Mojí politickou příslušností je být občanem, říká lídr kandidátky KSČM Josef Kukla

Zatímco u rozhovorů s ostatními lídry jsme se zabývali především jejich plány do budoucna, debata s lídrem komunistické kandidátky Josefem Kuklou se chtě nechtě částečně stočila k jeho funkci místostarosty Nelahozevsi, kterou zastává od roku 2011. Rozhovoru se zúčastnil i předseda základní organizace KSČM v Nelahozevsi Jan Redr.

Žádaná nevěsta

Před čtyřmi lety ses ocitnul na kandidátce KSČM spíše náhodou, když tě ke kandidatuře přesvědčila paní Dittrichová. Nakonec jsi přeskočil ze čtvrtého místa na druhé, právě za paní Dittrichovou, která zase přeskočila na první z devátého. Teď jsi přímo v čele kandidátky. Co tě vede k tomu, že ses postavil do čela kandidátky KSČM? Proč KSČM, když sám jsi nestraník?

JK: Na tuto otázku jsem odpověděl už v anketě. Napsal jsem tam, že chci pokračovat v započatém snažení se být někomu užitečný. Před čtyřmi roky jsem se ocitnul na kandidátce KSČM a nevidím důvod, proč bych měnil dres. Nikdo mne před čtyřmi lety nenutil, abych se stal členem. (Obrací se k Janu Redrovi.) Brali jste mě a berete jako občana této části obce, jako svého souseda, o kterém si myslíte, že by zastal nějakou práci. Je to tak?

JR: Ano, je. Ale k té otázce: proč zrovna za KSČM? To má být pro něj chyba?

Ne, jen se ptám na motivaci.

JR: Na mě to dělá dojem, že by to měla být potíž, že je za KSČM.

JK: Ptají se na to i jiní lidé.

Ano, lidé se na to ptají. Někteří by třeba rádi Pepu volili, ale mají problém s tou značkou.

JK: V nedávné době jsem dostal nabídky od dalších třech uskupení, nebudu je jmenovat.

To, že jsi zřejmě žádanou nevěstou, jsme se dozvěděli už dříve. Nejprve tě v rozhovoru pochválil lídr Otevřené Nelahozevsi Josef Kebrle a později i lídr ČSSD Radek Modes, který výslovně uvedl, že by s tebou rád spolupracoval ve vedení obce po volbách. Zatím ale nezaznělo, s kým bys rád spolupracoval po volbách ty.

JK: Co se myslí tou spoluprací? Když se u zastupitelstva řekne týmová práce, tak to zavání, že všichni budou dělat to, co řekne kapitán – jako u fotbalového mužstva. Dokážu komunikovat s mnoha lidmi i tak, že se s nimi i pohádám, když s nimi nesouhlasím, ale po deseti minutách jsme schopni už zase spolu komunikovat, jako by se nic nestalo…

JR: To je velký dar Pepy, že se umí přizpůsobit lidem, umí s nimi pohovořit. Lidsky pohovořit. Není u něj cítit namyšlenost, povyšování. Dovede se zastavit s obyčejným člověkem i třeba s podnikatelem. Metr má pro každého stejný.

JK: Ptal se mě pan farář, jaké je moje politické vyznání. Odpověděl jsem mu, že mojí politickou příslušností je být občanem. Mám možná jiný pohled na svět.

Na Facebooku Dvořákovy Nelahozevsi napsal kandidát Radek Šebesta, že spojení ČSSD a KSČM není překvapující.

JK: Nevím, jak to pan Šebesta myslel. Je pravda, že mě často spoluobčané můžou vidět ve společnosti s panem Modesem. Jestli z toho dovozují nějakou spolupráci… Já o žádné spolupráci zatím nevím. Žádná se neuskutečňuje a ani si tu spolupráci neumím dost dobře představit, když v podstatě každý subjekt, který vstupuje do volebního klání, bojuje sám za sebe.

Ano, ale při pěti kandidátkách na devět míst asi nikdo nezíská absolutní většinu, takže nějaká koalice se bude muset vytvořit.

JR: Pokud se hovoří o koalici, tak já jako předseda KSČM v Nelahozevsi a pan Modes jako předseda sociálních demokratů jsme se ještě za celou dobu, co tato předvolební akce probíhá, nesetkali. Nevím, kdo na to přišel. Je třeba počkat na výsledky voleb. Nakonec možná sociální demokraté půjdou se starostkou, to je teď těžké říct.

JK: Ještě k tomu, že jsem často viděn s panem Modesem. Za prvé – oba dva holdujeme tabákovým výrobkům, takže když před úřadem kouřím a on jde odvézt dcery do školy, tak si se mnou jednu dá. A za druhé – nechtěl jsem o tom mluvit, ale jsem sponzorem hasičů. Takže abych byl sponzorem hasičů a zároveň se vyhýbal setkání se starostou hasičstva Nelahozevsi, nebo naopak aby se starosta hasičstva vyhýbal sponzorovi, to nedává smysl. Samozřejmě ale máme i nějaké společné názory na různé věci.

Jsi více než tři roky místostarostou. Konzultoval jsi během té doby některé své kroky se základní organizací KSČM, která tě nominovala?

JK: Ne. Zúčastnil jsem se asi dvou výročních schůzí, ale to bylo zcela formální. (Obrací se k Janu Redrovi.) Pokud si vzpomínám, když jsem se ocitnul u vás poprvé na kandidátce, tak došlo k mému představení. Pak jste mě představili okresnímu tajemníkovi. Ale to byla další výroční schůze. A teď, když jste představovali kandidáty. Jinak po mně nikdo nechtěl, abych se zúčastňoval schůzí. Nikdo mě neúkoloval.

Nemusíme hned mluvit o úkolování. Ale třeba o konzultacích.

JK: Pokud se radím se zastupitelkou paní Dittrichovou, jestli je to myšleno takhle…

Je to myšleno s členskou základnou.

JK: To ne.

JR: S členskou základnou Pepa spojení nemá. Pouze když byl někdy pozvaný, tak jsme mluvili o problémech v obci, hlavně most, hospodaření, o problémech členů strany. Má naši důvěru, je zbytečné ho zatěžovat nějakými úkoly. Má dost práce na úřadě.

O dopravě a údržbě obce

Pojďme se teď podívat na některé věcné problémy obce. Za poslední tři roky jsi v obci zajistil řadu dopravních opatření. Co jsi nestihl a rád bys vyřešil v dalším volebním období?

JK: Samozřejmě Velvarská ulice, ten problém není vyřešen tak, jak se zprvu myslelo, že se to podaří. To znamená především vyautovat z místa těžkou nákladní dopravu. Udělaly se určité kroky. Např. uvažovalo se o zjednosměrnění té ulice. Obrátil jsem se na dopravní inspektorát, aby se k tomu vyjádřil, získal jsem souhlas. Byla vypracována studie inženýrem Vychodilem, která dospěla na základě technických objektivních metod k zjištění, že je tam prostorová nedostatečnost pro obousměrný provoz dlouhých těžkých nákladních souprav. Z kraje jsme se pak dozvěděli, že odbor dopravy krajského úřadu, krajské ředitelství policie a tuším správce komunikace, což je Ředitelství silnic a dálnic, takovouto možnost odmítli. Od té doby jsme se pokoušeli už s vizí příjmu ze skládky snížit rychlost a dostát tak zvýšené bezpečnosti možnými stavebními úpravami: zpomalovacími retardéry, ostrůvky atd. Studie byla vypracována. Ale teď nevíme, jak to bude s penězi. To je ale zřejmě jen část problému. Další otázka je, jak se případně k tomu bude stavět například správce komunikace. To nikdo neví, ale zkoušet se to může.

K dopravě patří i doprava vlaková. Když přijede turista vlakem do Nelahozevsi, tak se asi zděsí. Zastávka Nelahozeves zámek vypadá příšerně, stejně tak interiér nádraží Nelahozeves. Obci to nedělá moc dobrou vizitku. Dá se s tím něco dělat?

JK: Pokud jsem byl upozorněn na nežádoucí estetický stav, třeba neposekanou trávu, náletové dřeviny atd., tak jsem se snažil přes Správu železniční dopravní cesty zjednat nápravu. Což se v poslední době dařilo.

A budova zámecké zastávky? Je v dezolátním stavu, má vymlácená okna. Denně tamtudy chodí turisté. Vím, že to není ve vlastnictví obce, ale přece jenom…

JK: Není ve vlastnictví obce a zřejmě neexistuje možnost odkoupení. A ani nevím, co by obec s takovou budovou dělala. Zazněly z naší obce i názory, že by obec mohla budovu odkoupit a “nějak ji využívat”. Dráhy o stavu svých nemovitostí nepochybně vědí, ale… Pro ilustraci – jen problém přerostlé trávy a náletových dřevin u železniční stanice Nelahozeves. “Drážní” ekolog, který se mnou jednal, mi sdělil, že bude muset vypracovat návrh poptávky služby – posekání. Jeho nadřízený posoudí, zda na takovou činnost jsou nebo nejsou peníze, pak výběrové řízení na dodavatele služby. A to se jednalo o posečení trávy a odstranění náletových dřevin na ploše asi 100 x 10 metrů. Další příklad – podjezd pod železniční tratí u kostela, opět stran Správy železniční dopravní cesty – problém peněz. Zde hrálo roli možné nebezpečí zranění osob procházejících pod tratí z důvodu padající omítky ze stropu stavby. A tak nakonec byla provedena jen částečná oprava. Další případ – zchátralá část provozní budovy v železniční stanici Nelahozeves. Dotazoval jsem se, jak bude s touto budovou naloženo – oprava, využití a podobně. Neví se…

Další věcí, kterou máš v gesci, je údržba obce. Lidé si na ni často stěžují, například na zasedáních zastupitelstva.

JK: V gesci? Když je upozorněno na nedostatek, tak samozřejmě snaha je jej odstranit. Naše obec svojí rozlohou a zastavěním je docela atypická, je mimo jiné hodně dlouhá. Obcí po celé délce prochází krajská silnice o délce asi tak 6 kilometrů. A tak dejme tomu sekání trávy a odstraňování náletových dřevin: Za normálních okolností je to starost správce komunikace, tedy kraje. Situace se ale mění za označníkem obce, kdy ten silniční prostor, který se musí  upravovat z důvodu zajištění bezpečnosti silničního provozu, tak taková činnost je starostí obce a žádá si hodně času i finančních prostředků, což obec zatěžuje. Dočetl jsem se, že tuším v Jihomoravském kraji zmíněnou “povinnost” obce plní, ale kraj dotuje část nákladů, což potěší…

A pak tu máme i “vlastní” plochy, o které je nutno se starat, a máme dva pracovníky technických služeb (v sezóně sečení navíc dva brigádníky), kteří mají k dispozici technické prostředky mající své výkonnostní limity. A místní komunikace, jejich stav, to je kapitola sama pro sebe. Necháš opravit, když máš na opravu peníze, a za rok se může začít znova. Obecní budovy, mnohdy staršího data než já, by potřebovaly zrekonstruovat. Dešťová kanalizace – nevyhovující. Není až tak složité z obce vykouzlit rozkvetlou zahradu, víme totiž jak, ale zatím nevíme, kde na to vzít.

Nabídnu konkrétní drobný příklad, kde peníze nehrají zas tak velkou roli. Docela často se stává, že odpadkový koš u bistra V Podzámčí vedle zastávky je přeplněný a odpadky se válejí všude kolem. To je poměrně běžný jev. Vidí to každý, kdo přijede do centra.

JK: Koše se vyvážejí pravidelně. Slyšel jsem, viděl jsem, poslouchal jsem námitky a stížnosti. Za normálních okolností koš slouží pro potřeby kolemjdoucích, na autobus čekajících atd. Ovšem v poslední době se stává, že jsou tam vidět i domovní odpady. Někdo si asi šetří místo ve své popelnici.

Proč by to dělal? U nás je přece systém nastavený tak, že můžu mít popelnic kolik chci a platím stále stejně.

JK: Mně bylo sděleno, že v dřívější době bylo u bistra všechno v pořádku, až v poslední době je to horší. Všimnul jsem si, že před časem začala další výstavba Anglického Resortu, tak zřejmě dělníci, co do bistra chodí na jídlo, a nemají kam jinam odpadky vyhodit…

O transparentnosti, Pohlovi a kultuře

Považuješ současné rozhodování obce jako místostarosta za transparentní?

JK: Já se snažím chovat transparentně. O věcech, o kterých se má rozhodovat veřejně, myslím tím na zastupitelstvu, tak se samozřejmě postupuje transparentně, tam problém není. Narážíš na něco?

Dám konkrétní příklad. Na zasedání, které bude probíhat teď ve čtvrtek, se budou rozhodovat poměrně důležité věci. Jednak se bude schvalovat zadání územního plánu a dále se bude projednávat smírčí dohoda s Pohlem (program čtvrtečního zasedání zde, pozn. red.). Lidé se ale nemohou nikde dopředu seznámit s podklady. Je to v pořádku?

JK: Jako zastupitel obce mám povědomí o tom, že se vede rozhodčí řízení, vyřizuje se kauza žaloby u rozhodčího soudu ze strany pana inženýra Pohla. Ale ani jako zastupitel nemám detailní přehled o průběhu řízení. Zastupuje nás advokát, spolupracuje s ním Ing. Jakoubek, řídí paní starostka. Tyto tři osoby jednají spolu. Popřípadě v nějakém časovém úseku je sdělen dílčí výsledek nebo stav řízení. Otázka: je to dostatečná informovanost zastupitelů či nikoliv? Já nevím.

Tady jde ale o zásadní otázku: přistoupit nebo nepřistoupit na smír. Postupem doby se zjišťovalo, že fakturovaná práce nemusí odpovídat skutečnosti. Proto byla vyvolána potřeba auditu. Takže pan Ing. Jakoubek s dalšími osobami dělali to, co měl tehdy dělat technický dozor. Kontrolovat stavebníka, jestli je fakturováno správně, jestli práce byla odvedená. Jestli to odpovídá normohodinám, jestli byl v zemi uložen ten materiál, který je deklarován a je požadováno jeho zaplacení. Zjišťovalo se, že tomu tak leckdy asi není. Takže probíhala jednání: tohle vám zaplatíme, tohle nezaplatíme. Po tu dobu dodavatel ustupoval. V poslední chvíli, když se kontrola dostala až – dle tvrzení zástupců druhé strany – do drobných detailů, tak dodavatel řekl: Pojďme se dohodnout na nějakém procentuálním odpisu, uzavřeme to, uděláme tlustou čáru a podáme si ruce. Ovšem ono to není zřejmě tak jednoduché. Protože pokud já bych byl tím zákazníkem a byl bych fyzická osoba, tak já se dohodnout můžu. Ale tady je problém, že ty peníze, které my dáváme, jsou obecní a musí to být všechno zadokumentované a musí to všechno sedět. Můj osobní názor je, že i když ta nabídka smíru může být “lákavá”, tak je otázkou, zda na ni šlo či jde přistoupit.

Ano, jsou to obecní peníze, ale proč byste na tu dohodu nemohli přistoupit, pokud na ni přistoupíte s čistým svědomím řádného hospodáře, že to bude pro obec nejlepší řešení? Není to trochu o politické odvaze?

JK: Nevím, co je to politická odvaha. Spíše jde o odhad stavu důkazní situace.

Všude teď čteme, že se dnes zastupitelé bojí pro cokoliv zvednout ruku, protože je potom policie odvádí v klepetech.

JK: O to mi ani nejde, protože jsem v oboru pracoval dvacet pět let a vím, že existuje jeden absolutní zákon – zavřít můžou, pustit musí. Ale vím, na co narážíš. Já ještě nevím, jak se rozhodnu. Dostal jsem nějaké materiály, předcházela porada. K materiálům jsem se ještě nedostal. Teď ještě nevím, zda a jak mi materiály napoví, ale asi budu klást velký důraz na názor advokáta. Bude zasedání přítomen, zřejmě případ probere podrobně.

Moje původní otázka ale směřovala k poskytování podkladů veřejnosti. Je v pořádku, že si lidi nemůžou přečíst, v jaké podobě se bude ve čtvrtek schvalovat zadání územního plánu? Je to poměrně důležitý dokument.

JK: Jde to vůbec zajistit? Ty jsi jako občan podle zákona dopředu vyrozuměn, že se tehdy a tehdy uskuteční zasedání. Na pozvánce je uveden seznam bodů. Jsi s těmi body jednání srozuměn. Co ti jako občanovi brání v případě zájmu dostavit se na obecní úřad nebo ho nějak kontaktovat a požádat třeba i ústně o předložení nebo o seznámení se s tím, co potřebuješ pro svůj postup? I občan může rozhodování zastupitelstva ovlivnit a už několikrát se tak stalo. Jednali jsme o nějaké smlouvě, přihlásil se občan, vy jste nepočítali s tímhle a tímhle, a zvrátil, ovlivnil tím naše či moje rozhodnutí.

Když si ale vezmu účast občanů na zasedáních, tak po komunálních volbách praskala hasičárna ve švech, to ale trvalo asi tři nebo čtyři zasedání. Například na posledním zasedání byli zastupitelé v přesile. Nevím, jestli by to nebyla zbytečná práce, takhle předem a “vše” zveřejňovat. A pak je tu otázka ochrany osobních údajů, názory právníků atd. A co úředník, co možné riziko neúmyslné chyby? Mohl by hrozit i větší postih té osoby, která by mohla chybu při kvantu zveřejňovaného materiálu lehce udělat.

Narazil jsi na to, že lidi moc zasedání zastupitelstva nezajímají. Dá se udělat něco pro to, aby se občané více zajímali o komunální politiku?

JK: Já si myslím, že je to každého věc. V anketě, která postupně vychází na vašich stránkách, jsme se ještě nedostali k otázce: Na co byste jako člen zastupitelstva chtěl zaměřit? Já tam zmiňuji aristokrata Solona, který zaváděl prvky povinné účasti občanů na samosprávě. Podíl na moci v obci není jen právem občanů, které je často využíváno až v okamžiku, když se jedná už jen o ryze osobní zájmy.

JR: Když jsem v minulosti působil ve vedoucích funkcích a viděl jsem neoblíbenost schůzí, tak jsem se zamýšlel sám nad sebou. Snažil jsem se chyby napravit, vyslechl jsem připomínky. Proto jsem měl úspěchy, ale musel jsem začít u sebe. To vidím u starostky. Měla by se zamyslet – když přijde opakovaně na zastupitelstvo málo lidí – sama nad sebou. Ona potřebuje, aby s ní šel kolektiv, každý má známého.

JK: Lidé chodí samostatně na úřad, oslovují mě, žádají. Ve většině případů jsou to stesky, které se týkají jejich osobních zájmů. Třeba je to ale i tím, že si teď lidé můžou poslechnout nahrávku ze zasedání?

Ano, ale nemůžou pak nic ovlivnit, když si to poslechnou až ze záznamu. Pojďme ale dál. Zachytil jsem mezi lidmi obavu, že pokud by po volbách došlo k výměně starosty, že se výrazně přiškrtí kultura, že nebudou máje, že nebudou peníze na dynamáckou gymnaestrádu. Myslíš, že něco takového hrozí?

JK: Já si myslím, že ne.

JR: V programu mají kulturu všichni.

JK: Já se májů neúčastním a už vůbec ne jako tanečník. Každá tanečnice by to odnesla. (smích) Ale myslím, že žádné přiškrcení financí nehrozí.

O referendu a skládce

Mám před sebou váš program, který s vaším souhlasem zveřejníme. (Program je k dispozici zde – pozn. red.) Je něco, co byste chtěli z něj vypíchnout pro následující období? Co považujete za důležité?

JR: Já myslím, že jsou důležité všechny body. Těžko vypíchnout jednu věc, všechno to na sebe navazuje.

JK: Možná ten poslední bod – referendum anebo věcné připomínky a návrhy, které lidé podají jednotlivě.

Chtěli byste občany víc zatáhnout do rozhodování obce?

JK: Je úplně jedno, co se líbí nebo nelíbí mně jako zastupiteli, ale jde o to, co se líbí nebo nelíbí občanům. A já se to dozvím jedině tak, že někdo přijde a řekne. A na mně jako na prostředníku nebo správci je říci: Ano, jde to, udělá se to, nebo – nejde to. Nemusí to být vždy z objektivních důvodů realizovatelné přání – obec není stát ve státě, jsme závislí i na svém okolí.

Dovedeš si představit nějakou otázku, o které by se mohlo hlasovat v místním referendu?

JK: Co tě v obci trápí?

Spousta věci, ale nevím, jestli jsou to otázky do referenda.

JK: “Závažnější věcí” byla třeba skládka. Možná by se referendem mohla řešit třeba otázka, jestli má obec přistoupit na tu „výhodnější“ nabídku skládkařů o rozdělování příjmů ze skládky. Anebo opatřit objektivní posouzení stavu věci od obecně uznávané autority. Je to závazek na spoustu let. Mimochodem, byl mi přečten tvůj rozhovor s panem inženýrem Luňáčkem. (Rozhovor s regionálním vedoucím obchodu .A.S.A. Liborem Luňáčkem zde – pozn. red.) Co se mě týče, tak názor, který na moji osobu má pan inženýr, mě vlastně těší.

Těší tě, že tě považuje za nedůvěryhodnou osobu?

JK: Ano. Když o mně takto veřejně smýšlí, musí mít k tomu pádný důvod. Ten důvod mi není jasný. Možná, že časem… Já jsem obtelefonovával naši republiku, dokonce jsem tě upozornil na Bratčice, že? Určitě sis to prostudoval, vytěžil jsi úředníka krajského úřadu z jižní Moravy. (Článek o skládce Bratčice zde – pozn. red.) Já nevím, jak to vše dopadne, mám svojí pravdu či názor, všichni ostatní mají svoji pravdu, nikoho jsem nenutil, aby sdílel moji pravdu. Ale proč ne “bratčická” varianta?

Rozhovor připravili Miloš Mojžiš a Marta Mojžišová
Mezititulky Nela.cz