Nelahozeves ve druhé světové válce

Jelikož jsem ve svém minulém článku připomínala 70. výročí bombardování Kralup a Nelahozevsi, rozhodla jsem se k tématu druhé světové války ještě vrátit a chopila jsem se možnosti přepsat nelahozeveskou kroniku.

Některé zápisky jsem záměrně vynechala, protože se tolik nedotýkaly tématu válečných událostí a díky nim by byl článek ještě delší. Přepis z kroniky jsem provedla podle současných pravidel pravopisu, ale zároveň jsem se snažila co nejméně zasahovat do stylu psaní tehdejšího obecního kronikáře Františka Hovorky.

Osud obecní kroniky v období války

Až do konce měsíce září 1938 vedl obecní kroniku p. Josef Molík, řídící učitel v Nelahozevsi. Po té době obecní kronika následkem válečných událostí se nevedla a v roce 1940 bylo okresním úřadem v Kralupech nad Vltavou nařízeno, že obecní kronika musí býti od odevzdána do archivu země České. Tam byla uschována až do roku 1945.

Dne 20. 12. 1945 byl místním národním výborem v Nelahozevsi jmenován obecním kronikářem řídící učitel František Hovorka.

Nelahozeveští občané ve válečném období

Naše pokolení zažilo veliké dějinné události: první světovou válku, národní osvobození, utvoření československého státu, jeho rozbití, roztržení českého území, německou okupaci, druhou světovou válku, druhý národní odboj a obnovení československého státu.

Česká vesnice byla stejně těžce postižena německou okupací jako české město. Vesnické obyvatelstvo přineslo rovněž velké oběti na svobodě, na životech i majetku.

V letech 1939 až 1945 zatkli Němci dělníka Aloise Baštáře ve stáří 38 roků, dělníka Josefa Černého ve stáří 55 roků, úředníka Pavlíka ve stáří 47 roků, Augusta Završana, dělníka ve stáří 31 roků, podřízeného Josefa Čečrdle ve stáří 48 roků, ženu Julii Pavlíkovou ve stáří 46 roků a úřednici Milenu Baštářovou ve stáří 22 roky.

Vězněni byli: Božena Kotrčová, 40 roků stará, 12 měsíců v Lipsku.

Kateřina Meisingerová, 73 roků stará, 6 měsíců v Litoměřicích.

Milena Baštářová, 22 roky, 24 měsíců v Lipsku.

Josef Završan, 31 rok starý, 6 měsíců na Kladně

V koncentračním táboře byli: Alois Baštář v různých táborech celkem 24 měsíce, Josef Černý v Drážďanech 12 měsíců, Karel Pavlík se ženou Julií Pavlíkovou v Rawensbrücku 26 měsíců.

V trestnicích chovanci dostávali málo jídla a těžce museli pracovati. V koncentračních táborech ještě s nimi nelidsky zacházeli. Na nucené práce bylo posláno 25 mužů různého věku na práce do Říše a 12 mladších mužů na dělání zákopů v Protektorátě.

V koncentračních táborech a na nucených pracích zemřel Josef Černý, dělník 55 roků, který zemřel v kárnici Gräfutonnu hladem 13. 8. 1943 a truhlářský dělník Vladislav Vorlíček, 44 roků starý, zemřel při leteckém náletu v Hanoveru 2. 3. 1943.

Popraven byl 39 roků starý dělník Alois Baštář v Brandenburku 2. 5. 1944 pro ilegální činnost v komunistické straně. Při leteckém náletu zahynuli 28. 12. 1944 žena dělníka Klotilda Fárová v Nelahozevsi v sutinách domku obytného a železničář Josef Šída 22. 3. 1945 při náletu na Kralupy nad Vltavou.

Obyvatelé věznění v koncentračních táborech a věznicích utrpěli větším dílem vážné podlomení zdraví. S mnohými českými občany zacházeli Němci velmi přísně. Za každý sebemenší přestupek je věznili.

Za okupace úředníku Karlu Pavlíkovi byl zabaven dům a bytové zařízení v ceně ½ milionu korun. Dům značně poškozený byl mu po příchodu z koncentračního tábora vrácen, bytové zařízení bylo mu však rozkradeno.

V měsíci březnu a dubnu 1945 vozili vlakem a vodili transporty vězňů a válečných zajatců obcí. Lidé jim dávali jíst a též několik uprchlíků do konce války přechovali. Místní občané podporovali rodiny pronásledovaných, hlavně jejich příbuzní.

Oslava stých narozenin Antonína Dvořáka

Dne 8. 9. 1941, v den stého výročí narozenin hudebního skladatele Antonína Dvořáka, rodáka zdejší obce, byla oslavena světlá památka tohoto hudebního génia.

Na jaře toho roku usneslo se obecní zastupitelstvo a Národní souručenství – tj. jediná politická strana strana Němci připuštěna – na uspořádání oslav. K pořádání oslav připojila se i Dvořákova obec pražská, spolek pro stavbu Dvořákova domu v Kralupech a místní spolky. Národním souručenstvím byla vydána propagační brožura o Nelahozevsi, dále pohlednice a slavnostní pozvánky pro hosty. V učebně v čp. 3 byla uspořádaná výstava vzpomínek na mistra Antonína Dvořáka panem Josefem Toušem a Karlem Mikoláškem. Ministerstvo pošt vydalo k oslavám zvláštní známky s podobiznou mistra Dvořáka, které byly v den slavnosti na místním poštovním úřadě razítkovány. Týden před zahájením oslav byly tyto Oberlandrátem v Kladně zakázány. Po mnohých intervencích v Praze a na Kladně byly opět dne 5. září povoleny, ale veškeré slavnostní projevy škrtnuty.

Dne 8. 9. 1941 ráno sjeli se hosté a to syn mistra Ing. Antonín Dvořák s rodinou a blízcí příbuzní, dále kanovník vyšehradské kapituly, profesor Zástěra z Kralup nad Vltavou a mnoho jiných. Slavnostní hosté byli uvítáni slavnostním výborem. Odpoledne byla sloužena slavnostní mše v místním kostele, který byl před tím opraven velkým nákladem zásluhou administrátora kostela pana Antonína Nedbala. Po bohoslužbách konal se projev před rodným domem Antonína Dvořáka. Účinkoval pěvecký sbor Fibich z Kralup nad Vltavou.

Slavnostní projev na místo odvolaného řečníka profesora J. M. Květa pronesl starosta obce Antonín Novák. Tento pořad byl nahrán na zvukový pás, který byl večer předveden v radiu. Odpoledne byl koncert v zahradní restauraci p. Janáče, kterého se zúčastnili všichni význační hosté v čele s dětmi zesnulého mistra A. Dvořáka. Na koncertě byla předneseny skladby oslavence. Slavnost navštívilo přes 2 000 účastníků a příjem z oslav byl daleko vyšší, než vydání. Věčná škoda, že s tak významná událost přišla do doby našeho největšího ponížení a nemohla se plně rozvinout podle svého významu.

Nálet na osadu Hleďseb I.

Dne 28. 12. 1944 po 2. hodině odpolední svrhla nepřátelská letadla na osadu zdejší obce Hleďseb I., v jejíž blízkosti naléhá se elektrárna Miřejovice, celkem 9 bomb. Při náletu byl rozbořen dům p. Arnošta Fáry č.p. 3, v jehož troskách nalezla smrt jeho žena Klotilda Fárová. Značně byl poškozen dům p. Josefa Reiniše čp. 14, v jehož blízkosti dopadla též bomba. Domy v okolí dopadu bomb ve vzdálenosti 300 m měly rozbitá okna a značně poškozené střechy. Samotná elektrárna, která pravděpodobně měla býti zasažena, poškozena nebyla.

V době od 21. 2. do 26. 2. byli ubytováni ve všech učebnách školy a v prvním poschodí hostince čp. 19 němečtí uprchlíci od Vratislavi, kteří prchali před postupujícím ruským vojskem. Uprchlíci cestovali s vozy směrem od Roudnice nad Labem k Velvarům. Kteří dorazili k večeru do obce tam přenocovali a druhý den ráno v cestě pokračovali. Průchod uprchlíků obci trvali asi 14 dní. V obci přenocovali jen někteří.

Převrat 1945

V roce 1945 byl správcem zdejšího velkostatku SSS Bülle, který měl k ruce dalšího SS mana. V restauraci “U Janáčů” byl ubytován strážní oddíl, který hlídal železniční tunel a v Kralupech nad Vltavou 1. prapor “Wehrmacht” v chlapecké měšťanské škole.

Dne 5. 5. 1945 časně ráno došel do Nelahozevsi příkaz z Revolučního národního výboru k ustavení družstva pro převzetí hlídky železniční trati a tunelu. Současně sděleno, že nastal převrat. Po té zprávě ozdobena škola, budova MNV a několik soukromých domů státními vlajkami. Zbraně z počátku nebyly žádné.

Dne 6. 5. 1945 došly z Kralup nad Vltavou dvě bedničky ručních granátů a tři pancéřové pěsti. Tyto zbraně, dovezené autem, byly loženy v zámku v kůlně. Vedoucí strážního družstva pan František Krompholc obeznámil muže s těmito zbraněmi a snažil se opatřit si též zbraně střelné. Z Kralup nad Vltavou však došlo sdělení, aby zaslané granáty byly uschovány a pro nové zbraně, že nemá býti posíláno. Místnímu správci dvora byla sice odebrána jedna automatická a jedna obyčejná puška, které mu však byly vráceny. když RNV v Kralupech nad Vltavou na dotaz sdělil, že zbraně musí být Němcům ponechány, neboť s posádkou v Kralupech nad Vltavou bylo vyjednáno, že toto sama zbraně shromáždí a odevzdá řádnému československému vojsku.

Útok na obrněný vlak

Dne 8. 5. byla zachycena výzva, odposloucháváním z telefonní linky, aby bylo německému obrněnému vlaku zabráněno v cestě do Prahy. Vlak jel od Podmokel. Cesta vlaku byla sledována zdejší stanicí přednostou Vratislavem Teuererem, který podával o jeho stanovišti stálé zprávy. Vlak jel velmi pomalu. Do Nelahozevsi přijel asi po 19. hodině. Byl to improvizovaný obrněný vlak s nechráněnou lokomotivou. Náloží umístěno bylo pod koleje před Beaufortovou vilou. Vlak při vjezdu na nálož roztržen byl na dvě části, z nichž jedna s lokomotivou vrátila se zpět. Na vykolejenou část vlaku byl soustředěn útok našich i kralupských občanů, kteří byli umístěni ve stráni zámeckého parku. Z tunelu zahájil palbu kralupský strážní oddíl, vyzbrojený 2 cm protileteckým dělem. Část posádky vlaku byla zabita. Z útočících padli bohužel i dva z nejobětavějších občanů, a to Václav Jírový, strojní zámečník, nar. 14. 11. 1913 v Nelahozevsi a Miroslav Růžička, dělník nar. 2. 10. 1909 z Lešan. Oběma byl vystrojen krásný a dojemný pohřeb na zdejší hřbitov, jehož se zúčastnili partyzáni a oddíl ruských vojínů.

Utvoření revolučního národního výboru

Dne 7. 5. 1945 utvořil se osmnácti členný místní revoluční národní výbor z těchto občanů: Václav Fronc, elektromechanik, František Hovorka, řídící učitel, Václav Jírový, strojní zámečník, František Krompholc, úředník, Karel Krčmář, studující, Václav Kochman, elektromechanik, Václav Novák, obchodní zástupce, Alois Srba, zaměstnanec ČSD, Jindřich Svoboda, soukromý úředník, Josef Smrčka, vrátný VDP, Jaroslav Švehla, mistr pokrývač, Josef Šusta, úředník VDP, Václav Vondra, tovární dělník, Antonín Trojan, zedník, Václav Toms, stavitel, František Víšek, zaměstnanec elektrárny, Augustin Završan, traktorista, a Miroslav Zázvorka, soukromý úředník. Předsedou MNV byl zvolen p. Václav Toms, stavitel, který po 14 dnech požádal, aby byl pro nával práce ve svém soukromém zaměstnání funkce té zbaven. Nato byl zvolen předsedou p. Václav Vondra, tovární dělník.

Nově ustanovený revoluční místní národní výbor zřídil stálou strážní službu, která hlídala železniční trať a tunely, přejezd na dráze, prohledávala místní lesíky a přiváděla toulající se vojíny německé armády, kterým odebírala zbraň. Shromažďovala válečnou výzbroj a výstroj, kterou prchající armáda zahazovala. Na silnicích a polích zůstalo několik opuštěných aut a vozidel, která byla shromažďována v místním dvoře.

Též uspořádána byla mezi místním obyvatelstvem sbírka potravin pro bojující Prahu a sbírka potravin a nádobí pro nemocné politické vězně v Terezíně. Na to zajistil Němce a jejich majetek, jakož i kolaboranty, tj. přisluhovače Němců české národnosti.

Zajištění Němců a kolaborantů

Z Němců byl zajištěn Rudolf Hohaus, železniční zaměstnanec, který byl odveden do Kralup nad Vltavou. Dále Marii Vrzákovou, úřednici firmy Popek, která hlídce uprchla a je od té doby nezvěstnou. Dále zajištěn byl Alfréd Lindovský, správce VDP a dán na práci do místního dvora. Později odsunut do Německa. Dále byla zajištěna Marie Mušíková, žena úředníka finanční stráže a Vojtěch Dalecký, vojín německé armády.

Z Čechů byli zajištěni členové Vlajky Karel Hejduk a Emanuel Špot, tovární dělníci, kteří byli přiděleni na práci místnímu dvoru. Občané, kteří se provinili proti české národnosti v době okupace byli potrestáni následovně soudem při okresním národním výboru v Kralupech nad Vltavou nebo zvláštním soudem v Praze.

Příjezd Rudoarmějců a jejich ubytování v obci

Dne 9. 5. 1945 a po dva následující dny postupovala vítězná ruská armáda od Miřejovic přes veltruský most ku Praze. Podél silnice a hlavně u mostu shromáždili se četní občané a děti, kteří vojíny radostně vítali. Vojáci házeli dětem cukroví a různé pochoutky a v době odpočinku vozili děti na tancích, autech a vozech.

V měsíci září nastěhovalo se do zámku a do soukromých bytů na 200 vojínů a důstojníků gardového sboru maršála Rybalka, kteří až dosud bydleli v dřevěných domcích z prken zhotovených na pravém břehu řeky. Poměr mezi místním obyvatelstvem a ruskými vojíny byl velmi srdečný. Vojíni ruské armády v obci bydleli do 18. 12. 1945. Na to odjeli do Rakouska.