Jeli, viděli, zvítězili. Dálkoví cyklisté z Nelahozevsi a Řeže dorazili do Lisabonu

Cyklistická výprava ve složení Václav Michovský, Pavel Růžek a Vilém Ernest dorazila v úterý do vysněného Lisabonu. Cyklisté strávili v sedle celkem 45 dnů a najeli více než 4500 kilometrů, čímž více než třikrát překonali vzdálenost loňského tripu do Dánska a čtyřikrát do předloňského Chorvatska. Domů se vrátí v pondělí.

Výprava odstartovala ještě jako čtyřčlenná 15. června ráno z Nelahozevsi a Řeže. Symbolickou cílovou páskou v portugalské metropoli projeli cyklisté 29. července po 16. hodině. Závěrečnou etapu zakončili jízdou vlakem, protože silniční most překonávající záliv Rio Tejo je cyklistům zapovězen a další možností byl jen trajekt. V té době už ale byli jen tři – koncem června musel skupinu ze zdravotních důvodů předčasně opustit David Těthal. “Naštěstí šlo o jedinou, byť velkou kaňku na našem výletu,” napsali kluci do závěrečného postu na své facebookové stránky.

Následující dny bude trojice cyklistů věnovat hlavně odpočinku. Kol ale zjevně stále nemají dost. “Chceme se po městě trošku porozhlédnout a rádi bychom vyrazili na jeden cyklovýlet,” píše Pavel. Po několikadenním pobytu v Lisabonu se všichni vrátí letecky do Česka. Na letišti Václava Havla je v pondělí 4. srpna již budou čekat jejich rodiny, které celou náročnou výpravu napjatě sledovaly na internetu. “Pak to doufám bude důvod k oslavě,” těší se na pondělí Václavova matka Ivana. Přistání je plánováno na 19.05 hodin místního času. Předtím budou muset kluci ještě rozebrat svá kola a sbalit je do rozměrů požadovaných leteckou společností TAP Portugal.

V průměru mladí cyklisté ujeli každý den 101 kilometrů. “To je nejenom hodnotný sportovní výkon, ale také důkaz velkého odhodlání a pevné vůle,” neskrývá hrdost Pavlův otec Michal. Nejdelší vzdálenost kolaři překonali až v samotném závěru – předposlední den tripu zvládli ujet plných 156 kilometrů, a to navzdory tomu, že hlavní silnice s úzkým odstavným pruhem a plná výmolů a bezohledných portugalských řidičů patřila k tomu nejhoršímu, co je na cestě potkalo. “Tam šlo vážně o život, nikdy jsem na silnici nic tak strašného nezažil,” píše z Lisabonu Václav. Nejkratší etapu o délce 25 km si dopřáli jen o dva dny dříve, protože tropické vedro panující v tomto období na Pyrenejském poloostrově jim více nedovolilo.

Celkem projeli osm zemí – Česko, Německo, Rakousko, Švýcarsko, Francii, Španělsko, Gibraltar a Portugalsko.

Pro cestu jim sloužily silnice všech tříd – od (téměř) dálnic přes běžné místní silnice a cyklostezky až po takřka (pra)lesní a polní cesty. Suché i zalité kalužemi a bahnem.

Noci trávili leckde – na loukách, v polích, u řek, v lesích, ale i v limetkovém háji, v opuštěném lomu či na volné parcele uprostřed milionářské čtvrti. Výjimečně v kempech a jednou v hotelu.

Za půldruhého měsíce byli konfrontováni s počasím všech odstínů – od silných několikadenních lijáků až po nesnesitelná čtyřicetistupňová vedra.

Dlouhé desítky kilometrů absolvovali po rovině, aby v jiných místech museli překonávat nekonečné kopce, zejména v Pyrenejích.

Po cestě se potýkali s provozními problémy nejrůznějšího druhu – od píchlých duší přes polámané nosiče a prasklé dráty až po chybějící bombu do vařiče (= bez teplého jídla).

“Cítím úlevu a radost z toho, že jsme v cíli a že se cesta výborně povedla,” napsal Pavel. Únavu však kluci překvapivě nepociťují. “Najeli jsme během cesty na určitý režim a tělo si na to asi zvyklo,” konstatuje Václav.

Cyklisté původně očekávali, že na cestě ujedou něco málo přes 3000 kilometrů. Nakonec to bylo více než o polovinu více. “Asi tím hlavním důvodem je řada zajížděk ke stanovištím nebo do měst a k obchodům,” myslí si Pavel. “Za celou trasu se to pak nasčítá.” Trasu kromě toho původně plánovali spíš podle délky hlavních silnic a teprve na místě zjišťovali, že je musejí objíždět po mnohem klikatějších místních cestách.

Aktuální polohu sportovců mohli fanoušci po celou dobu sledovat na webových stránkách www.kmorinakole.cz. Mobilní telefon, kterým byla skupina vybavena, automaticky odesílal na připravený server jednou za pět minut aktuální polohu a několik dalších doprovodných informací. Ty se pak zobrazovaly na stránce s mapou. Vedle toho kluci zasílali každodenně příspěvky na svou facebookovou stránku. Ta po celou dobu výpravy sbírala další a další fanoušky – ve chvíli vydání tohoto článku jich je 437. Měli ale cyklisté vůbec nějakou zpětnou vazbu? “Něco se k nám dostávalo průběžně díky perfektní práci všech členů našeho domácího informačního centra,” oceňuje Václav práci svých kamarádů a příbuzných v Česku, kteří dennodenně publikovali jejich zprávy a starali se o webové stránky. “Za to jim moc děkujeme, bez nich bychom se o nás příběh tímhle způsobem online dělit nemohli.” Stejně tak kluci z Lisabonu děkuji všem sponzorům, kteří jim zejména v průběhu cesty pomáhali náročnou výpravu zvládnout po finanční stránce.