Skládka styrenů – časovaná bomba pro Nelahozeves? (II. díl: 1989–2011)

První díl reportáže o skládce styrenových smol nad hleďsebskou strání jsme uzavřeli rokem 1989. Nyní se podívejme na její novodobou historii a současnost.

Privatizace a ekologická smlouva

Po roce 1989 se začal měnit přístup státu k ochraně přírody a státní orgány postupně dospěly k rozhodnutí, že skládku je třeba zlikvidovat. To, co bylo provedeno v roce 1985, má se skutečnou sanací společného jen velmi málo – skládka byla v podstatě jen zakryta zeminou a na novém povrchu byly vysázeny keře.

Na sanaci skládky uzavřel Kaučuk jako původce skládky už v roce 1994 tzv. ekologickou smlouvu s tehdejším Fondem národního majetku – jednalo se o přípravný krok před následnou privatizací. FNM se ve smlouvě zavázal financovat náklady na sanaci skládky až do výše přesahující 4 miliardy Kč. Tato suma by měla být pro sanaci skládky více než dostatečná – dle odhadů Unipetrolu se náklady na sanaci budou pohybovat v řádu stovek milionů Kč.

Kaučuk měl podle této smlouvy provést celou sanaci a FNM ji měl zaplatit. Kaučuk však sanaci neprovedl.

V roce 1997 se stal Kaučuk součástí společnosti Unipetrol, ten se však skládkou styrenových smol nadále nijak nezabýval. Místo toho uzavřel s FNM dodatek, který původní ekologickou smlouvu od základů překopal. Závazek FNM financovat sanaci skládky zůstal v platnosti, ale dodatek zároveň přesouval zodpovědnost za provedení sanace přímo na FNM. Unipetrol se po podpisu tohoto dodatku stal pouze divákem představení, v němž měl FNM celou sanaci zajistit sám. Fond si však chytře do smlouvy nedal žádné termíny a nemusel tedy se sanací nijak spěchat – a také nijak nespěchal.

V roce 2004 vláda ČSSD zprivatizovala Unipetrol do rukou polského koncernu PKN Orlen. Proces privatizace čelil v uplynulých letech mnoha podezřením z korupce – nejznámějším symbolem pestré mozaiky je slavná kauza „pět na stole v českých“. To však pro osud skládky není příliš podstatné.

V roce 2005 FNM zanikl a jeho závazky přešly od 1. ledna 2006 na Ministerstvo financí. O rok později se stal ministrem financí Miroslav Kalousek, který sanaci skládky v Nelahozevsi začlenil do známé obří zakázky na sanaci starých ekologických zátěží – největší veřejné zakázky v historii České republiky, v jejímž rámci má být vedle skládky v Nelahozevsi sanováno dalších 509 lokalit a jejíž předpokládaný rozpočet přesahuje 160 miliard Kč. Tato zakázka dosud probíhá, hlavní zdržení způsobila opakovaná odvolání společnosti PPF, kterou Ministerstvo financí odmítalo do tendru pustit. V současné době je výběrové řízení opět otevřeno, nabídky uchazečů mají být podány do 5. září 2011. Vzhledem k velkým rozporům mezi Miroslavem Kalouskem a premiérem Petrem Nečasem ohledně koncepce likvidace starých ekologických zátěží však není vyloučeno její zrušení. Pro zrušení zakázky je také opoziční ČSSD a pochybnosti o současné koncepci zakázky dávají najevo i Věci veřejné. Bude-li obří zakázka zrušena, celý proces sanací se tím posune minimálně o několik let – již poněkolikáté.

ČIŽP nařizuje likvidaci skládky

Skládky si mezitím začaly všímat i orgány, které mají ochranu životního prostředí v popisu práce. Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) v roce 1996 nařídila provádění každoročního monitoringu skládky. Tento monitoring o sedm let později vyústil v jednoznačné rozhodnutí inspekce: Unipetrol musí skládku zlikvidovat, a to do konce roku 2010.

Unipetrol tedy urgoval plnění smlouvy u Ministerstva financí, které mezitím závazky FNM převzalo. Učinil tak celkem třikrát, z toho dvakrát v roce 2006, za vlády Jiřího Paroubka krátce před volbami, kdy již politici měli zcela jiné starosti než nějakou nelahozeveskou skládku. Náhoda? Unipetrol jakoukoliv souvislost s volbami popírá a argumentuje, že výzvu k zahájení prací zasílal ministerstvu znovu ještě v roce 2008.

Jenže ministerstvo nereagovalo, takže se nedělo nic. Až v roce 2010 byla na žádost Unipetrolu provedena opakovaná analýza rizik, jejíž výsledek byl varující. Kontaminace se šíří, v některých bodech byly naměřeny hodnoty vážně ohrožující životní prostředí. Nadlimitní hodnoty některých škodlivých látek (např. fenantrenu) byly naměřeny i ve studních obyvatel ulice Pod Strání. Koncentrace kontaminantů v užitkové vodě zatím nedosahuje zdraví škodlivých hodnot, to se však může změnit – analýza výslovně upozorňuje, že do budoucna bude riziko výrazně vzrůstat. Závěr expertů je jasný – skládka je potenciální hrozbou pro životní prostředí v Nelahozevsi a je třeba ji neprodleně zlikvidovat.

Unipetrol se tak ocitl ve složité situaci. Měl sice uzavřenu smlouvu zaručující, že skládku zlikviduje stát, ve smlouvě však nebyly stanoveny žádné termíny, a stát se k sanaci neměl. Jiná složka státu – ČIŽP – zároveň požadovala provedení sanace od Unipetrolu, a lhůta pro provedení sanace se nepříjemně přiblížila. Dlužno podotknout, že podobný problém řeší v celé republice celá řada podniků.

Obec Nelahozeves se ozývá

Necelé čtyři měsíce před vypršením termínu sanace požádal Unipetrol inspekci o posun lhůty a žádost zdůvodnil nečinností Ministerstva financí. V žádosti Unipetrol požadoval, aby byl původní termín 31. prosince 2010 zrušen a aby byl nový termín odvozen od termínu, kdy Ministerstvo financí ukončí výběrové řízení na sanaci skládky.

Proti této žádosti protestovala ústy starostky Petry Urbanové obec Nelahozeves – jednalo se vůbec o první viditelnější aktivitu obce za celou historii skládky.

Námitky obce Nelahozeves však ČIŽP ignorovala a žádosti Unipetrolu v plném rozsahu vyhověla – souhlasné rozhodnutí připravila inspektorka Jaroslava Cikhartová a podepsal jej Robin Náse, vedoucí oddělení ochrany vod pražského oblastního inspektorátu ČIŽP.

Starostka se s rozhodnutím nesmířila a podala odvolání, takže verdikt zatím není pravomocný. Odvoláním se nyní zabývá Ministerstvo životního prostředí, rozhodnout by mělo v řádu měsíců.

ČIŽP tvrdí, že si obec Nelahozeves odvoláním uškodila, fakta však hovoří jasně: Pokud by obec odvolání nepodala, termín likvidace skládky by se odložil na neurčito. Znovu si pro pořádek zopakujme souvislosti. Ministerstvo financí musí dle smlouvy s Unipetrolem sanaci provést, jeho prvním krokem bude uskutečnění výběrového řízení na dodavatele sanačních prací. Toto výběrové řízení sice v současné době probíhá, ale je možné, že bude zrušeno. ČIŽP ve svém (zatím nepravomocném) rozhodnutí stanovila, že sanace musí být provedena do pěti let od ukončení výběrového řízení. Ve smlouvě s Unipetrolem však ministerstvo nemá žádný termín, do kdy musí výběrové řízení zrealizovat. Říká se tomu začarovaný kruh.

Obec Nelahozeves ve svých námitkách správně upozorňuje, že za těchto okolností nemusí být sanace provedena v podstatě nikdy. Jenže ČIŽP, která má v popisu práce životní prostředí chránit, místo uvalení sankcí za nedodržení termínu sanace umožnila Unipetrolu klidné spaní.

Proč nebyla nařízena exekuce?

Inspekce má přitom v ruce účinný nástroj, kterým lze běh událostí velmi rychle rozhýbat – může totiž na Unipetrol uvalit exekuci. V režimu exekuce pak může inspekce pověřit provedením sanace někoho jiného, a to na náklady Unipetrolu, které budou uspokojeny právě pomocí exekuce. Unipetrol by pak tyto náklady pravděpodobně zpětně vymáhal po Ministerstvu financí.

Exekuce by podle platné legislativy měla v zásadě následovat ihned poté, jakmile marně uplyne termín uložený povinnému subjektu – a ten vypršel před půl rokem. Jenže inspekce exekuci nenařídila a ani se k tomu nechystá. Proč?

Pro odpověď je třeba se vrátit o pět let zpět a přesunout se do Českých Budějovic. Zde se po desítky let nacházela jiná stará ekologická zátěž – staré plynojemy obsahující desítky tun jedovatých látek, vzniklých jako odpad při výrobě svítiplynu. Vlastník plynojemů, společnost Jihočeská plynárenská, nesplnil termín sanace plynojemů, nařízený oblastním inspektorátem ČIŽP v Českých Budějovicích, a zdůvodnil to úplně stejně jako nyní Unipetrol v kauze Nelahozeves. Inspektorát to však nezajímalo a v roce 2006 uvalil na Jihočeskou plynárenskou exekuci. Ta pak začala hrozit žalobou na Ministerstvo financí za nedodržování ekologické smlouvy. A pak přišla rána přes prsty – na popud tehdejšího zimního krále resortu financí Vlastimila Tlustého byl nejprve odvolán ředitel České inspekce životního prostředí Jan Slanec a vzápětí také šéf jejího českobudějovického inspektorátu Ladislav Krátký, který exekuci nařídil. Formální důvody odvolání byly pochopitelně jiné, souvislost s kauzou plynojemy je však více než zřejmá. ČIŽP se od té doby exekucím v souvislosti se starými ekologickými zátěžemi vyhýbá a její pracovníci v soukromých rozhovorech připouštějí obavy o ztrátu zaměstnání.

Co udělá Ministerstvo životního prostředí?

Nekompromisní přístup českobudějovické inspekce však přesto přinesl své plody – Ministerstvo financí se probudilo, urychleně uvolnilo potřebné peníze a dnes je sanace plynojemů v Českých Budějovicích téměř dokončena.

Může to být příklad i pro nelahozeveskou skládku? Míček nyní leží na straně Ministerstva životního prostředí, které musí rozhodnout o odvolání obce Nelahozeves. Bude to však chvíli trvat – ministerstvo dostalo od inspekce veškeré podklady teprve minulý týden, a vzhledem k množství agendy a období dovolených lze rozhodnutí očekávat nejdříve v září.

Ministerstvo buď může ponechat v platnosti původní rozhodnutí inspekce s propadlým termínem sanace – a pak se otevírá možnost uvalení exekuce. I kdyby se k ní inspekce neměla, podnět k jejímu provedení může podat kdokoliv – takový krok by inspekci alespoň donutil odkrýt karty.

A nebo ministerstvo rozhodnutí inspekce potvrdí, a pak nezbývá než čekat, zda boj mezi vládními politiky o osud obří ekologické zakázky vyústí také v nějaké činy. Slibů jsme za poslední roky slyšeli mnoho – například už v roce 2003 si tehdejší ministr životního prostředí Libor Ambrozek pochvaloval, jak jsou projekty likvidací starých ekologických zátěží pěkně nastartovány, a ujišťoval, že většina sanací bude provedena do konce roku 2010. Teď je rok 2011 – Ambrozek je dávno pryč, ministři i celé vlády přicházejí a odcházejí, ale skládka styrenových smol v Nelahozevsi zůstává…