Radek Modes: Pomáhej – a bude ti pomoženo

Sbor dobrovolných hasičů je tradičním prvkem řady českých obcí – jsou vesnice, kde hasičem je každý druhý obyvatel. V Nelahozevsi byl hasičský sbor po dlouhé době obnoven teprve před necelým rokem a v současné době patří k nejaktivnějším komunitám v obci. Podstatnou měrou k tomu přispěl RADEK MODES, nynější starosta Sboru dobrovolných hasičů Nelahozeves.

Co vás vedlo k tomu, že jste se rozhodl založit hasičský sbor v Nelahozevsi?

Pocházím z Krušných hor a v hasičstvu jsem byl od svých patnácti let. Tam má hasičstvo dlouholetou tradici, a proto mne celkem mrzelo, že v tak významné středočeské obci, jakou je Nelahozeves, hasiči nejsou. Nakonec jsem zjistil, že hasiči tady mají stoletou tradici, ale před dvaceti lety svou činnost ukončili. Tak jsme se s kamarády dohodli, že zde hasiče znovu obnovíme. Moje životní krédo je „Pomáhej a bude ti pomoženo“, i když to tak dnes v našich vodách úplně neplatí, lidé se k sobě chovají stále hůře a hůře, ale my jsme si řekli, že bychom chtěli lidem pomáhat v nouzi. To mě vedlo ke znovuzaložení hasičů u nás v obci a nakonec se to myslím povedlo.

Máte mezi členy i pamětníky původních hasičů?

Máme dva starší členy – pana Václava Křišťana a Stanislava Kuchtu staršího, jehož táta i děda byli ve vysokých funkcích v hasičstvu v Nelahozevsi. Jeden dělal předsedu, jeden myslím hospodáře. Ale z historie hasičstva se nám nedochovalo téměř nic. Žádali jsme občany, dali jsme několik výzev, měli jsme i výzvu ve zpravodaji, aby nám lidi poskytli staré fotky a věci, ale nikdo zatím nic neposkytnul. Nějaké staré fotky se nám už podařilo sehnat, z roku 1961, ale z dřívějška ani z pozdější doby vůbec. Víme jen z nějakých dochovaných zpráv, že tady jsou hasiči asi 101 let. Proto jsme si na výroční valné hromadě v prosinci zvolili do výboru Stanislava Kuchtu staršího, aby jako náměstek starosty přes tradice a historii hasičstva v Nelahozevsi dal všechny tyto věci dohromady.

Takže žádná kronika?

Zatím se nám nic takového nepodařilo vypídit, ale mému náměstkovi, Stanislavovi Kuchtovi staršímu, kterého jsme tím pověřili, všichni důvěřujeme a doufáme, že v této věci hodně pokročí. Určitě bude chtít všechny ty hasičské věci po svých předcích sám ve svém vlastním zájmu dát dohromady, má být přece na co pyšný. Vždyť tolik nasazení v rodině, to je dnes raritou. Dnes je s námi ve sboru i jeho syn, Stanislav Kuchta mladší, pokračovatel tradic, a doufáme, že svému otci pomůže.

Jednou z tradic, které jste obnovili, je ples, který se konal 12. února, takže minimálně o tom, že hasiči pořádali ples, jste museli vědět, když jej označujete jako tradiční.

Označili jsme ho tradičním, protože jsme se nechtěli vůči našim starším členům zachovat ošklivě. Mohli jsme napsat: první hasičský ples, protože tady dvacet let žádný nebyl, ale z úcty ke starším i zemřelým hasičům, kteří tady působili, jsme ples označili jako „tradiční“, a myslím, že to bylo docela moudré a uctivé.

Příprava takovéhle akce je časově dost náročná, ale máte to za sebou. Jak hodnotíte průběh?

Ano, musím zde říci, že příprava a hlavně organizace byla velice náročná. Všechno se dá ještě vylepšit, ale ples dopadl velice pozitivně. Hlavně jsme rádi, že nás lidi hodně podpořili, a nejen touto cestou chci poděkovat všem lidem dobré vůle za to, že se byli pobavit s hasiči a byli nás tímto způsobem podpořit. Tím, že tu byli, nebo jen přispěli do tomboly či si zakoupili vstupenku, nám umožnili vše zrealizovat a moc nám tím pomohli. Výtěžek z plesu bude použit na nákup techniky, výzbroje a výstroje hasičů v Nelahozevsi, což nám opět všem pomůže tím, že bude vše použito pro dobrou věc. Myslím, že každý rozumný člověk tento nápad uvítá, zvláště v situacích, které nikomu jako hasiči nepřejeme. Děkujeme také obecnímu úřadu, který nám hodně pomohl s realizací, a zvlášť chci poděkovat našemu členovi a zároveň správci sálu Václavu Křišťanovi, dále pak místostarostovi Jaroslavu Otáskovi a naší paní starostce Petře Urbanové za to, že nám podali pomocnou ruku.

Zmínil jste, že jste z Krušných hor. Pokud si dobře vzpomínám, právě odtamtud jste si loni přivezli dva trambusy Škoda a zahájili jste jejich opravy a rekonstrukce. Už jsou ty vozy v pořádku a připravené na ostré akce?

Právě proto, že jsem z Krušných hor, tak jsem se dozvěděl, že tam budou u jednoho sboru v Perninku obnovovat hasičskou techniku. Takže jsme si od nich dovezli jeden trambus, který nám obec zakoupila, je to tedy majetek obce. Druhý trambus jsme dovezli z Abertam, také z Krušných hor, jen kousek odsud – mimochodem zde bydlí moji rodiče – a původně jsme si mysleli, že jej použijeme na náhradní díly, na opravy toho prvního trambusu, ale nakonec jsme zjistili, že bychom mohli zrealizovat jeho opravu.

Jeden trambus už je komplet hotový, po technické prohlídce, ten stojí u mě za domem, už jsme si na něj dovezli i středočeská čísla, takže už je přihlášený. Už je zařazený i do IZS, to je integrovaný záchranný systém. Ten druhý trambus taky, ale u něj bude oprava složitější, potřebujeme na to trochu více peněz, takže ji budeme realizovat v průběhu tohoto a příštího roku.

Ty trambusy jsou třicet let staré, takže od nich nemůžeme očekávat žádné zázraky. Oficiální název těchto aut je Škoda 706 RTHP, mají speciální hasičskou nástavbu a pro zásahy musí být speciálně vybavená. Potřebujeme do nich nové hadice a potřebujeme zásahovou výbavu, která dnes není nijak levná. Jsou zde torza výzbroje z let 1950–1970, i dřív, která už v naší moderní době k zásahům nestačí. Takže do aut musíme nejdřív nakoupit nějaký materiál a potom teprve budou připravená k zásahu. Jinak ale oba trambusy jezdí, jeden je připravený, ale na druhém je ještě hodně práce. Ten stojí zatím v prostoru opravny aut v Hleďsebe II.

Jak se nově vzniklý hasičský sbor zaintegruje do toho celého systému? Když zavolám na 150, jakými cestami ta informace o požáru doputuje až k vám, a jak na to zareagujete, když jste všichni dobrovolní hasiči a máte svá zaměstnání, vlastně ani v daném okamžiku nemusíte být přítomni v obci?

Integrovaný záchranný systém v praxi sdružuje všechny pomoci – hasiče, záchrannou službu a policii. Vedle toho jsou ještě speciální složky, jako horská služba, říční policie apod. Existuje centrum, odkud se hlásí všechny zprávy, takže když někdo zavolá na 112 (přímá jsou 150, 155, 158), automaticky se dovolá do dispečinku a spojovatelka vyrozumí složky, které jsou třeba, to znamená buď policii, záchranku nebo hasiče. Pro nás je lokační místo Mladá Boleslav. Takže když člověk zavolá 112 nebo 150, dovolá se na dispečink do Mladé Boleslavi. A když budu mluvit o hasičích, tak ten systém vyrozumí příslušné zařízení zvané „kango“. To bohužel v současné době nemáme, stojí 40 tisíc a na to nemáme peníze. Ten systém okamžitě veliteli a všem hasičům rozešle SMS zprávy, že je požár nebo jakákoliv událost hodná zásahu v tom a v tom místě, v té a v té ulici a městě a potom jednotka vyjíždí k zásahu.

Zásahové jednotky jsou rozděleny celkem do pěti skupin nazvaných JPO 1 až 5. My jsme v současné době zařazeni do JPO 5, což jsou hasiči s místní působností. To znamená, že bychom měli vyjíždět k událostem jen v našem katastru, nic jiného.

Pokud nás takzvaně zvednou i jinam, třeba do Kralup, do Veltrus, do Roudnice, Mělníku, Prahy nebo k nějaké jiné velké akci, kam se potom sjíždějí všechny hasičské sbory, tak nás vyrozumí dispečink v Mladé Boleslavi a zvedne nás – to znamená, že výjezd platí vnitro a stát a ne obec.

Ale vy to kango na rozesílání esemesek nemáte.

To kango nemáme, my zatím nemáme ani od obce zřízenu výjezdní jednotku. Založit hasiče, to je dost složitý proces. Musí se vyřizovat všechno na statistickém úřadě, na hasičích v Mělníku, pod které spadáme jako pod oblastní centrálu – centrála v Mladé Boleslavi je jen ohlašovací.

My jsme SDH – sbor dobrovolných hasičů, a z něj se potom za pomoci obce vytvoří tzv. „jednotka“ sboru dobrovolných hasičů. Už jsme si odhlasovali, že ji vytvoříme, ale obec nemá na její zřízení zatím peníze. Takže musíme počkat. Až se jednotka vytvoří, bude připravena k výjezdu.

Takže zatím by vás nekontaktovali.

Kontaktují nás, ale my zatím nemáme techniku a vybavení přizpůsobené na to, abychom mohli jít na ostro hasit třeba velký požár.

Přesto máte za sebou už jednu akci. Hasili jste…

Dvě! Hašení seníku v Lešanech a potom znovu v Lešanech – to jsme zdolávali následky po povodni.

Já myslel čistě požární akci.

Hasiči dnes nejsou jen na zdolávání ohňů, jak to bylo dříve. Hasiči jsou především pomoc, a to si lidé musí uvědomit, pokud tu pomoc chtějí nedej bože někdy v budoucnu využít. Hasiči dnes jezdí prakticky ke všemu. Jako příklad uvedu třeba povodně, autohavárie či letecká nebo železniční neštěstí (naše obec a otevřený koridor), včelstva, domácí mazlíčci či jiné nezáživné věci.

Jaké zkušenosti jste si odnesli z hašení seníku v Lešanech?

Bylo to loni tuším někdy na přelomu července a srpna. Přehodili jsme několik tun sena, nastříkali jsme do toho za pomoci techniky, která k nám přijela z Mělníku a z Kralup, spousty hektolitrů vody. Pak jsme u toho hlídkovali, znovu to chytlo, a technika s cisternami k nám jezdila téměř dva dny. Takže jsme u toho stáli, přehazovali to a museli jsme ten požár lokalizovat.

Kolik vás zasahovalo?

Byli jsme tam jen čtyři. Bylo to v začátcích a o dovolených, takže jsme měli spoustu lidí venku, všichni byli pryč, ale kdo tady byl, tak jel. A to se týká vlastně i té jednotky. V trambusu může být řidič, pět lidí a velitel. To je přesně specifikované, aby měli hasiči dostatek ochranných prostředků a aby nikdo nebyl ohrožen na životě. To je taky docela složitý proces, tohle všechno zorganizovat.

Kdybych se chtěl stát členem sboru, to by asi bylo snadné. Ale kdybych se chtěl stát hasičem, abych mohl být vyslán k akci, tak k tomu budu asi potřebovat nějakou kvalifikaci. Jak se takové školení zajišťuje, jak dlouho trvá, jak je náročné?

V současné době disponujeme třemi vyškolenými strojníky, kteří na to mají certifikát. Ti absolvovali čtyřicetihodinové školení, které je hodně odborné a na konci se skládají zkoušky asi ze čtyřiceti otázek. Po složení zkoušky dostanete certifikát a odznak strojníka, který pak nosíte na vycházkovém stejnokroji. Ty bohužel zatím nemáme, protože na ně nemáme peníze. I montérky si zatím kupujeme za vlastní, ale obec nás již tento rok zařadila do rozpočtu, takže bude zase pro nás pro všechny o něco lépe.

Člověk, který bude vybrán do JSDH – jednotky sboru dobrovolných hasičů, musí splňovat určité kvalifikační požadavky. Velitel musí mít velitelské zkoušky, řidič-strojník musí mít strojnické zkoušky a musí dobře ovládat vozidlo a techniku, která je mu svěřená. Bezchybně, protože na řidiči-strojníkovi záleží skutečně hodně – jsou na něm závislí všichni ostatní. Velitel potom řídí akci samotnou. Hasiči musí mít zhruba po dvou až pěti hodinách měsíčního školení. Jednak to jsou základy požární ochrany – co hasit, čím hasit, jak to hasit, kde mohou být ložiska požáru a jak udělat co nejméně škody, když už musí být. Dále jsou to třeba základy první pomoci. Hasičem se může stát každý, kdo splňuje tyto požadavky. Na to hlavní bych málem zapomněl, musí být absolutně zdravý a musí se každý rok podrobovat lékařskému vyšetření. Na řidiče-strojníka a velitele jsou pak kladeny požadavky vyšší. Třeba velitel nemůže někoho poslat do požáru, aniž by věděl, že ten člověk je schopen jej lokalizovat a je k tomu způsobilý. Ale to není jen o požáru, to je o povodních, o haváriích a vůbec o všem.

Vzhledem k tomu, že máte omezený rozpočet, tak si potřebná školení asi musím zaplatit sám.

V tom nám vyšla obec vstříc, za to děkujeme. To školení není zase tak finančně náročné, vzhledem k prospěšnosti. Na dobrovolníky – strojníky či velitele stojí jen několik tisíc korun v ústřední hasičské škole, což je výdaj jako za nákup pro rodinu v supermarketu na víkend. Máme domluveno se spřátelenými sbory v okolí, že školení hasičů, kteří jdou do zásahu, bude probíhat za výuky profesionálního lektora z hasičské školy vždy několik hodin v měsíci v klubovnách jednotlivých sborů SDH.

Poslední otázka je z jiného soudku. Kandidoval jste do zastupitelstva obce, a přestože jste měl docela slušný osobní výsledek, tak jste se ocitnul těsně před branami a teď jste prvním náhradníkem. Jak tedy při pohledu zvenku hodnotíte první měsíce činnosti zastupitelstva?

Je sice pravda, že jsem zůstal před branami, ale mně to nevadí, protože mám své práce a svých starostí jako každý jiný činný člověk víc než dost. Práci, kterou dělám, dělám pořádně a dobře tak, aby byla za mnou vidět ne nějaká, ale prospěšná činnost. Chtěl bych poděkovat všem lidem, kteří mně volili, bylo jich opravdu hodně, ale bohužel to nestačilo. Volební systém je neúprosný a mnoho lidí právě tím, že nekřížkovalo, si zvolilo opět to, co jim sice neublíží, ale také vůbec nepomůže.

Sbor dobrovolných hasičů, to není jen o té hasičině. Je to o manažeřině, je to o tom, stmelit kolektiv lidí v Nelahozevsi, který tady teď dlouho nebyl. Myslím, že se to docela povedlo – podařilo se nám stmelit partu nějakých dvaceti lidí, kteří táhnou za jeden provaz, takové zdravé jádro. A to zabere hodně času a hodně práce, hodně starostí. Ale co mně nejvíce těší: jsou to lidé, kteří chtějí pomoci druhým a to se dnes na svůj úkor rozhodně nenosí.

Jinak jsem rád, že zastupitelstvo máme takové, jaké máme, i když je vždy třeba myslet dopředu a stále je třeba vše vylepšovat a poučovat se z chyb. Ale jsem rád, že se do zastupitelstva dostali noví lidé a že za nimi je vidět dobře se vyvíjející prospěšná činnost. Zúčastňuji se pravidelně všech setkání zastupitelstva, pokud mi to čas dovolí, a snažím se i jako občan za veřejnost leccos ovlivnit. Společně s několika členy našeho výboru jsme na nedávném zastupitelstvu například vyřadili z programu prodej bývalé hasičárny v Lešanech, kde bychom v budoucnu rádi garážovali naše hasičské přívěsy. Zastupitelé nám hasičům vyšli vstříc v poměru 6 : 3, za což jim patří nejen hasičský dík.

Naší paní starostku hodnotím velice pozitivně. Už jsme se měli možnost trochu poznat a mohu říci, že ačkoliv je věkem mladá, je sociálně a kulturně vyspělá. Kloubí se v ní vzdělanost a moudrost společně s manažerskou rozhodností, a to je vždycky velice prospěšné celé společnosti. Za nás za hasiče pak chci říci, že jak paní starostku, tak i zastupitelstvo plně podpoříme, a pokud bude potřeba, i lecčíms pomůžeme.