Trocha historie: Přeměna nelahozeveské návsi v roce 1979

Tento článek je téměř beze změn opsán z kroniky obce Nelahozeves II. díl.

Roku 1979 se konečně uskutečnilo dlouhodobé přání naší obce. Došlo ke zrušení a zbourání ČSSS v Nelahozevsi (bývalého statku, který stál na návsi, pozn. red).

2. započal odvoz dobytka a přípravné práce k likvidaci, kterou byl pověřen OSP Krlaupy nad Vltavou. Samostatné demoliční práce byly započaty v červenci 1979 a budou pokračovat ještě i v příštím roce. Chybělo provést zbourání části konírny a dílen, s kterými se původně počítalo jako s objektem pro místní organizaci požární ochrany. Tento záměr byl však vyššími orgány zamítnut. Za likvidační práce bylo zaplaceno celkem 619 754 Kčs, za deratizaci 16 000 Kčs. Použitelný materiál z demolice byl odprodán místním občanům a získána částka 5 319 Kčs…

Zbouráním objektu se rozhodně zlepšil vzhled i prostředí historické části obce. Jeho umístění ani stav budov neodpovídaly potřebám současnosti.

Pro úplnost si však připomeneme ve stručnosti jeho historii. Vznik dvora sahá daleko, asi do 14. až 15. století. Odedávna patřil ke statkům Pražského kostela. Proboštové, jak to tehdy bývalo zvykem, zdejší statek pronajímali. Roku 1414 jsou připomínáni dva nájemci, jeden z nich se jmenoval Bartoš Kamprle. Před husitskými válkami zde byl nájemcem Jiří Pogner. Roku 1466 pak daroval statek v Nelahozevsi český král Jiří z Poděbrad (1458–1471) za věrné služby význačnému právníku dr. Řehořovi z Heimburku. Potom se vystřídala v držení dvora celá řada majitelů. Až 22. října 1544 jej daroval dědičně král Ferdinand I. Floriánovi Gryspekovi z Gryspachu. Probošt Jindřich s kapitulou při chrámu sv. Víta v Praze musel Gryspekovi uvolnit nelahozeveskou tvrz a dvůr se vsí, mlýn, lesy, louky. Po smrti Floriána Gryspeka zdědil nelahozeveský dvůr jeho nejmladší syn Blažej a po něm jeho jediná dcera Veronika. V roce 1623 jej od rodiny Gryspeků koupila Polyxena z Lobkovic.

Od této doby zůstal dvůr, patřící do panství Nelahozeves, nepřetržitě až do roku 1948 majetkem rodu Lobkoviců. V roce 1677 bylo panství Nelahozeves povýšeno knížetem Václavem Eusebiem z Lobkovic na fideikomis. Za třicetileté války došlo ke značným škodám na hospodářských budovách, které dal v 50. letech 17. století Václav Eusebius z Lobkovic odstranit. Byly provedeny velké stavební opravy dvora i zámku.

V následujících letech býval často pronajímán. V roce 1781 byl pronajat na 12 let roudnickému vrchnímu Františkovi Hudiborskému. Po uplynutí nájemní lhůty byl v roce 1793 pronajat nelahozeveskému úředníkovi Janu Vobořilovi, který jej měl v nájmu do roku 1807. Mezi významné nájemce dvora patřil pokrokový český zemědělský ekonom Horský z Horskýfeldu, který zde působil v letech 1857–95. V období mezi 1. a 2. světovou válkou byl správcem velkostatku Jaroslav Lambl, který byl i dlouholetým starostou obce. Po roce 1945 měl velkostatek výměru 215,56 ha a byl majetkem knížete Maxe Lobkovice z Roudnice nad Labem až do 1. 10. 1948, kdy se stal československým státním majetkem a předán do správy ČSSS. V únoru 1949 byl vybudován svépomocí ve stodolách vepřinec pro 350 vepřů. Zřízení vepřince bylo uprostřed obce velmi nevhodné a dlouhá léta se pak marně usilovalo o jeho zrušení.

Na urbanistické řešení vzniklého prostoru byl zpracován projekt Architektonickou službou – účelovým zařízením českého fondu výtvarného umění pod vedením Ing. architekta Stanislava Humičky v hodnotě cca 13 milionů Kčs (původně 22 mil. Kčs). Projekt obsahoval 3 varianty řešení.