Moje poslední slovo k referendu

Přesvědčivá většina se vyslovila pro skládku. A v takovém okamžiku je třeba se ptát, zda má menšina právo této většině bránit. Bezpochyby existují i případy, kdy je obrana menšiny vůči rozhodnutí většiny zcela legitimní, ale nemyslím si, že to je tento případ.

Nebudu se připojovat k hlasům, které tvrdí, že lidé neměli při rozhodování dostatek informací, či snad byli dokonce zmanipulováni. Informací byly spousty a občané si sami vyhodnotili, čemu věří a čemu nikoliv a srovnali si své priority. Finanční vzpruha pro obec je legitimní a zásadní argument, který v Nelahozevsi z mnoha důvodů zafungoval. Naopak hlavní argument OsN – porušování územního plánu – nezabral. Buď to pro lidi není důležité, nebo ani nevěří, že by sdružení mohlo mít v této věci pravdu. Svou roli bezpochyby sehrála i obava lidí z plánované V. etapy v Uhách. Jak velkou, to už z výsledku referenda nevyčteme. Třeba se toho chopí nějaký student sociologie.

Prosazení referenda byla hra vabank, ale já jí přesto nelituji. Myslím, že po dvou letech nejistoty už bylo potřebné preference obyvatel zjistit. Ano, referendum mohlo, a nejspíš taky mělo proběhnout mnohem dříve. Mohla jej vyhlásit sama starostka, která o tom skutečně krátce po nástupu do funkce uvažovala. My jsme se rozhoupali až loni na podzim. Báli jsme se, že když referendum nespojíme s volbami, že nepřijde dostatek lidí. To byl velký omyl.

Uznávám tedy porážku a blahopřeji k vítězství všem, kdo se se svým hlasem ocitli na straně většiny, v čele se starostkou Petrou Urbanovou. Před referendem jsem psal, že vedení obce nemá plnohodnotný mandát k podpoře skládky, protože skládka nebyla téměř pro nikoho volebním tématem. Nyní svá slova musím korigovat – od této chvíle má vedení obce k podpoře skládky ten nejsilnější možný mandát a naopak je to OsN, které podle mého názoru ztratilo legitimitu nadále proti skládce bojovat, čemuž ještě nasadilo korunu naprostým nezvládnutím koncovky.

Jaroslav Otásek měl pravdu, když říkal, že skládka zde bude a žádní aktivisté tomu nezabrání. Paradoxně k tomu dopomohlo právě referendum, kterému se bývalý starosta usilovně bránil.

Bez ohledu na některé sporné momenty chci poděkovat vedení obce za to, že referendum nakonec vyhlásilo, řádně zorganizovalo a propagovalo. V neposlední řadě si zaslouží uznání i skutečnost, že odpůrci skládky dostali odpovídající prostor v obecním zpravodaji. Pohledem do řady jiných obcí a měst lze snadno zjistit, že zdaleka nejde o běžný jev.

Necítím smutek ani zášť, spíše úlevu, že už je konečně jasno. A přes velké emoce, které skládka stále na obou stranách vyvolává, věřím, že k sobě navzájem neztratíme respekt a úctu.