Jóó Lešany… díl II.

Více by se mělo napsat o lidech z obce, ale kdo ty nejstarší pamatuje… Tak alespoň několik zajímavostí.

Třeba herec Václav Postránecký jezdil jako malý hoch za dědou Janem Hybšem do Lešan z Prahy vlakem, tedy na zastávku v Nelahozevsi a pak kousek pěšky. Hybšovi kdysi obývali statek s domem č. 28 na návsi obce a polností měli přes čtyři hektary. Jejich a okolní zahrady na konci obce byly pro nás kluky nekonečným působištěm. Pan Postránecký občas do obce jezdí, stejně jako na hrob rodiny do Nelahozevsi.

Teď něco k vile č. 107 po panu Konvalinkovi, pracovníkovi pošty. Jeho rodina měla v obci první televizor a paní Konvalinková pouštěla děti na pohádky. V tomto domě mezi léty 1974 a 1993 bydlela a tvořila akademická malířka Věnceslava Truhlářová – žačka a neteř malíře Jana Zrzavého, který byl v roce 1966 jmenován národním umělcem. Paní Truhlářová si dávala přezdívku „Venda“ a nyní je nazývána malířkou Vysočiny. V okolních městech měla mnoho výstav. V Lešanech žila s výtvarníkem, uměleckým řezbářem a kovářem panem Kopicem. Ten pracoval na některých zakázkách i na zámku v Nelahozevsi. V období let 1975–90 vyráběl rámy obrazů pro paní Vendu v obci truhlář Václav Janda.

Paní Truhlářová naběhala i kolem Lešan mnoho kilometrů s paletou a se skicákem. Pouštěla se i do malování na keramiku. Mimo obec ovšem nejraději malovala koně na mořském pobřeží, což byla její láska.

Václav Hlavatý