Osobnosti mezi námi: Petra Urbanová

Do úřadu nastoupila ke konci roku 2010. Po necelých dvou letech ve funkci musela z práce odejít. Nikoliv však proto, že by s její prací nebylo zastupitelstvo spokojeno nebo proto, že by ji starostování přestalo bavit. Petře Urbanové se 23. července narodila dcera Šárka. V rozhovoru pro Nelahozeveský zpravodaj ale čerstvá maminka nehovoří jenom o mateřství…

Jak si užíváte mateřství? Cítíte to jako velký zlom v životě?

Představovala jsem si narození dítěte jako přelomový okamžik, kdy si člověk řekne, že se mu změnil celý život a zaplaví ho euforie. Ale ta změna přichází postupně a pocit štěstí vnímám každým dnem. Teprve si zvykám na to, že jsem maminka.

Dokážete říct, co nového narození potomka do vašeho života přineslo?

Narození Šárky mi přineslo do života především pokoru před zázrakem zrození. Člověk to u druhých vnímá jako přirozenost, že se rodí děti, dokud se mu nenarodí vlastní.

Co jméno potomka? Byla Šárka jasnou volbou, nebo jste si doma s výběrem jména dlouho lámali hlavu?

Na Šárce jsme se s manželem shodli dávno před tím, než jsem otěhotněla. Během těhotenství jsme uvažovali nad dalšími jmény a nemohli jsme se nad holčičím rozhodnout. Jestli se narodí holčička nebo chlapeček, jsme si nechali jako překvapení. Já byla skálopevně přesvědčená, že to bude chlapeček, a tak jsem se nad holčičími jmény nijak netrápila. O to větší překvapení nás pak čekalo na porodním sále.

Čím krátíte, předpokládám vzácné, volné chvíle, když se nemusíte věnovat dceři?

Zatím jsem se se Šárinkou nezaběhla natolik, aby mi zbýval čas na cokoliv jiného, než je domácnost. Občas se mi honí hlavou práce a těším se, když mi zbude trochu času a zasednu k notebooku. Uvažuji nad tím, jak bude vypadat rozpočet na rok 2013, nad projekty a co budeme schopni v příštím roce realizovat. Ale doma mi stojí práce, především zanedbaná zahrádka, kterou jsem kvůli těhotenství a teď v šestinedělí musela odsunout. Volného času už mít zřejmě moc nebudu, a tak si žádné koníčky neplánuji. Dříve jsem ráda chodila cvičit, ale teď budu ráda, když mi zbude pár večerů, které budu moci trávit doma s rodinou. Po večerech míváme zasedání zastupitelstva, pracovní porady a schůze komisí.

Vidím, že si od práce příliš neodpočinete… Může vůbec starostka přijít domů z práce, pustit starosti z hlavy a do dalšího pracovního dne prostě „vypnout“?

Samozřejmě, že jsou chvíle, kdy je to možné, ale občas se najdou situace, kdy to možné není. Nad velkými problémy si ráda uvažuji a přemítám i v soukromí. Ale jsou i problémy, které mě dokážou v soukromí pěkně potrápit. Není nic horšího, než když se vrátíte po náročném týdnu v pátek odpoledne po svatbách domů a někdo vám zavolá, že v obci běhá pes. To víte, že máte po pátečním programu. Ale abych si jen nestěžovala, psí agendu převzal místostarosta. Asi z obavy o mé duševní zdraví.

Historka s pobíhajícími psy by sice mohla být trochu zavádějící, ale pravdou je, že zastáváte nejdůležitější funkci v obci a teď do toho přibývá další náročná práce, a sice péče o dítě. Nemáte strach z toho, jestli to dokážete skloubit?

Tak obavy jsou jistě na místě, ale já si s tím zatím hlavu nelámu. Už teď se mi občas podaří vyšetřit chvilku na práci a myslím, že se postupně budu práci věnovat víc a víc. Nakonec práci a rodinu musí umět skloubit rodiny, které jsou na tom mnohem hůř. A z okolí znám případy starostek, které měly nejedno dítě v době svého volebního období a zvládly to perfektně. Tak proč bych to nezvládla já?

A jak to funguje teď? Od chvíle, kdy jste nastoupila na mateřskou dovolenou, funguje obecní úřad zcela bez vás, nebo se snažíte nějakým způsobem dění na obci ovlivňovat i z domova?

Během těhotenství jsem se snažila veškeré záležitosti dotáhnout a připravit vše tak, aby vše běželo bez problémů beze mě. Ačkoliv by to možné bylo, skutečnost je taková, že o všech významnějších problémech vím, vyjadřuji se k tomu, jak bych je řešila a pomalu si některé záležitosti přebírám do své kompetence.

A kdy se plánujete vrátit na úřad?

Na úřad se vracím naplno zpátky v lednu, kdy si s manželem vyměníme role. Já budu chodit do práce a manžel se bude starat o Šárku. Oba se na to moc těšíme. Co jsem doma, tak se mi po práci stýská. Nedovedu si představit být doma s dítětem tři roky. Tím ovšem nechci péči o děti nijak shazovat. Vychovat dítě bude asi ten nejtěžší úkol. Věnovat mu pozornost, starat se o jeho dobrý vývoj a dát mu veškerou lásku a péči. Chce to velkou trpělivost.

To určitě platí i o profesi starostky. Přišla někdy chvíle, kdy jste si vyčítala, že jste do toho šla?

Tak tato chvíle přišla záhy po mém zvolení. Ocitla jsem se v naprosto neznámém prostředí mezi neznámými lidmi. Nemohla jsem nikomu důvěřovat. Úřad mi nebyl řádně předán. Neexistovala evidence smluv, přehled závazků a všechno vyplouvalo pomalu na světlo světa a já neměla žádnou jasnou představu, co dalšího se ještě objeví. Tenkrát jsem začala mít strach. Nevěděla jsem, kdy se na mě co ušije. Obecně panovalo očekávání, že nastoupím do starých závazků a vše pojede dál. Obávala jsem se toho, jakou budou mít mé kroky odezvu. Ve hře jsou desítky milionů, a to přestává legrace. Postupem času jsem získala důvěru v zastupitelstvo, kontrolní výbor odkryl nejzásadnější skutečnosti a já jsem po třech měsících začala mít jistější pocit.

Když už vzpomínáte na ty vaše začátky ve funkci… Je něco, co vás na starostování překvapilo?

Před nástupem do funkce jsem si neuvědomovala spoustu věcí. Například jak zdlouhavé může být vyřízení byť i banální záležitosti, pokud má být vyřešena dle legislativy. Kolik takových žádostí na úřadě může být, že mnohdy zaberou hodiny a hodiny času, ale obec to nikam neposune. Zklamalo mě zjištění, že otevřené vedení obce může vést k jejímu znevýhodnění, protože protistrana díky „transparentnosti“ zná veškeré informace.

Když odhlédneme od těchto dílčích zklamání – naplňuje vás práce starostky natolik, že byste se jí chtěla věnovat i v dalším volebním období?

Tato práce mě naplňuje. Kdyby tomu tak nebylo, tak bych zůstala doma se Šárkou a vzdala bych se funkce starostky. Během těch dvou let, co jsem v úřadu, jsem obecním záležitostem věnovala obrovskou zásobu své energie a bylo by mi velice líto, kdybych nemohla v této práci pokračovat. Bude mi ctí, budu-li mít možnost spravovat věci obecní i v dalším volebním období. Měla jsem velice zkreslené představy o tom, co v tomto volebním období ovlivním. Jsme omezení nejen finančně, ale také nejistotou, která v tuto chvíli na obci panuje. Jde o závazky, u kterých nevíme jejich konečnou výši, protože probíhají stále audity. V takové situaci se téměř nedá plánovat. Nezbývají nám prostředky ani na zpracování významnějších projektů. Tento čas je obdobím vyčkávání. A proto bych byla ráda, kdyby mi bylo přáno ještě jedno volební období, za kterým bych se mohla ohlédnout a vidět například dotaženou kanalizaci nebo chodníky apod.

(vm)