Památník Antonína Dvořáka budou provozovat Lobkowiczové. Národní muzeum končí

Památník Antonína Dvořáka neboli rodný dům Antonína Dvořáka patří neodmyslitelně k obci Nelahozeves. Dům stojící na trase mezi nádražím, kostelem a zámkem je cílem návštěv mnoha českých a zahraničních turistů.

Hostinec s popisným číslem 12 si v polovině 19. století pronajali rodiče Antonína Dvořáka a provozovali zde řeznický krám a hojně navštěvovaný šenk. V těchto prostorách se také narodil pozdější slavný skladatel Antonín Dvořák a v Nelahozevsi žil zhruba do svých dvanácti let. Díky tomu, že centrum obce nepotkala žádná citelnější rekonstrukce (pomineme-li zbourání hospodářských budov v místech dnešního parku), můžeme získat autentický dojem z okolí, ve kterém malý Dvořák žil svůj každodenní život, absolvoval základní školu, přihlížel výstavbě železnice a příležitostně hrál společně se svými příbuznými na vesnických zábavách. Jistým útočištěm mu byl kostelík sv. Ondřeje, kam chodil cvičit na varhany a hrát při bohoslužbách na housle.

Dvořák se odstěhoval z Nelahozevsi v roce 1853 a dál se věnoval rozvoji svého talentu ve Zlonicích, Praze a jinde ve světě. Během svého života se stal jedním z nejuznávanějších skladatelů a do Nelahozevsi se několikrát vrátil a byl vítán jako slavný rodák, v roce 1901 se stal jejím čestným občanem.

O padesát let později se z rodného domu stává Památník Antonína Dvořáka, v roce 1958 je objekt prohlášen státem chráněnou kulturní památkou. Předměty a dobové reálie, které po Antonínu Dvořákovi schraňovala Společnost Antonína Dvořáka, připadly po socialistické transformaci do rukou státu a sbírka zůstala v Praze v Michnově barokním letohrádku. Dodnes se zde nachází Muzeum Antonína Dvořáka, ve kterém lze vidět rozsáhlou stálou expozici nebo příležitostné tematické výstavy. Toto muzeum spadá pod Národní muzeum a jeho součástí se stal i rodný dům v Nelahozevsi. Ke konci roku 2018 se však daly do pohybu události směřující k zásadním změnám v chodu památníku. Majitelem domu totiž není stát, ale rodina Lobkowiczů (roudnická větev), která ho získala zpět v řadě restitučních nároků. Muzeum, které se do dnešního dne staralo o údržbu domu i jeho správu, již nebude pokračovat v provozování expozice a mnohaletý pronájem bude skončen na konci letošního dubna.

Podíváme-li se na tento dům očima dnešního návštěvníka a oprostíme-li se od sentimentu, který v člověku vzbuzuje atmosféra místa, zjistíme, že obdivuhodná není ani budova, ani expozice. Zklamaní turisté si pak často jdou sednout do parku (který ovšem také není bez výhrad) a mají-li štěstí na pěkné počasí, kochají se alespoň výhledem na dominantní renesanční zámek a čekají na vlak, který je odveze zpátky, většinou do Prahy. Neznamená to však, že do Nelahozevsi přijíždějí pouze výletníci z blízkého okolí, do rodiště toliko oslavovaného a populárního skladatele míří turisté z celého světa. Někteří cyklisté šlapající stezku z Prahy do Drážďan přibrzdí, ale většina z nich ani nemá šanci postřehnout, že projíždí kolem takto významného místa, protože na to nejsou upozorněni žádnou tabulí nebo směrovkou.

Co se bude dít v dohledné době v památníku, to v tuto chvíli nedokáže s určitostí nikdo říct. Manažerský tým Williama Lobkowicze, potomka rodu Lobkowiczů, který se o majetky rodiny v České republice stará, hledá společně s vedením muzea cestu, kterou se vydat. Provozovat expozici bez exponátů není dost dobře možné, a tak otazníky nad dramaturgií rodného domu visí a nezbývá než čekat na postupné odkrývání karet majitelů. Dobrou zprávou je, že se potomci starobylého rodu Lobkowiczů dlouhodobě snaží o zpřístupnění svých cenných sbírek veřejnosti a není pochyb, že mají čím se chlubit. Při návštěvě jejich zámků a paláců (např. Roudnický zámek nebo Lobkowiczův palác v areálu Pražského hradu) je zřejmé, že snahu a zejména výsledky mají. Krom toho je William Lobkowicz nositelem čestného titulu doctor honoris causa za přínos v oblasti péče o kulturní bohatství a jeho rozvoj… a to vše může znít jako příslib do budoucna také rodného domu Antonína Dvořáka.

Kateřina Bryndová

Navrácení památníku skladatele Antonína Dvořáka (1841–1904) Národním muzeem do rukou Lobkowiczů se symbolicky uskutečnilo ve středu 13. března na slavnostním koncertě, který při této příležitosti uspořádala obec Nelahozeves. Kateřině Bryndové, která již třetí volební období působí v kulturní komisi obce, se podařilo do domu našeho slavného rodáka sezvat úctyhodné množství vzácných a zajímavých hostů, kteří mají k podobě památníku Antonína Dvořáka co říci.

{gallery}a21/03/foto1{/gallery}

Nejvíce pozornosti pochopitelně přitahoval sám William Lobkowicz, potomek rodiny, která dům získala společně se zámkem a dalšími objekty v restituci v 90. letech. William Lobkowicz žije trvale v České republice a do Nelahozevsi zavítal se svou manželkou a synem. Lobkowicz ve svém projevu předneseném plynulou češtinou zdůraznil, že jeho rodina hodlá i nadále respektovat vzpomínku na tohoto velkého hudebního skladatele a zachovat budovu jako putovní místo pro milovníky Dvořáka. „Máme v úmyslu tento dům renovovat a vytvořit zde stálou muzejní expozici pro veřejnost s velkým množstvím aktivit pro všechny věkové skupiny,“ načrtnul plány William Lobkowicz. Rodina dle jeho slov hodlá na návrzích nové podoby domu spolupracovat se starostou Jakubem Bryndou a odborníky na Dvořákův život a dílo.

{gallery}a21/03/foto2{/gallery}

Ochotu k intenzivní spolupráci s rodinou Lobkowiczů za obec potvrdil i místostarosta Zdeněk Schneider. Podle místostarosty se obec hodlá v následujícím období soustředit zejména na revitalizaci návsi. „Budeme usilovat o zlepšení okolí památníku, zřízení informačních tabulí či opravy chodníků,“ zdůraznil Zdeněk Schneider. Vizi rozsáhlé proměny návsi, jejíž součástí je i přeložka hlavní silnice blíže k hasičskému domu, představil přítomný projektant čerstvě vydaného územního plánu Lukáš Grasse. Rekonstrukce návsi se neobejde bez součinnosti rodiny Lobkowiczů, které zde patří většina pozemků včetně parku a prostoru před hasičským domem. Rodina s přeložkou silnice při projednávání územního plánu nesouhlasila.

{gallery}a21/03/foto3{/gallery}

Mezi hosty slavnostního večera, jehož hudební stránku obstarala německá hudební nadace Villa Musica společně s Akademií komorní hudby, nechyběli ani ředitel Českého muzea hudby, italský violoncellista Emanuele Gadaleta, umělecký vedoucí Akademie komorní hudby Tomáš Jamník, předsedkyně kralupského Kruhu přátel hudby Petra Očenášková či starosta Kralup nad Vltavou Marek Czechmann.

{gallery}a21/03/foto4{/gallery}

Starosta Nelahozevsi Jakub Brynda v rámci večera poděkoval za práci dosavadní správkyni památníku Janě Pokorné, která v domě prožila celý svůj život a nyní ji čeká stěhování. Podle provozního ředitele firmy Lobkowicz Events Management Colina Stanleyho již památník z ekonomických důvodů nebude mít trvale přítomného správce. Návštěvu památníku bude možné uskutečnit v rámci prohlídkového okruhu zámku Nelahozeves.

{gallery}a21/03/foto5{/gallery}

Kdy bude nová expozice zpřístupněna veřejnosti a jak bude provoz památníku vypadat v přechodném období, zatím není známo. Rodina Lobkowiczů podle Stanleyho v současné době jedná s Národním muzeem jakožto dosavadním nájemcem a provozovatelem expozice o tom, zda je možné na místě ponechat po určitou dobu alespoň část vystavených předmětů, aby nemusel být zatím památník uzavírán. K oficiálnímu předání má dojít ke konci dubna. „Národní muzeum bude odbornou spolupráci týkající se expozice nadále garantovat. S rodinou Lobkowiczů máme výborné vztahy a budeme nadále pokračovat ve spolupráci,“ ujistila mluvčí muzea Kristina Kvapilová. Národní muzeum, které má objekt ve správě od roku 1976, dle jejích slov opouští prostory památníku zejména proto, že „nemůže investovat veřejné prostředky do soukromého majetku“. Budova památníku je po stránce údržby dlouhodobě ve špatném stavu a samotná expozice je částí odborné veřejnosti považována za zastaralou a překonanou.

{gallery}a21/03/expozice{/gallery}

Za Národní muzeum se slavnostního večera zúčastnila ředitelka pražského Muzea Antonína Dvořáka Veronika Vejvodová. Nechyběla ani předsedkyně Společnosti Antonína Dvořáka Markéta Hallová. Právě Společnost Antonína Dvořáka, založená v roce 1931 s cílem pečovat o památku a dílo slavného skladatele, zde v roce 1951 letech otevřela první expozici. Téhož roku byly také zahájeny pravidelné oslavy s názvem Dvořákova Nelahozeves konané v den skladatelových narozenin. Tato akce, spojená zejména s položením květin u sochy Antonína Dvořáka na návsi a následným koncertem v památníku, se v naší obci koná dodnes a díky iniciativě Kateřiny Bryndové došlo v posledních letech k jejímu oživení ve formě pestřejšího výběru hudebních těles či bohatšího doprovodného programu.

havel 1991 K rozsáhlé proměně interiérů památníku došlo v roce 1971 podle návrhu hudebního publicisty Karla Mikysy (1902–1984). Současná podoba expozice je z roku 1991, vybudována byla při příležitosti 150. výročí skladatelova narození, kdy památník navštívil tehdejší prezident Václav Havel. Expozice sestává zejména z fotografií a ukázek Dvořákova díla. Autentických památek z Dvořákova dětství se zachovalo jen velice málo.

Rodný dům Antonína Dvořáka pochází zřejmě již ze 17. století. Jeho rodiče zde v letech 1840–1847 a 1854–1855 provozovali hostinskou živnost. V roce 1842 objekt od základů vyhořel. Po požáru byla budova zrekonstruována, půdorysné uspořádání přízemí se pravděpodobně nezměnilo. V přízemí se nacházela šenkovna a tři obytné místnosti.

(mm)

Facebook Tweet Pin LinkedIn