Když jsem uvažoval o tom, jak bude vypadat prosincový zpravodaj, který právě držíte v ruce, lámal jsem si hlavu s tím, co do něj přidat, aby vypadal alespoň trochu vánočně. Zbytečně. Na nejkrásnější svátky v roce v něm totiž mnoho místa nezbylo. Vánoce vytlačilo téma skládky, která v posledních týdnech znovu hýbe celou Nelahozevsí.
I proto jsme se rozhodli, že by anketní otázka, kterou v každém čísle pokládáme všem zastupitelům, měla mířit tímto směrem. Šli jsme přímo k jádru věci a našich zvolených zástupců jsme se zeptali, jestli oni osobně skládku na území obce chtějí, či nikoliv. Výsledky si můžete připomenout o pár stránek zpět. Většinový hlas zastupitelstva zní jasně – mesiáš, který zalátá díry v rozpočtu je tady, třikrát hurá, pojďme stavět.
Stanovisku zastupitelů rozumím. I vrabci sedící na střeše obecního úřadu si povídají o tom, že Nelahozeves připomíná nejchudší z nejchudších kostelních myší, která navíc zrovna přišla o poslední zásoby. Přitom projektů, do kterých by se dalo a mělo investovat, je bezpočet, platy odborných znalců zabývajících se problematikou skládky také něco stojí a krom toho je ještě třeba splácet dluhy, kterých má obec o pár víc, než by bylo zapotřebí. V této situaci by se mohl těžko někdo divit, kdyby se čelným představitelům naší vesnice zdálo o pytlích plných peněz, které každý měsíc přivezou tatrovky před čp. 3 přímo ze skládky. „Tak tady máte těch osm miliónů, za měsíc jsme tu zas,“ houkne zpocený řidič a před dveřmi shodí z ramena poslední pytel.
Budíček. Reálná situace je jiná a k penězům, které skládka skutečně nabízí, je zatím daleko. Mezi obyvateli Nelahozevsi má totiž plánovaná etapa i své odpůrce. Ti poukazují na trvalé ekologické následky, které by skládka měla na už tak dost zatíženou krajinu, zhoršení dopravní situace v Podhořanech, hluk, prach a zápach. Navíc se hovoří o plánované změně zákona, která počítá s tím, že by finanční kompenzace nepřecházela na účet rovnou obcím, ale nejprve by prošla v Česku i Evropě velice populárním přerozdělováním. Jaký by to v praxi mělo výsledek, není těžké odvodit.
Je patrné, že výše uvedené klady a zápory jsou obrovským zjednodušením celého problému. Mnoho a mnoho dalších plusů a mínusů, jasných i nejasných souvislostí a širší veřejnosti zamlčovaných informací vytváří kolem skládky mlhu tak hustou, že ta, která se tvoří nad pohádkovým rybníčkem Brčálníkem, připomíná v porovnání s ní pouze nevinný opar. Proto se nemůžu zbavit dojmu, že jen málo obyvatel Nelahozevsi se v celém problému orientuje natolik, aby si dokázali utvořit jasný názor podložený pádnými argumenty. A možná že do této velké množiny spadají i někteří zastupitelé. Tím vůbec netvrdím, že by svůj názor neměli. Mají ho oni, mám ho já, máme ho všichni. Ale z čeho jste si jej vytvořili? Byli jste se podívat v místech, kde má skládka být? Hovořili jste s někým, kdo se její výstavbou zabývá? Nebo jste o ní jen četli? Záleží spíš na tom, čemu se každý z nás rozhodne věřit a co je pro něj klíčové, než co je pravda. Tu zná totiž asi jen pár vyvolených. Na každý pád už jen to, že se o skládce lidé baví, že o ní každý alespoň podvědomě přemýšlí a že se o ní píše, je dobře. Vždyť jde o jedno z nejdůležitějších rozhodnutí, před kterým kdy obec stála.
Nabízí se proto otázka, jestli by si tak zásadní dilema nezasloužilo vyhlášení referenda. Osobně mám v tomhle jasno mnohem víc než v samotné otázce skládky. Jistěže ano! Dokonce bych řekl, že je to učebnicový příklad, kdy se tato forma přímé demokracie má uplatnit. Rozhoduje se o stavbě, která může chod obce ovlivnit na několik let dopředu, o stavbě, jež může podle slov starostky pomoci realizovat projekty, na které by jinak čekaly celé generace. Rozhoduje se o stavbě, kterou, pokud dostane zelenou, už nikdo nikdy nevezme zpět. Tak proč by o tom všem mělo rozhodovat jen devítičlenné zastupitelstvo se čtyřletým mandátem? Ať si z moře informací vybere každý sám to podstatné a zvolí si podle svých priorit, zdali je skládka pouhou horou zvanou „Ta, pro kterou se nevyplatí riskovat“, nebo neopakovatelnou příležitostí vyřešit neutěšenou finanční situaci obce.
Návrh referenda skutečně světlo světa (nebo minimálně Nelahozevsi) spatřil. Připravilo jej Občanské sdružení Nelahozeves, kterému svým podpisem vyjádřilo podporu bezmála šest stovek obyvatel vsi, a to bez ohledu na to, zdali patří k příznivcům či odpůrcům skládky. Zastupitelstvo však referendum nevyhlásilo. Tedy alespoň před uzávěrkou zpravodaje ne. A když jsem prve psal, že mám pro souhlasný názor zastupitelů se skládkou z jejich pohledu pochopení, tak na tomto místě upřímně říkám, že stopku referendu vystavenou na zasedání zastupitelstva 27. listopadu jsem nepochopil. Proč? Konalo by se současně s lednovou prezidentskou volbou, takže by to zase tolik nestálo. Zastupitelé by se ukázali jako naslouchající vůdci, jimž není lhostejný názor obyvatel, kteří si je zvolili. Referendem by byla splněna základní myšlenka demokracie – vlády lidu, a ještě by tím zastupitelé sami ze sebe částečně shodili nepříjemnou tíhu zodpovědnosti za nelehké rozhodnutí. Ať už by hlas lidu rozhodl jakkoli, na úřadě by se potom mohli na výsledek referenda odvolat a říct, že jednali v zájmu většiny.
Nestalo se, ale i tak se dá předpokládat, že občané Nelahozevsi přece jenom k urnám půjdou (budou-li mít zájem, samozřejmě). Podle posledních informací totiž po schůzce představitelů OsN s vedením obce bude otázka referenda projednávána zastupitelstvem znovu. Zdroj, který si nepřál být jmenován, Nelahozeveskému zpravodaji řekl, že je na spadnutí dohoda, která s referendem s pozměněným zněním otázky přece jen počítá. V rámci této dohody by OsN mělo přislíbit, že pokud se většina obyvatel v referendu vysloví ve prospěch skládky, nebude občanské sdružení podnikat další kroky proti skládce.
Pokud se skutečně obec s občanským sdružením dohodla, je to jedině dobře. K referendu by se totiž jinak dalo dojít i poněkud kocourkovskou cestou. Pokud by se OsN obrátilo na soud, je pravděpodobné, že by dal sdružení za pravdu a vyhlásil místní referendum místo zastupitelstva.
Snad to tedy klapne i bez zbytečných soudních tahanic. Na skládku svůj názor mám a chtěl bych, aby se s ním počítalo. Chtěl bych, aby to byl názor správný, kterého nebudu později litovat, ale i kdyby nebyl, je pořád lepší než žádný. Chtěl bych, aby v případě, že referendum skutečně proběhne, zamířilo se stejnou vírou do volební místnosti co nejvíce lidí z naší vsi. Chtěl bych, abychom si o skládce rozhodli všichni společně.
Václav Michovský ml.
redaktor Nelahozeveského zpravodaje