Po dlouhé nemoci zemřel v pondělí 24. dubna 2023 bývalý dlouholetý starosta Nelahozevsi Jaroslav Otásek. Bylo mu 75 let. Ve vedení obce Nelahozeves stál třicet let. Posledních deset let žil v Chlumu u Třeboně, odkud se chystal v letošním roce do Nelahozevsi vrátit, to už ale nestihl.
Jaroslav Otásek se narodil 26. července 1947. Do Nelahozevsi se přistěhoval z Prahy v roce 1966. V čele obce Nelahozeves stanul poprvé v roce 1981 ještě jako předseda Místního národního výboru Nelahozeves. Po listopadu 1989 vyhrál komunální volby celkem šestkrát za sebou. Po volbách v roce 2010 přepustil křeslo starosty tehdy sedmadvacetileté Petře Urbanové a sám zaujal pozici místostarosty. Tento svůj krok odůvodňoval potřebou plynulé generační výměny.
Již v roce 2011 Jaroslav Otásek na post místostarosty rezignoval a zůstal řadovým zastupitelem, o další rok později se po rozvodu s manželkou Evou odstěhoval z Nelahozevsi do Chlumu u Třeboně. Trvalý pobyt v obci si ponechal ještě rok, po formálním přesídlení mu pak v roce 2013 zanikl zastupitelský mandát.
V roce 2018 pak kandidoval ještě jednou do zastupitelstva Chlumu u Třeboně, ale již jen z posledního 15. místa.
Do Nelahozevsi se pravidelně vracel za svými četnými přáteli i na některé místní společenské akce. Zároveň plánoval, že se do Nelahozevsi vrátí natrvalo.
Letos v únoru mu komise na jeho žádost přidělila obecní garsonku v budově Vinopalny, do které se měl nastěhovat v červnu po plánované kolaudaci budovy, jejíž rekonstrukce se nyní dokončuje. Své přání dožít ve své domovské obci si tak již nestihl splnit.
Jaroslav Otásek vtiskl nesmazatelnou stopu do novodobé historie Nelahozevsi. Počátek jeho působení v čele samosprávy Nelahozevsi je spojen zejména s rozsáhlou přestavbou centra obce v 80. letech minulého století, kdy byla v prostoru pod zámkem zbourána většina budov bývalého zemědělského dvora a současně byla vybudována nová průjezdní komunikace a přilehlý park. Park obec vybudovala z větší části svépomocí, po roce 1989 pak ale pozemek v rámci restitučního řízení získala rodina Lobkowiczů. Restituční verdikt se pak Jaroslav Otásek snažil neúspěšně zvrátit u soudu.
Samospráva pod vedením Jaroslava Otáska stojí i za velkým rozvojem obce po roce 1989, kdy se začalo snižovat množství neobydlených objektů v obci a počet obyvatel obce zvolna narůstal, například díky nové výstavbě v ulicích Pod Strání či dnešní Zagarolské. Na sklonku jeho mandátu pak proběhla rozsáhlá výstavba řadových rodinných domů v Lešanech (dnes označovaných jako Horní resort).
Za jeho působení byl v obci dokončen vodovod, celá obec byla plynofikována, na řadě míst bylo zavedeno nové veřejné osvětlení, téměř ve všech ulicích byly položeny asfaltové povrchy a zhruba v polovině obce byla zavedena kanalizace. Řadu projektů se podařilo realizovat jen díky úspěšným snahám o získání rozsáhlých dotací. Za působení Jaroslava Otáska byl také schválen první územní plán obce.
Jaroslav Otásek má zásluhu i na zachování a rozvoji místní základní školy. Na přelomu století měla škola v jednu chvíli méně než dvacet žáků a vážně hrozilo její uzavření. Starosta ale označil provoz základní školy za prioritu obce a chod školy se mu podařilo udržet. Díky podpoře od americké nadace Grand Circle Foundation, kterou nelahozeveská samospráva pod jeho vedením pomohla zajistit, se pak škola postupně zařadila mezi nejlépe vybavené malotřídky v České republice.
Za vedení Jaroslava Otáska obec v roce 2002 úspěšně čelila rozsáhlé povodni. Díky jeho klíčovému a včasnému rozhodnutí o výstavbě hráze v dnešní Zagarolské ulici a jeho organizačním schopnostem zůstala prakticky celá obec před ničivou povodní uchráněna.
Jaroslav Otásek za dobu svého působení přivítal v obci celou řadu významných návštěv. Mezi nejvýznamnější se řadí návštěva prezidenta Václava Havla a kardinála Miloslava Vlka v roce 1991 na oslavách 150. výročí narození Antonína Dvořáka.
Pod vedením Jaroslava Otáska obec navázala partnerskou spolupráci s italským městem Zagarolo, na počest partnerství byla v Nelahozevsi po spřáteleném městě pojmenována dnešní Zagarolská ulice. Do Zagarola se následně provdala i jeho jediná dcera Martina, která společně se svým manželem Marcem Pacificim vychovává jednoho syna.
Sám Jaroslav Otásek bydlel se svou tehdejší manželkou v domě po svých prarodičích v ulici M. Turka, pojmenované po jeho příteli profesoru Miroslavu Turkovi, který po roce 1948 emigroval do USA, kde se dlouhodobě zasazoval o propagaci české kultury včetně díla Antonína Dvořáka.
V roli starosty Jaroslav Otásek oddal přibližně dva tisíce párů.
(mm)
Můj nejlepší dlouholetý kamarád….Petr a Jarda…..kluci, již jste spolu!! Je mi to moc líto, budeš mě moc chybět!! Tvůj humor, denní telefonáty a řešení ,,blbosti” !!! Tolik plánů jsi měl…..škoda, že Ti to nevyšlo. Odpočívej kamaráde, loučím se s Tebou s celou moji rodinou. Byl jsi už součásti, měli jsme Te všichni rádi. Máša
Sbohem kamaráde. Dnes jsem se to dozvěděl a jsem z toho velice smutný. Spolupracovali jsme chvíli, ale po jeho odstoupení s pozice starosty jsme zůstali v čilém kontaktu. Jeho e-maily mě stále rozveselovali. A bohužel již žádný nedostanu. Čest jeho památce.
Vilda
Jaro,strejdo,měla jsem tě moc ráda .vždy jsem se těšila,když jako malá jsme jezdili k tobě domu,s rodičema,nebo když jsi s tetou Evou přijeli k nám. S Martinou jsme se nasmaly,hrály žolíky,kanastu,nebo když mi bylo 12.let jsme s Martinou vzaly naší škodu 105 a jely jsme projet.byl jsi pro každou srandu. Nikdy na tebe nezapomenu. Gabča Kocourková. Pozdravuj mého tátu.