Hostinec U Janáče zavřel, poslední kapkou byla EET

Byl tady už za Rakouska-Uherska. Přežil dvě světové války, komunismus i období dravého kapitalismu po roce 1989. Za první republiky platil za vyhlášenou výletní restauraci v širokém okolí. Hostinec Pod zámkem na Dvořákově stezce, kterému ale nikdo neřekne jinak než U Janáče (podle někdejšího majitele) teď ale skončil. Ve stejný den, kdy pro pohostinská zařízení začala platit povinnost elektronicky evidovat veškeré tržby – známá pod zkratkou EET.

“Důvodů bylo více, ale EET byla poslední kapkou,” vysvětluje majitel hostince Petr Kejmar. K rozhodnutí uzavřít hospodu s více než stoletou historií jej kromě nenáviděné evidence tržeb vedl též klesající zájem zákazníků. “Turisti chodí nahoru (do restaurace V podzámčí – pozn. red.) nebo do Mariny, a těch pár lidí z Kralup a Nelahozevsi, co zajdou sem, to je na uživení málo.” Petr Kejmar si stěžuje též na údajně monopolní praktiky podnikatele Karla Fučíka, který podle něj v kralupských hospodách drží ceny piva příliš nízko a tím likviduje konkurenci široko daleko. Podle dnes už bývalého hospodského je ale největším problémem klesající zájem lidí o hospody obecně. “Když lahvové stojí třetinu točeného, je těžké dostat lidi do hospody. Podívejte se do Lešan – dřív tam byly tři hospody a teď není žádná.” Když si pak Petr Kejmar spočítal, že zavedení EET by ho stálo na nákladech další tisícovku měsíčně (za nájem software a připojení k internetu), rozhodl se skončit. Protože v domě sám bydlí, neuvažuje ani o tom, že by prostory pronajal někomu jinému.

Ostatní pohostinská zařízení v Nelahozevsi zůstávají v provozu.

“Jsme připraveni už dávno,” potvrzuje Jaroslav Falber, nájemce hospody V podzámčí na návsi pod zámkem. S vydáváním EET účtenek nemá žádný problém. I Falber si ale stěžuje na klesající poptávku konzumentů, která přivádí tento obor podnikání na samou hranici rentability. Určité zdražení hospodu podle jeho slov v dohledné době nemine, odmítá ale, že by jakkoliv souviselo s EET. “Na rozdíl od okolních hospod držíme ceny už několik let. Pivovary ale nedávno opět zdražily a nám už nezbývá, než na to reagovat,” konstatuje provozovatel restaurace.

“Ani nezavíráme, ani nezdražujeme, kasu máme už dlouho,” říká Marta Zádová, která provozuje restauraci na druhém konci obce, v ulici Pod Strání. Oficiální název hostince zní U Marty, ale místní ji stále nazývají U Hrušků. “Kdo to dělá celý život, ten nezavře,” Z EET není nadšená, ale respektuje ho. “Každá doba něco přináší.” Mnohem více než elektronickou evidenci řeší Marta Zádová četné kontroly, které jí do hostince pravidelně docházejí. “Za celý život jsem neměla tolik udání jako tady v Nelahozevsi,” konstatuje hospodská, která si před několika lety pronajala hospodu od rodiny Hruškových. Podmínky k podnikání má o něco lepší než hospodští na druhé straně obce – v severní Nelahozevsi totiž nemá prakticky žádnou konkurenci. Hospoda U Kaštanu je už mnoho let zavřená a její nový majitel Gagik Karapetyan zatím nedotáhl do konce rozsáhlou rekonstrukci zastaralého objektu. Někdejší hostinec ve Velvarské ulici, který skončil po zprovoznění obchvatu Podhořan, se neotevře už asi nikdy. Nedávno skončila i hospoda U hasičů ve Starých Ouholicích, a přes zimu je zavřená i restaurace U Libuše za Miřejovickým mostem. Tu měl na loňskou letní sezónu pronajatu právě Jaroslav Falber, na pokračování nájmu se ale s majitelem budovy Pavlem Strejčkem již nedohodli.

Problém s EET nemá ani restaurace Marina Vltava. “Ceny jsou dané, kasu jsme si přivezli, nevidíme problém,” říká provozní David Koudela, který si restauraci nedávno pronajal od majitele Mariny Petra Koženého. “Jestli máme vystavovat účtenky s EET nebo bez, pro nás není žádný rozdíl.”

Nabídku pohostinských zařízení doplňuje zámecká restaurace v areálu zámku Nelahozeves. Ta je však v zimní sezóně uzavřena a otevře opět v březnu příštího roku.

(mm)