrů – to je chyba v řádu desítek procent), vidíme, že nikdo není neomylný. Přesto část zastupitelů Jakoubkovi bezvýhradně věří. Je to pro ně prostě “solidní chlap” (Jaroslav Král).

Věřme, že občané Nelahozevsi budou mít vlastní rozum.