S paní Janou Tureckou jsem se seznámila poměrně brzy po nastěhování do Lešan, protože je to žena v obci aktivní, ale blíže jsem jí poznala až poté, co jsem s ní začala spolupracovat ve volebních komisích, kde působí již několik let jako zapisovatelka. A poslední volby se jí staly osudné.
Volební zákon říká, že předseda komise musí být vylosován z členů komise. Nikdo moc ale o tuto funkci nestojí – sice je trochu více placená, ale musíte se navíc ještě naučit s příslušným počítačovým programem, přečíst si volební zákon (pro každé volby jiný), zúčastnit se školení v Kralupech a po sečtení hlasů ještě výsledky v elektronické podobě odvézt tamtéž. Navíc je to také trochu odpovědnost. Praxe je tedy taková, že se k této funkci vždy někdo uvolí. Lze to samozřejmě dělat také tak, že se formálně losuje, aby se zákonu učinilo zadost, vylosovaný předseda se ale funkce vzdá, tak se losuje znovu a znovu až do dosažení požadovaného výsledku.
Letos si paní starostka přála, aby se v okrskové komisi paní Turecké losovalo, což se snažila zajistit prostřednictvím pracovnice úřadu, která podle zákona vůbec nemá právo být jednání okrskové komise přítomná, natož organizovat losování. Paní Turecká se před zásahy do své práce bránila a ubránila. Takže ani v posledních volbách k losování nakonec nedošlo, členové komise se na předsedovi jednomyslně dohodli. Na obhajobu paní Turecké musím uvést, že když bylo v minulosti více zájemců o funkci předsedy komise, tak se samozřejmě losovalo. Tímto způsobem to funguje odnepaměti, a to nejen ve všech třech okrskových komisích v Nelahozevsi, ale v celé řadě obcí po celé republice. Tento přístup nikoho nepoškozuje, nikomu nevadí.
Je-li přesto třeba paní Tureckou za tuto rebelii potrestat, viděla bych to na veřejné napomenutí či vyřazení z příštích volebních komisí (a samozřejmě by pak měly být úplně stejně potrestány i zapisovatelky z dalších dvou okrsků). Jenže se stalo něco trochu jiného.
Paní Turecká obdržela po volbách začátkem listopadu tento dopis:
Vážená paní Turecká,
velice si vážím Vaší ochoty pracovat ve Sboru pro občanské záležitosti, přesto však s Vámi tuto spolupráci ukončuji. Jménem obce Vám děkuji za dlouholetou práci ve Sboru pro občanské záležitosti.
S pozdravem
Mgr. Petra Urbanová, starostka
Nejprve o sboru, je to pár dobrovolnic, které bez nároku na odměnu zastupují obec a při významných životních jubileích obchází své sousedy s přáním a malým dárkem. Pomáhají při vánočním posezení s důchodci. Samozřejmě je to práce celkem příjemná, vím, jak byla šťastná moje babička, když k 90. narozeninám dostala poštou přání od místostarostky Prahy 8, a paní Turecká jí dělala ráda, protože je společenská a ráda se s lidmi baví. A za 12 let, co v Lešanech bydlím, jsem neslyšela, že by někomu vadilo, že mu přišla popřát. A najednou toto.
Když volala paní starostce, proč spolupráci ukončila, ta jí řekla, že je neloajální k zastupitelstvu.
Kdo paní Tureckou zná, ví, že si vůbec nebere servítky a každému hned řekne co si (o něm) myslí, takže chápu, že ne každý jí miluje. Někdo preferuje poplácávání po zádech a pomlouvání za rohem, někdo chce svůj klid a vadí mu, že si ho vůbec někdo všímá, ale mně je její styl sympatický.
Paní starostce paní Turecká nejspíš nesedí, ale podle mého názoru jí to neopravňuje k tomu, aby paní Tureckou vyrazila ze sboru, kde dělala více než dvacet let dobrou službu obci a svým sousedům, ač na to má paní starostka samozřejmě ze zákona právo.