To, co děláme pro naši komunitu, bychom rádi dělali pro celou obec, říká Stanislav Lidmaňský, lídr kandidátky Nelahozeves pro život

S lídrem kandidátky Nelahozeves pro život Stanislavem Lidmaňským a dvojkou kandidátky Markem Váňou jsem se sešel v lešanském Zámeckém údolí, kde bydlí osm z devíti kandidátů. Teď by místní zformovaná komunita ráda nabídla své schopnosti a služby celé obci.

Z vaší předvolební stránky ve zpravodaji je zjevné, že vaším hlavním tématem je doprava a dopravní obslužnost. Není škoda, že jste tam prezentovali jen toto jedno téma?

SL: Na našich webových stránkách je mnoho dalších věcí. Doprava a zejména bezpečnost dopravy kolem školek a škol, dopravní obslužnost a návaznost na vlaky – to je pro nás opravdu prioritou. Vnímáme ji jako nejdůležitější téma. Kolem našich školek, i když je tam omezená rychlost, projíždí auta takovým způsobem, že by stálo za úvahu zabezpečit tato konkrétní místa ještě retardéry. Domnívám se, že nejsme sami, kdo má obavu o bezpečnost našich dětí a vnoučat. Dále pak například senioři ze starých Lešan mají problém dopravit se na nákupy a je tedy třeba mluvit o umístění zastávek. Nejsme si ještě úplně jisti, jak věc řešit v Podhořanech, je to sice jen několik domů, ale přece i tam žijí lidé. Návaznost dopravy není nyní momentálně vůbec řešena. Například: když přijedete vlakem do Kralup, máte pět minut na přestup na autobus. Při obvyklém zpoždění vlaku o dvě nebo tři minuty je „sázka do loterie“ to stihnout. Pro obyvatele Lešan je pak jediná možnost dostat se domů pěšky, a to po ne zcela bezpečné silnici do kopce a pro část Nelahozevsi je to ještě mnohem horší. Jednoduchým řešením by bylo posunout odjezd autobusů z Kralup o několik málo minut. Celý tento komplex problémů je pro nás prioritní, na našich stránkách jsou ale i jiná témata. Valná většina z nich se týká územního plánu.

Ten už je ale krátce před schválením. Bude ještě nějaký prostor pro jeho úpravy?

SL: Nechceme nabourávat celkově dobrou koncepci územního plánu, ale jedná se nám právě o ty části, které byly tvůrci považovány za nicotné a postupem času se ukazuje, že jsou důležité – jedná se například o navržené liniové stavby neprojednané s vlastníky pozemků a vedle toho zase nedotažené využívání pozemků v majetku obce. Jako příklad můžeme uvést „nevyužívání náměstíčka“, o kterém jsem několikrát zastupitelstvu obce mluvil. Tuto plochu je možné stylizovat do „náměstí Antonína Dvořáka“ s centrem sochy a parčík kolem bez velkých prostředků upravit tak, aby jeho část přiléhající k ulici Na Vinici byla připravena na „stánky“ v době slavností v Nelahozevsi. Vždyť se to může stát součástí i dalších oslav nebo slavností a nebude to hyzdit chodníky apod. A takových „drobností“, které by měly být navázány na územní plán, jsou opravdu spousty.

MV: Nezapomeňte, že i ti „stánkaři“ mohou přispět u slavností k rozšíření zájmu o obec a mohou vyvolat další možnosti trhů.

Copak současnému uspořádání návsi nějak brání, aby se tam daly stánky? Každopádně v návrhu územního plánu se počítá s přetrasováním hlavní silnice, aby vedla oklikou podél hasičárny. To byste podpořili?

SL: Určitě ano. Tím by se otevřel větší prostor k tomu, aby se „náves“, jak ji nazýváte, stala skutečným centrem obce. Tady totiž bohužel nic takového není. Na jedné straně obce je hospoda U Marty, na straně druhé V Podzámčí. Poblíž obecního úřadu dva obchůdky s potravinami, a to je vše. Není tady centrum, kde by se lidé scházeli. I to rozšíření možnosti stánkového prodeje při různých příležitostech by mohlo generovat rozšíření potřebných služeb nebo prodejny.

Stánky jsou ale spíš sezónní záležitost. Máte na mysli i vybudování nových nebytových prostor, nebo byste to prostranství ponechali raději volné? Také se uvažovalo, že se na návsi postaví dům pro seniory.

SL: Krásný nápad a rozhodně bychom byli pro. Jen nemůžeme zatím podpořit něco, co neznáme tak detailně. Chodíme sice na zasedání zastupitelstva, ale připadá nám a zmínili jsme to i v programu, že by měla obec zveřejňovat více informací o své komunikaci s lidmi. Co se dozvíte ze stránek obce, je koncipováno tak, že člověk musí opravdu hledat, aby pochopil, o co jde a co se stalo. Kdo se někdy snažil o poskytování kvalitních a současně srozumitelných informací, ví, jak je to obtížné – o to víc nás láká i tato oblast. Hlavně chybí informace o tom, co se nepovedlo a proč.

Očekáváte, že se bude starosta chlubit tím, co se mu nepovedlo?

SL: Já myslím, že by měl. Ve své stávající profesi – řídím mzdy tří tisíc zaměstnanců v patnácti společnostech ve dvou republikách – tohle praktikuji více než třicet let a pořád se to vyplácí. Chvíli to trvalo, než si všichni uvědomili, že když mají informaci ode mne, že se na ni mohou spolehnout, ať je jakákoli.

MV: Mrzí nás, že tu v obci vázne komunikace mezi starostou a námi, obyvateli – prostě to, že nevíme, co se děje, co se starostovi nepovedlo nebo naopak, co udělal dobrého, případně co je stále v řešení.

On by vám bezpochyby odpověděl, že například přistavěl nové patro pro základní školu…

SL: … a to je přesně ono – jde o to, abychom se takhle dobrou věc dozvěděli právě od starosty.

To že máme nové patro pro školu, ale přece každý vidí.

SL: Ale jenom vidí. A navíc jen ten, co tu bydlí poblíž a chodí kolem. Ale co to jeho a další lidi stálo za úsilí, to už se nikdo nedozví. Jaké problémy výstavba provázela, kolik to stálo a podobně. Víte, já se na to dívám tak, že my jsme tady v obci, kde nejde o politiku, ale o věc.

Tady s Markem organizujeme od roku 2010 pravidelná setkání zde „U točny“, jak tomu říkáme. Na našich setkáních si všechny problémy rozpovídáme – třeba, že by bylo potřeba něco udělat s dětským hřištěm. Někdo řekne: „To není naše, to je Škody! Měl by se o to starat.“ Ano měl by, ale nestará. Tak jsme ho za víkend dali do pořádku.

MV: Tady v obci nám chybí normální, běžná komunikace. Rodiče vedou děti do školy a vidí stavbu. A najednou se šíří: „Hele, tady bude asi nová jídelna.“ A to je ta „tichá pošta“. Je jasné, že každý starosta toho má moc, ale komunikace s veřejností je důležitá. Nebo se podívejte, jak se u škol parkuje. Je jen otázkou času, kdy se tam něco stane.

Mohu vám sdělit svou osobní zkušenost. Jak současný starosta Josef Kebrle, tak jeho předchůdkyně Petra Urbanová mi někdy ve druhé polovině svých volebních období různými slovy řekli totéž: Náš čas je omezený, a když si máme vybrat, jestli budeme pracovat nebo sepisovat článek, tak raději pracujeme.

SL: Podle mého názoru je na tom málo pravdy. Třeba starostka Máslovic o své činnosti informuje mnohem lépe a přitom tzv. „stíhá“. Čtyři roky dávala dohromady novou hospodu a lidé o tom měli všechny informace. Tady se možná chystá něco s kulturním domem a to je to, co bychom měli všichni vědět.

MV: My jsme větší než Máslovice a děje se toho tady mnohem méně. Měl by se také opravit kulturní dům. Když sem pozvu přátele na ples, tak jedině v noci, aby neviděli, jak zvenku vypadá. Vnitřek není špatný, ale náklady na provoz, zejména na vytápění, jsou nehorázné. Podobně by se mělo něco stát s Dvořákovým domem.

SL: My samozřejmě víme, že obci nepatří. Ale je to ostuda – vystoupí tady autobus Japonců a se zděšením pozorují omlácený barák. Tak tady se narodil? Kromě toho se tam dá vymyslet spousta akcí. Mělo by se dát také více prostoru kulturní komisi, ať prostě do zastupitelů tlačí i nepříjemně, stojí to za to.

Líbí se vám současné hospodaření obce? Měly by se příjmy ze skládky šetřit na horší časy, nebo spíše masivně investovat?

SL: V tuto chvíli na to nemáme jednoznačný názor. Rozpočet si sice prohlédnu, ale některé věci nedohledám. Chybí nám informace. Dokážu si třeba dopočítat platy a odměny – to je ale moje profese. Ale jiný občan tomu rozumět nebude. Stejně tak naopak nerozumím jiným položkám, které zná někdo další.

Chybí nám také informace o evidenci majetku. Například jsem požádal obec, aby neprodávala společnosti ŘSD pozemek pod točnou za Podhořany. Navrhoval jsem jiné řešení. Odpověď mne rozesmutnila – někdo na obci strávil evidentně soustu času nad řešením, ale bez dotažení nápadu, takže vše šlo asi vniveč. To slovo „vniveč“ požívám proto, poněvadž na můj následný email již nikdo neodpověděl. Zeptal jsem se, proč obec nepožadovala za ty všechny roky nájem, když ty obecní pozemky dodnes používá ŘSD a jestli by nestálo za to se o to pokusit zpětně.

Nevím, zda má obec vůbec nějakou mapu svých pozemků a komplexní evidenci majetku. Jestli ano, je smutné, že neodpověděli na můj návrh obnovy obecních cest.

Na to jsem se chtěl také zeptat. V medailonku píšete, že jste autorem návrhu na revitalizaci místních polních cest. Co se s tím návrhem stalo?

Nevím, to se musíte zeptat zastupitelů. Obec zde pravděpodobně propásla termín dotace. V době, kdy jsem navrhl a rozkreslil vycházkový okruh, zahrnující polní cesty v majetku obce a předložil i číslo a název dotačního programu, aby to obec téměř nic nestálo, bylo možné o dotace požádat.

Ale to je na dlouhé povídání – příkladů je víc: do konce roku 2014 bylo možné požádat stát o bezplatný převod sakrálních památek a pozemků pod nimi v katastru obcí. Tohle obec pravděpodobně prošvihla a vznikl problém třeba u křížku na konci Lešan (jedná se o malou sakrální stavbu – křížek v Lešanech u silnice, pozn. aut.). My bychom rádi památky zachovali i pro budoucí generace. Nabídli jsme s manželkou před několika lety finanční výpomoc, ovšem dodnes nemáme odpověď.

Rád bych se zeptal na personální složení vaší kandidátky. Osm z devíti kandidátů bydlí tady v Zámeckém údolí. Není to škoda? Chápu, že jste tady skvělá komunita, neobáváte se ale, že vás to bude limitovat v očích lidí z jiných částí obce?

SL: Došli jsme k závěru, že to, co děláme zde pro komunitu zhruba dvou set lidí, kteří zde bydlí, bychom rádi dělali pro celou obec. Samozřejmě že starousedlíci se na to mohou dívat různě. Ale proč hledat někoho zvenku, když nám komunita funguje? Navíc máme jednu obrovskou výhodu. Tím, že jsme každý odjinud, a jsme všichni profesionálové v různých oborech, tady nemáme historické vazby. Nemáme zažité věci typu „vždycky se to dělalo takhle“, a tak jsme v některých ohledech více nad věcí a uvědomíme si řadu věcí v plné nahotě. Na druhou stranu, spoustu věcí máme s ostatními společných a řadu věcí zase nevidíme my.

Co byste ještě chtěli vypíchnout z vašeho programu?

SL: Podporu seniorů a dětí. Pokoušel jsem se na zasedání zastupitelstva prosadit myšlenku zavedení přístrojů pro seniory, které může mít u sebe ve formě hodinek nebo náhrdelníku každý z nich. Používá to moje maminka, které je 86 let. Na krku má řetízek s tlačítkem. Když se jí udělá špatně, tak tlačítko zmáčkne. Okamžitě se ozve signál na nonstop dispečinku Městské policie v Třeboni – je to tam propojené přes SIM karty, což by v Nelahozevsi byl sice problém kvůli mobilnímu signálu, ale lze to technicky řešit i jinak.

A vedle seniorů jsou to děti a jejich školky a školy. Pohled na demografickou křivku není radostný.

Ale výstavba v obci už se prakticky zastavila. Počet obyvatel už nijak významně neroste, jako tomu bylo dřív.

MV: Ale děti rostou. Loni ve školce chybělo 25 míst, letos to je 35. Ty počty jdou pořád nahoru. Chybí tady další školka. A Montessori školka v Zagarolské ulici není řešením.

Obec ale nemá žádné prostory, kde by mohla otevřít novou školku. Mělo by se tedy něco koupit nebo postavit?

SL: To tvrdíte vy, že obec nic nemá. My to nevíme.

MV: Ano, my ty informace nemáme.

SL: Rozhodně je to důležité a určitě o tom úvahy v zastupitelstvu padly – za nás je jasné, že bychom prosazovali otevřít ještě jednu školku, přičemž úvaha zda koupit, zrestaurovat něco, či postavit nové, by vyplynula zejména z informací stávajících zastupitelů.

Ing. Stanislav Lidmaňský (* 1955) pracuje jako vedoucí personálního útvaru největší stavební firmy v České republice. Současně působí jako rozhodce na Ministerstvu práce a sociálních věcí. Je aktivním hráčem geocachingu a autorem několika odborných publikací, jakož i knížek pro děti. V obci organizuje pravidelná setkání místní komunity a s tím spojených brigád.

Marek Váňa (* 1972) je živnostník v oblasti vzduchotechniky. Oba patří k prvním obyvatelém resortu Zámecké údolí, který se v obci staví postupně od roku 2009.

Další informace o kandidátce Nelahozeves pro život

Webové stránky sdružení

Rozhovor připravil Miloš Mojžiš