Odchod Václava Michovského ml. z pozice redaktora Nelahozeveského zpravodaje rozvířil veřejnou debatu o tom, co si může dovolit redaktor obecního zpravodaje na straně jedné a starosta obce na straně druhé. Bohužel dosud nebyl k dispozici samotný článek, který byl připravován do posledního zpravodaje a který celou kauzu vyvolal. Ten se mi konečně podařilo získat, takže nyní si konečně můžeme udělat lepší obrázek o tom, co se vlastně stalo.
Článek vznikl ve dvou verzích. Zveřejňuji tu druhou, kterou již Václav částečně upravil na základě připomínek starostky Petry Urbanové. Ani s touto aktualizovanou verzí ale nebyla starostka spokojena, a protože k dohodě o finální podobě textu nedošlo, článek nakonec vůbec nevyšel.
Hrnčířské slavnosti a koncert francouzských studentů – v Nelahozevsi bylo o posledním dubnovém víkendu živo
Hrnčířské slavnosti patří k akcím, které na stránkách Nelahozeveského zpravodaje není třeba dlouze představovat. Vždyť se letos konaly už podvanácté. Cestu na ně v sobotu a neděli 26. a 27. dubna našlo více než 5 200 návštěvníků.
Program slavností se nijak výrazně nelišil od předchozích ročníků. Příjezdovou cestu, parkoviště před zámkem i zámecké nádvoří zaplnili stánkaři se svými povětšinou ručně vytvořenými výrobky, zahrada zase lákala díky připraveným hrám a ukázce dravého ptactva především ty nejmladší hosty. V ceně vstupného znovu byla i prohlídka zámku a jeho sklepení, kde si návštěvníci mohli po degustaci koupit lobkowiczká vína.
Příjemným oživením sobotního programu bylo vystoupení více než dvousethlavého pěveckého sboru složeného z francouzských studentů. Jejich odpolední koncert v parku sice neměl s programem slavností nic společného, ale díky příhodnému termínu jejich výletu do naší země vyšel na stejné datum. Přestože si Francouzi přijeli zahrát podle slov starostky Urbanové spíše „sami pro sebe“, je škoda, že obec tuto akci příliš nepropagovala. Do parku dílem i kvůli tomu dorazilo nepříliš početné obecenstvo, které svou velikostí (zejména při večerním koncertu v kulturním domě) rozhodně neodpovídalo výjimečnosti celé akce. V parku navíc nebyla v době konání koncertu ani posekaná tráva, v průběhu vystoupení i po jeho skončení citelně chyběl mikrofon s reproduktory, které by zaručily, že bude rozumět sólovým zpěvákům nebo krátkým promluvám dirigenta. Pokud by byl tedy v první řadě přítomen překladatel, jenž by je českému publiku z angličtiny či francouzštiny přeložil… „Zájmem studentů bylo si tady zazpívat a zahrát bez jakýchkoliv dalších podmínek, a především bezplatně. Obec zajistila v maximální možné míře součinnost a vytvořila podmínky pro to, aby si zde mohli zazpívat,“ odmítla kritiku starostka Nelahozevsi.
I přes některé nedostatky ale koncert svým posluchačům nabídl nevšední zážitek. Francouzi si připravili žánrově velice pestrý program, během kterého stačili zahrát kusy světových klasiků Verdiho, Čajkovského či Mozarta, ale třeba i skladbu With or Without You od U2 nebo několik melodických ukázek ze své vlastní tvorby. A spokojení nakonec z Nelahozevsi odjeli i francouzští hudebníci: „Každý rok jezdíme do jiného hlavního města, letos jsme zvolili Prahu. A Nelahozeves jsme k tomu přidali proto, že jde o rodnou obec Antonína Dvořáka, v níž jsme si přáli vystoupit. Vaše obec je pro nás symbolem české hudby. Byli jsme u vás velmi vřele přijati a bylo nám potěšením hrát pro tak sympatické publikum,“ shodli se v krátkém rozhovoru pro internetový portál Nela.cz Pascal Rabatti, Régis Daniel a Jean-Louis Ladagnous, trio vedoucích francouzského sboru.
(vm)
Kauza má několik rovin. V prvé řadě, zda je článek pravdivý. V druhé řadě, zda je objektivní a vyvážený a zda je skutečně nutné negativní informace takto akcentovat. Za třetí, zda byl správný postup starostky Petry Urbanové, když článek odmítla. A za čtvrté, zda je v pořádku, že se spor starostky s redaktorem řeší veřejně.
Nejprve si tedy proberme, zda měl Václav pravdu. Zastupitel Pavel Matoušek totiž tvrdí, že článek nebylo možné zveřejnit, protože informace v něm nebyly pravdivé. Takže postupně:
- Byla akce špatně propagována? Ano, byla. Na to jsme ostatně upozornili i na portálu Nela.cz, tam je to podrobně vyargumentováno.
- Byla v areálu posekaná tráva? Nebyla. Projet park sekačkou byla práce na půl hodiny. Výmluvy, že park patří Lobkowiczovi, jsou trapné. Neposekaná tráva byla v tu chvíli vizitkou celé obce, ať pozemek patří komukoliv.
- Měli sólisté mikrofony? Neměli. Tlumočil někdo z angličtiny? Netlumočil. (Z francouzštiny tlumočila Alena Hurychová, to je jediná faktická chyba ve Václavově článku.) Kdo za to může? Tady už je nejspíš na vině francouzská strana, která mohla o mikrofony i tlumočníka požádat. Nikdo patrně netušil, že dirigent v průběhu představení přejde z francouzštiny do angličtiny, zřejmě v domnění, že tomuto jazyku rozumí každý. (Jenže jak správně upozornila předsedkyně kulturní komise Alena Hurychová, v zemích bývalého východního bloku toto z historických důvodů očekávat nelze.)
Václav smíchal tyto věci do jednoho odstavce a nezabýval se příčinami. Kdyby před napsáním článku promluvil s Alenou Hurychovou, některé věci by se pak patrně jevily v jiném světle. Je to tedy chyba? Jak se to vezme. Žánrově jde o reportáž, ta z principu nechodí do hloubky a jejím cílem není analyzovat příčiny jednotlivých problémů, spíše je autenticky popsat. Bylo ale skutečně nutné na negativa upozorňovat? “Je bohužel zlozvykem doby nehledat pozitiva, ale naopak,” napsal mi v reakci na nejnovější kauzu jeden obyvatel Nelahozevsi. “K čemu poslouží zpráva, že zase někdo zaspal a neposekal, neozvučil a vůbec prakticky vše zpackal, až na pár věcí, které se náhodou povedly. Negace, negace a zase negace. Z toho pak všude panuje všeobecně blbá nálada a totální nezájem o dění kolem,” neskrývá rozhořčení pisatel, a má trochu pravdu v tom, že Václavova kritika byla možná zbytečně příkrá. Lidi, kteří často zadarmo nebo za almužnu organizují společenské akce v obci, je třeba vždy v prvé řadě oceňovat a povzbuzovat k další činnosti, ne je odrazovat kritikou. Je ale pravda, že o špatné propagaci jsme psali i my na stránkách Nela.cz, protože počet diváků byl tak ostudně nízký, že už jsme považovali za nutné poukázat na příčinu. Propagaci akcí tohoto druhu je prostě třeba zlepšit, zvlášť když k nám míří zahraniční hosté. Zda je nutné vypichovat neposekanou trávu a další věci, je asi věc názoru. Já bych to do článku nenapsal, ale jiný autor to mohl vnímat natolik problematicky, že cítil potřebu to zmínit.
Nyní přejděme k dalšímu aspektu. Je určitě správné, že Václavovy články před vydáním někdo četl – nikdo není dokonalý a v redakci byl sám, neměl žádnou zpětnou vazbu. Je ale opravdu nešťastné, když tím arbitrem je přímo starostka Petra Urbanová. Rovnou si řekněme, že je to z její strany neetické. Stejně jako složení redakční rady, do níž nominovala samu sebe a dále Alenu Kučírkovou, která je vůči ní jako pracovnice úřadu v podřízeném postavení a navíc je to její blízká příbuzná. Nejde o toto konkrétní jméno, jde o princip.
Václav mohl odejít z redakce diskrétně. Místo toho zvolil veřejnou obhajobu (je třeba ale také doplnit, že jen odpovídal na mé dotazy). Zřejmě to chápal jako principiální otázku svobody tisku, na kterou je třeba nahlas upozornit. Někdo jiný to může zase vnímat jako frackovství mladého nevyzrálého novináře. “Je to pouze vyřizování si věcí v osobní rovině, a to na stránky, které si můžeš číst na celém světě,” pokračuje již citovaný občan Nelahozevsi.
Možná. Václavův článek se nemusí každému líbit, stejně jako jeho otevřené vysvětlení, proč práskl dveřmi. (Starostka dostala stejnou příležitost, které nevyužila.) Podstata problému je ale jinde. Petra Urbanová nechala ze zpravodaje odstranit článek, který se jí nelíbil, protože kritizoval (mimo jiné) činnost její kulturní komise. Tím se ocitla v přímém střetu zájmů, a to bez ohledu na to, zda měla pravdu či nikoliv. Starostka není z principu tou správnou osobou, která by měla hodnotit pravdivost, objektivitu a vyváženost textů ve zpravodaji, protože není nezávislým pozorovatelem, ale přímým aktérem dění. Neměla by si plést redaktora zpravodaje se svým tiskovým mluvčím.
Nehájím Václavův článek, který bych asi na jeho místě pojal jinak, a souhlasím, že jeho vyznění je trochu nešťastné. Hájím nezávislost redaktora na starostovi, ať je redaktorem a starostou kdokoliv. Existuje řada odzkoušených a funkčních modelů, jak tuto nezávislost vybudovat a přitom ohlídat, aby se redaktor “neutrhl ze řetězu”. Poslední kauza ukazuje, že nastal čas začít takový model hledat.
Otevřený dopis Jaroslava Otáska občanům Nelahozevsi 
Reakce na předvolební kampaň Petry Urbanové v Nelahozeveských zpravodajích