Mateřská škola: nastala fáze katarze

Nelahozeveská školka má za sebou první měsíc pod novým vedením. Navzdory očekávání řady lidí se poslední fáze klasické stavby dramatu – katastrofa – nekonala. Spíše lze hovořit o katarzi.

Výměnu ředitelky mateřské školy sledovali mnozí obyvatelé Nelahozevsi s velkými emocemi. Těžko říci, zda je takový zájem normální – naše obec totiž nemá moc s čím srovnávat, neboť školka v Nelahozevsi má ve své téměř padesátileté historii teprve čtvrtou ředitelku a na této pozici došlo před rokem 2011 ke změně naposledy v roce 1985.

Ilona Sedlářová emoce vzbuzující

Největší kontroverze vyvolala osoba nové ředitelky Ilony Sedlářové – v podstatě ihned po ukončení konkurzu se začaly obcí šířit nejrůznější zvěsti o jejím působení na jejím dosavadním pracovišti – Mateřské škole Mikovická. Je možné, že k tomu částečně zavdala příčinu i dosavadní ředitelka Ivana Janovská, která již před konkurzem naznačovala, že by ráda školku předala některé ze svých učitelek, a svou nespokojenost s výsledkem výběrového řízení víceméně nijak neskrývala (viz například rozhovor v posledním Nelahozeveském zpravodaji). Ivana Janovská ale zaslouží uznání za to, že jako jediná dala svůj názor najevo celkem jasně a veřejně. Jinak se totiž nenašel nikdo, kdo by byl schopen přijít a říci: Ilona Sedlářová není ženou na svém místě a pro tento názor mám tyto a tyto důvody.

Místo toho se autor či autoři schovávají za roušku anonymity, a byť ohnisko rozšiřovaných pomluv asi málokdo přehlédl, po několika dnech to vypadalo tak, jako by celá obec Nelahozeves stála proti Iloně Sedlářové. Přitom nikdo nebyl schopen svá pavlačová tvrzení podpořit ani jediným důkazem, například věrohodným svědectvím rodiče nějakého dítěte z mikovické školky. Taková kampaň je pak jen obyčejná sprostota, proti níž se nelze efektivně bránit.

Kdyby navíc byla Ilona Sedlářová skutečně taková fúrie, jak o ní tvrdili někteří její odpůrci, muselo by se to nějak projevit i na jejím působení v Mateřské škole Mikovická, kterou řídila dosud. Jak je tedy možné, že Městský úřad v Kralupech nad Vltavou jako zřizovatel kralupské školky neeviduje na Ilonu Sedlářovou jedinou stížnost? Jak je možné, že za posledních několik let, kdy Ilona Sedlářová v Mikovicích působila, nedoputovaly žádné výhrady rodičů ani na Českou školní inspekci či na Středočeský kraj? Jak trefně napsal Josef Kebrle v komentáři pod jedním článkem ke školce na těchto stránkách – pokud by byla Ilona Sedlářová skutečně tak „hrozná“, asi by s ní těžko do naší školky přešly dvě další kolegyně. (Mimochodem, pokud jste měli někdy tu čest s učitelkou Ludmilou Brožovskou, jistě potvrdíte, že tato dáma se pro práci učitelky v mateřské škole narodila.)

Konkurz proběhl podle zákona, ale…

Druhým jablkem sváru byl samotný průběh výběrového řízení, v němž Ilona Sedlářová zvítězila, neboť část obyvatel naznačovala, že konkurz byl zmanipulovaný a výsledek dopředu známý. K pochybnostem jsem přispěl i já sám, když jsem zveřejnil vyjádření zřizovatele nové soukromé veltruské školky Josefa Vondry, z nějž vyplývalo, že neúspěšná uchazečka o funkci ředitelky MŠ Nelahozeves Simona Hurychová má pro funkci ředitelky dostatečnou kvalifikaci, z čehož bylo možné dovodit, že její vyřazení z nelahozeveského konkurzu bylo nezákonné. Josef Vondra je v tom nevinně – je to jednoznačně moje chyba, neboť jsem si popletl termíny “specializace v pedagogice” a “speciální pedagogika”, což je poměrně podstatný rozdíl, který jsem pominul, když jsem nenahrávaný rozhovor s Josefem Vondrou převáděl na papír. Tímto se členům výběrové komise za zveřejněné pochybnosti omlouvám. Pro jistotu jsem postup konkurzní komise konzultoval i s odborníky na Ministerstvu školství a nyní mohu zodpovědně prohlásit, že konkurz proběhl v souladu se zákonem. Obzvláště mne mrzí, že můj článek vyprovokoval starostku Petru Urbanovou ke zveřejnění kvalifikace Simony Hurychové, což pak zase rozčílilo jejího manžela, který starostku obvinil z porušení zákona. Na tomto místě je třeba zdůraznit, že starostka zveřejněním kvalifikace žádný zákon neporušila. Nevylučuji, že členové konkursní komise nějaký závazek mlčenlivosti podepisovali, vyhláška o konkurzních komisích však nic takového neukládá. Navíc vzdělání pedagogických pracovníků ve školách se podle zákona o ochraně osobních údajů nepovažuje za chráněný údaj, o čemž svědčí i fakt, že řada škol ve svých výročních zprávách běžně tyto údaje zveřejňuje, aniž by je k tomu kdokoliv nutil.

Jinou věcí však je, zda bylo vyřazení Simony Hurychové skutečně nutné. Načasování konkurzu bylo pro ni velmi nešťastné, protože jí chybělo doslova několik týdnů k tomu, aby mohla kvalifikaci u konkurzu prokázat. Právě v den, kdy byly vyhlášeny výsledky konkurzu, dostávali poslední studenti maturitní vysvědčení osvědčující absolvování nové státní maturity. Kdyby konkurzní komise připustila, že tento doklad může Simona Hurychová předložit dodatečně (ke dni nástupu do funkce by již požadovanou kvalifikací disponovala), nezůstávala by dnes z průběhu konkurzu určitá pachuť. Zákon porušen nebyl, ale zrovna tak by porušen nebyl, pokud by bylo Simoně Hurychové umožněno absolvovat pohovor a představit svůj projekt tak jako ostatním dvěma kandidátkám.

Je fakt, že by asi stejně nevyhrála. Někteří členové konkurzní komise si její vítězství totiž jednoduše nepřáli. Hezky je to vidět z vyjádření předsedy komise Stanislava Kuchty, který mou otázku, proč byla Simona Hurychová z konkurzu vyřazena, odbyl stručnou odpovědí: „Paní Hurychová neměla vzdělání – ona je chemička.“ Takto zjevně tendenční hodnocení a ignorování faktů by mělo Stanislava Kuchtu automaticky z funkcí tohoto typu napříště diskvalifikovat. Stanislav Kuchta přitom dobře ví, že vedle studia Vysoké školy chemicko-technologické (které samozřejmě není pro funkci ředitelky MŠ relevantní) Simona Hurychová vystudovala Pedagogickou fakultu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem (a ze všech tří uchazeček v konkurzu měla tedy nejvyšší dosažené akademické vzdělání) a od kvalifikace požadované pro funkci ředitelky MŠ ji dělil pouze krůček, kterého navíc dosáhla ještě před ukončením konkurzu, jak upozornil její manžel.

Hlavně pozor na včely!

Ale vraťme se do současnosti. Konkurz proběhl zákonně, výsledek platí a zatím se nezdá, že by se naplnily katastrofické scénáře, které v průběhu letních prázdnin po obci kolovaly. Iloně Sedlářové, z níž se kupodivu nevyklubal Herodes v sukních, se s přehledem podařilo vyřešit odchod tří učitelek a dramatické události posledních měsíců dnes na chodu školky nijak nepoznáte. Jsou-li přece jen nějaké změny vidět, pak jsou to spíše změny k lepšímu, ať už jde o častější pohyb dětí venku či bohatší programovou náplň.

Přesto se zdá, že někteří rodiče se rozhodli v boji s novou ředitelkou pokračovat dál. Jak jinak si vykládat nebývalý odpor, který vyvolalo rozhodnutí vybírat školné a stravné pouze bezhotovostními platbami? Opravdu existuje ještě v roce 2011 nějaká rodina bez bankovního účtu, že je nutné tomuto tématu věnovat na třídní schůzce více než půl hodiny vzrušené diskuse? Stejně tak nechápu negativní reakci části rodičů vůči klubu rodičů, který Ilona Sedlářová iniciovala. Téměř hysterické výkřiky některých rodičů, že na takové věci nemají čas (proboha, copak je to povinné?) či obava, že by v rámci výsadby stromků, kterou chce nová ředitelka podporovat ekologické myšlení dětí, mohla děti píchnout včela, nakonec nejvíce vypovídají o rodičích, kteří tyto výroky pronášejí. Nejsmutnější je pak způsob, jakým část rodičů tyto názory dává najevo – nemístná arogance, zbytečně vyhrocený postoj u témat, která si to nezaslouží, vyvolávání dojmu, že „tohle si přece myslí všichni“, a hlavně jakákoliv absence vůle dát šanci ředitelce, jíž rozhodně nelze upírat snahu v naší mateřské škole něco zlepšit.