Aktuální stav řešení staré zátěže sudů se styreny a návrh koncepčních opatření na území obce

Obec Nelahozeves považuje za jednu z nejvyšších priorit zlepšení stavu životního prostředí v obci a v jejím bezprostředním okolí. Prostředí obce nejvíce trpí těmito známými historickými ekologickými zátěžemi:

• Skládka sudů styrenových smol UNIPETROL
• Struskoviště Kaučuk, a. s.
• Skládka tekutých kalů PTZ (UNILEVER)
• Skládka veterinárního a asanačního ústavu Tišice
• Skládka Josefa Kratochvíla
• Skládka Lešany

Do současné doby jsou známé tyto potenciální rizikové lokality:

• Výsypka a odval z těžby štěrkopísků
• Skládka Uhy I.—III. Etapa
• Centrální tankoviště ropy CTR MERO

Dle šetření expertního týmu obce je velmi profesionálně a nadstandardně zajištěno vodní hospodářství i monitoring životního prostředí v provozu CTR MERO. Naopak největším problémem z výše popsaných lokalit je skládka sudů styrenových smol. Konkrétně se jedná o 23 500 uložených sudů se styrenovými zbytky. Obec Nelahozeves usiluje o odstranění této staré ekologické zátěže podanou správní žalobou. V loňském roce se starostka obce pokusila získat vyjádření dotčených orgánů státní správy k stavu kvality vod ve studních na základě předložených výsledků z monitoringu. Vzhledem k tomu, že tato snaha byla bezvýsledná, pověřila starostka obce expertní tým, věnující se rozšíření Skládky Uhy, přípravou aktivních kroků pro rozhýbání tohoto dlouhodobě stagnujícího a opomíjeného problému.

Skládka sudů se styrenem zabírá plochu přibližně 1,2 ha, objem skládky je 40 tisíc m³. Půdorys skládky je zakreslen v situaci. Se skládkováním bylo započato v roce 1964. Základová spára skládky je pravděpodobně umístěna na původním nijak neupraveném a nezatěsněném podkladu. Podle původního povolení z roku 1962 byly na skládce ukládány prakticky veškeré druhy chemických odpadů, které vznikaly v technologii výroby kaučuku polystyrenových hmot. Koncem roku 1974 zde bylo uloženo cca 9 000 sudů se styrenovými zbytky. Dne 24. 12. 1974 vypukl na skládce z nezjištěných příčin rozsáhlý požár, při kterém vyhořely 2/3 objemu skládky. Neporušeno zůstalo pouze cca 3 000 sudů v jižní části skládky. Koncem roku 1978, kdy zde bylo uloženo cca 8 500 sudů včetně zbytků z požáru, byla skládka zaplněna. Tato stará skládka byla v roce 1978 zahrnuta pískem, čímž byla vytvořena nová plocha pro ukládání dalších sudů se styrenovými zbytky. Poslední povolení k deponování bylo vydáno koncem roku 1983. Dne 18. 7. 1985 byly na skládce uloženy poslední sudy. Výše položená skládka je menšího rozsahu (cca 1/3 původní plochy). Sudy jsou uloženy systematicky ve čtyřech vrstvách, bylo jich zde umístěno přibližně 15 000. Celkem by tak mělo být ve staré i nové části skládky uloženo cca 23 500 sudů. Realizované sanační práce spočívaly pouze v překrytí uložených sudů izolační fólií a rekultivací povrchu skládky v roce 1986.

Tato opatření jsou z dnešního pohledu katastrofálně nedostačující. Po roce 1990 zde zodpovědné orgány organizují a provádějí pouze dílčí průzkumné a monitorovací práce (v letech 1992, 1995, 1997, 2002, 2005, 2012, 2013). Přestože existuje mj. platné rozhodnutí České inspekce životního prostředí o odstranění této staré zátěže z roku 2003, zodpovědné orgány v tomto okamžiku nemají jasno o způsobu zajištění nebo odstranění staré zátěže ani o termínu vlastního provedení. Současně zůstává nedořešena otázka volně uložených sudů v struskovišti. Průzkumnými pracemi byla jednoznačně prokázána nespolehlivost zabezpečení skládky styrenových smol. Prokazatelně zde docházelo a s vysokou pravděpodobností stále dochází k šíření kontaminace až do cenomanského (nejhlubšího) kolektoru podzemních vod, případně do vodoteče Korytnice.

Dosavadní odborné poznatky v oborech hydrogeologie, sanační geologie, inženýrské geologie, geotechniky a vodního hospodářství byly ve všech případech zhotoveny pouze jako dílčí průzkumné práce týkající se vždy dané konkrétní lokality a nikoliv celého zájmového území s vyhodnocením vzájemných vazeb apod. Dle zjištění expertního týmu doposud nebyl řádně zpracován a vyhodnocen souhrn těchto bodových informací o stavu ekozátěží.

Proto v souvislosti se zdroji z provozu IV. etapy Skládky Uhy na základě podrobné terénní rekognoskace expertní tým navrhuje tento plán komplexního monitoringu životního prostředí na území obce:

• Prověřit stav a pasportizovat stávající vodní zdroje a pramenní vývěry v obci.
• V zájmovém území provést komplexní geofyzikální měření (tj. ověření výskytu pokryvných útvarů i puklin ve skalním podloží od náhorní plošiny až do údolní nivy).
• Zhotovit geodetické zaměření celého území, 3D model terénu včetně vynesení mapy hydroizohyps.
• Na vybraných vrtech, vodních zdrojích a vývěrech provést spektrální analýzy všech potenciálních polutantů.
• Dle zjištěných údajů následně doplnit monitorovací síť hydrogeologických objektů.
• Prověřit stavebně technický stav starých zátěží (tj. např. izolačních souvrství), aktuální stav uložení sudů, hrází, těsnost základových spar apod. (zejména s použitím moderních metod nedestruktivního průzkumu).
• V rámci průzkumných prací vybudovat na průmyslovou činností nejvíce dotčené náhorní plošině pozorovatelnu hydrometeorologických údajů a na stávajících drobných vodotečích nebo pramenních vývěrech limnigrafické stanice.

Do ukončení a vyhodnocení výše uvedených prací (předpoklad v polovině roku 2014) nedoporučujeme využívat podzemní vodu z žádného z vodních zdrojů v zájmové oblasti (viz vymezené území vyznačené na mapě na následující straně). Vodu ze studní a vývěrů lze používat max. k oplachu zpevněných ploch.

V dalším článku se budeme věnovat stavu projekční přípravy IV. etapy Skládky Uhy  i navazujících správních rozhodnutí, tj. integrovaného, stavebního a vodoprávního povolení rozšíření skládky.

Za expertní tým

Ing. Martin JAKOUBEK,
VHSPROJEKT
autorizovaný inženýr v oboru
vodohospodářské stavby

Příloha: mapa situace[4.18 MB]