Antonín Jiroušek zároveň nařídil hermeticky uzavřít kanalizaci, neboť hrozilo, že závod bude vytopen zespoda. Jak dnes tehdejší šéf Unileveru vzpomíná, továrna také uchránila Nelahozeves od dlouhotrvajícího výpadku proudu: má totiž alternativní přívod elektřiny, přes který byl do obce přiváděn proud po výpadku primárního vedení. Kralupy byly v té době celé bez proudu.
V obci vznikla dvě řídicí centra. Jedno přirozeně na úřadě, kde se od pondělka nepřetržitě ve dne v noci střídali tehdejší starosta Jaroslav Otásek s místostarostkou Květou Dittrichovou, Stanislavem Kuchtou a Františkem Bukačem. Druhé sídlilo v budově č. 313, kde se dnes nachází školka, klub seniorů a knihovna. Zde přespávali i zaměstnanci Unileveru.
Nelahozeves se podařilo od povodně uchránit jen díky správně postavené hrázi. Když Vltava v noci ze středy 14. na čtvrtek 15. srpna kulminovala, řekou protékalo více než 5 000 m3 vody za sekundu a hladina byla oproti normálu vyšší o neuvěřitelných 7,5 metru. Podobný průtok byl v Nelahozevsi naposledy zaznamenán v roce 1502. Hladina o více než metr překonala poslední rozsáhlou povodeň z roku 1890.
K překonání povodňové hráze v dnešní Zagarolské ulici zbývalo v okamžiku kulminace jen několik desítek centimetrů. Kdyby se voda přelila přes hráz, zatopila by podstatnou část severní Nelahozevsi a škody by byly nedozírné. Takto to díky duchapřítomnosti tehdejšího starosty a šéfa Unileveru odneslo jen pár sklepů okolo nadjezdu a elektrárny. A pak ještě Dvořákova stezka, která se zachránit nedala.
{avatargalleria src=picasa search=useralbum string=$108656914480158124299/Povodne2002Elektrarna$ height=600px imgcrop=height cr=false theme=classic count=100/}