Vzpomínka na povodně 2002 v Nelahozevsi

Miřejovický most přežil jen zázrakem

Jednou z nejdramatičtějších událostí, které se úzce týkaly obce Nelahozeves, byl odstřel lodi v Kralupech. Při vzpomínce na tuto kauzu dodnes řadě lidí tuhne krev v žilách.

Velká nákladní loď s osmi sty tunami písku plula po Vltavě v první polovině srpna 2002. Když začala stoupat voda, byl vyhlášen zákaz plavby, posádka to však ignorovala a plula dál. Loď byla nakonec nucena zakotvit v pátek 9. srpna 2002 v Kralupech kousek před Masarykovým mostem, odkud už pro příliš vysokou hladinu nemohla bezpečně pokračovat dál. Vzápětí však začalo hrozit, že remorkér se v důsledku velké vody utrhne a nárazem poškodí pilíře mostu. Kralupští hasiči tak v neděli 11. srpna ve večerních hodinách remorkér ukotvili a domnívali se, že tím je problém vyřešen – ten den ještě tehdejší pražský primátor Igor Němec ujišťoval občany, že metro je bezpečné, a hovořilo se o maximálně dvacetileté vodě.

Již o den později ale začínalo být jasné, že průtok Vltavy bude nejméně padesátiletý a že ukotvená loď by se mohla utrhnout. Vedení Kralup v čele s tehdejším starostou Pavlem Ryntem tak večer 12. srpna učinilo další opatření – tažný remorkér nechalo odplout, zatímco nákladní vana s pískem zůstala na místě ukotvena deseti lany. Remorkér zakotvil kousek od Miřejovického mostu, aby zde počkal na svůj náklad…

Ve hře zdaleka nebyl jen Masarykův most, ale i potrubí táhnoucí se podél Vltavy a zejména potrubní most v Nelahozevsi. Produktovody přes Vltavu sice byly v tu dobu již odpojeny, ale dle sdělení společnosti Kaučuk Kralupy stále obsahovaly až 16 tun chemických látek, které se nedaly vypustit. Kdyby se loď utrhla, nekontrolovaně by plula dál po proudu a nakonec by do potrubního mostu narazila, mohlo by dojít k ekologické katastrofě.

Protože situace se dále zhoršovala, povodňové orgány 13. srpna ráno na pokyn tehdejšího středočeského hejtmana Petra Bendla dospěly k bezprecedentnímu rozhodnutí: loď se musí odstřelit. Proti tomu ostře protestoval majitel lodi, ale marně.

Odstřelu předcházela rozsáhlá evakuace, neboť pyrotechnici požadovali vyklizení prostoru v okruhu jednoho kilometru. To znamenalo mimo jiné kompletní evakuaci sídliště Cukrovar, části Lobečku a také místní nemocnice, která se nachází pouhých sto metrů od kotviště. V nemocnici pak také výbuch skutečně napáchal velké škody. (K evakuaci velké části Kralup by však došlo tak jako tak z důvodu stále stoupající vody.) Po dobu evakuace obyvatel byl dočasně otevřen most TGM.

Všichni obyvatelé byli městským rozhlasem vyzváni, aby před odchodem otevřeli okna, neboť zavřená okna by se mohla tlakovou vlnou vysypat. Televize Nova ve večerním zpravodajství 13. srpna uvedla, že řada oken se stejně vysypala.

Odstřel provedla armáda po několika neúspěšných civilních pokusech. Civilní pyrotechnik se spustil z vrtulníku k lodi a hodinu a půl po krk ve vodě kladl pod čáru ponoru v silném proudu trhavinu. Nakonec se málem utopil, když ho voda stáhla pod loď. Vrtulník jej vytáhl na poslední chvíli.

Armádní specialisté již byli úspěšnější. Po necelé hodině příprav se v úterý 13. srpna 2002 v 16.58 hodin ozvala obrovská detonace a vysoko nad řeku uprostřed města vyletěly obrovské kusy železa. Výbuch, který byl slyšet i v Nelahozevsi, byl tak silný, že části lodě létaly do vzdálenosti půl kilometru. Asi padesátikilogramový kus dopadl na obytný dům, který byl vzdálen 200 metrů od plavidla.

Odstřel se však nezdařil tak, jak bylo zamýšleno. Vrak plavidla, který měl podle plánu zůstat u břehu a po výbuchu se okamžitě potopit, totiž sklouzl do říčního koryta a dal se do pohybu. Nejprve se otřel o pilíř mostního oblouku mostu TGM (právě střetu s mostem se přitom všichni obávali), ale nepoškodil jej a pokračoval dál. Cestou kácel stromy podél řeky. Celkem pak toto 70 metrů dlouhé plavidlo plulo ještě téměř čtyři hodiny – za tuto dobu stačila vana urazit 3,5 kilometru. Nerušeně přitom proplula pod potrubním mostem, aby se jen neuvěřitelnou shodou náhod zastavila na zdi plavební komory v Miřejovicích, pouhých 100 metrů před Miřejovickým mostem. Hladina vody zde přitom byla v tu dobu již tak vysoko, že nebýt této šťastné náhody, most by byl nepochybně vážně poničen.

Příznačné je, že oficiální zdroje tehdy hodnotily zásah jako úspěšný, a to ještě předtím, než vana doplula k Miřejovicím. Tehdejší starosta Pavel Rynt v letošním vzpomínkovém Kralupském zpravodaji připustil, že tehdy nebyly k dispozici technické plány plavidla, takže pyrotechnici nevěděli, kam přesně trhavinu umístit, aby měla ten správný efekt.

Miřejovický most však nebyl v ohrožení jen kvůli lodi s pískem. Hladina totiž postupně vystoupala až těsně pod most a spousta naplavenin se tak hromadila před mostní konstrukcí. Pyrotechnici tedy museli průběžně naplaveniny odstřelovat, což ohrožovalo i most samotný. Fortuna tehdy zjevně stála na straně této technické památky, která v příštím roce oslaví sto let od svého vzniku.

{avatargalleria src=picasa search=useralbum string=$108656914480158124299/Povodne2002MirejovickyMost$ height=600px imgcrop=height cr=false theme=classic count=100/}