Nelahozeves už má splněno!

Je mi 79 let a od narození žiji v Nelahozevsi. Naše obec se již v minulosti stala významnou nejen rodištěm hudebního skladatele Antonína Dvořáka, ale i dalšími okolnostmi. Například vhodnou polohou pro zemědělství a hlavně přirozenou krásou přírody v celém okolí, pro kterou se sem lidé stěhovali a stavěli zde své příbytky.

Původně byla Nelahozeves panstvím Lobkowiczů se zámkem, hospodářským dvorem, sady a polnostmi. Hospodařilo se i v několika zdejších hájích. V době mého mládí byla na dobré úrovni také myslivost. Drobné zvěře bylo plno. Třeba bažantů bylo při „výřadu“ často i stovky.

Středem honitby bylo údolí tzv. „komora“ (dnes již neexistující – zaplaveno popílkem) a nedaleko odtud i lobkowiczký ovčín. Z pravé strany se zde kaskádovitě svažovaly stráně osázené ovocnými stromy. Na cestu k ovčínu se dalo odbočit ze silnice před železničním nadjezdem (dnes tam je závora). V okolí této cesty byla veliká třešňovka a nad ní borový háj. Za ovčínem dále pokračovalo údolí zvané „Korejtnice“, nalevo stráň s ovocnými stromy a pak nejvýše položený háj jménem „Věnec“. Jak to tehdy pěkně vypadalo, asi neumím popsat.

Dnes vše téměř zmizelo. Terén se změnil a mnoha zásahy do krajiny znehodnotil. Kvůli průmyslovým podnikům Kaučuk Kralupy, VAÚ Tišice a v neposlední řadě také PTZ Nelahozeves se stalo z krásného údolí a prostředí úložiště popílku a nebezpečných látek všeho druhu. Údolí bylo pomocí potrubí zaplaveno popílkem, včetně přilehlých prostor. Za dobu asi 30 let sem bylo dále navezeno snad tisíce 200litrových sudů se styrenem a různých jiných chemických látek. Několikrát tam tyto odpady také hořely. Po ukončení plavení popílku voda zmizela a z „popílkoviště“ začal při suchém počasí vítr zvedat mračna toho nejjemnějšího popílku, který dopadal na velkou část obce. Hned vedle odpadů z Kaučuku Kralupy byla otevřena skládka VAÚ Tišice, tzv. „zahraboviště“, kde do otevřených jam zaměstnanci ústavu sypali zkažené potraviny a uhynulá zvířata. Při dopravě tohoto rozkládajícího se odpadu, který se vozil přes obec v otevřených kontejnerech, vznikal silný zápach obtěžující obyvatele. Zástupci VAÚ po stížnostech občanů prohlašovali, že se vše provádí dle nejmodernějších technologických postupů a je tedy vše v pořádku. Nebyla to pravda! Podniky i v minulosti vždy slibovaly při jednání s vedením obce nápravu a kompenzace, ale sliby neplnily! Vedle zasypávání obce popílkem se dostaly do pramenů i škodliviny, a zdroje pitné vody tak byly zničeny na celém území. Než byl vybudován vodovod, museli lidé pitnou vodu „fasovat“ z cisteren. Také těžká doprava těženého písku vedená na nakládku lodí zatěžovala obyvatele více jak 20 let (prašnost, otřesy, praskání domů, ohrožení chodců). Nedaleko zmíněného údolí v těsné blízkosti katastru obce Nelahozeves vzniklo další obrovské úložiště odpadu – Skládka Uhy. Není to dlouho, co odtud vzduchem létaly různé igelity a lehčí věci až do háje nad námi. Dnes je to nevábná hora, narušující přirozený ráz krajiny, která sem nepatří!

Myslím, že naše prostředí, ve kterém zde žijeme, je až příliš postiženo, a jednou to už tedy musí skončit! Přestože vím, že odpady je nutné někam ukládat, nesouhlasím s ukládáním na území naší obce. Po výčtu všech starých ekologických zátěží je už zcela nemorální a nehorázné budovat zde jakoukoliv další skládku. Kam tedy s odpadem, asi řeknete? Samozřejmě do Nelahozevsi, jak tomu bylo celá léta. Jenže vážení, my už v tomto ohledu máme více než „splněno“! Výše uvedené skutečnosti jsou tedy hlavními důvody, proč protestuji a nesouhlasím se IV. etapou Skládky Uhy.

Zastáncům skládky a peněz z ní plynoucích do obecní kasy bych chtěl vzkázat, že peníze nejsou vše. Slibům už nevěřím. Položme si raději otázku: Co například udělat se stavem starých úložišť jedovatých látek jako je styren? Ten byl původně zahrnut v sudech a nyní je pokryt jen slabou vrstvou zeminy. Je jasné, že je jednodušší uvěřit slibům. Ty mohou být za pár let snadno nedodrženy a ze slíbených peněz zbude jen další hora odpadu včetně neobyvatelného prostředí. Našim potomkům tím vyšleme jasný signál, jak jejich předkové přemýšleli a jednali.

Bohumil Novotný