Ředitelka školky by měla být odvolána, tvrdí odcházející učitelka Ludmila Brožovská

Každý ji zná pod jménem Liduška. Děti si ji rychle zamilovaly a její vřelý a bezprostřední vztah k dětem oceňovali i rodiče. Pro většinu z nich bylo tedy nepříjemným překvapením, když se na vítání občánků před dvěma týdny dozvěděli, že Liduška z Mateřské školy Nelahozeves po ročním angažmá odchází.

V nebývale otevřeném rozhovoru Ludmila Brožovská vysvětluje, proč už nechce v nelahozeveské mateřince dále působit.

Z důvodu ochrany soukromí dětí jsou v rozhovoru jména všech dětí pozměněna. Skutečná jména dětských aktérů samozřejmě autor rozhovoru zná.

Paní Brožovská, proč jste odešla z naší školky? Řadu rodičů, včetně mne osobně, to dost zaskočilo.

Já mám smlouvu do června, a ze zákona si musíte vybrat i dovolenou. S paní ředitelkou jsme byly dohodnuty, že tam půjdu jen na rok.

Neměla jste chuť zůstat?

Neměla, pak už ne.

Z jakého důvodu?

Já jsem si moc s paní ředitelkou nerozuměla a byla jsem permanentně ve stresu. A protože jsem děti měla ráda a rychle si zvykám a myslím, že i děti a rodiče na mne, tak jsem si říkala, že to musím vydržet, i když mi třeba Iva (školnice Ivana Michovská – pozn. aut.) říkala, že to nevydržím. Ale já jsem si říkala, že vydržím, prostě vydržím. Ale ani paní ředitelka už dál nechtěla pokračovat, už si za mne sehnala náhradu.

Ilona Sedlářová si vás ale do školky sama přivedla, takže už se asi nějaký čas znáte.

Já jsem s ní šla, protože mi nijak neublížila, ačkoliv se mi tam vzadu (myšleno v Mateřské škole Mikovická, odkud Ludmila Brožovská i Ilona Sedlářová přešly v roce 2011 do Nelahozevsi – pozn. aut.) všichni divili. Tam ji poznali a udělali si o ní úsudek, ale ona mi tam nikdy slovem neublížila – naopak, vycházely jsme spolu perfektně a já jsem dokonce kvůli ní odmítla ty Mikovice (místo zástupkyně ředitelky v MŠ Mikovická, které se uvolnilo právě po Iloně Sedlářové, když zvítězila v konkurzu v Nelahozevsi – pozn. aut.) a šla jsem za ní – volala mi snad týden před zahájením školního roku.

Takže vaše vztahy se zkomplikovaly až posledním rokem?

Od prosince, po vánoční besídce.

Máte tušení, co bylo příčinou?

Nevím. Rozešly jsme se po besídce úplně v pohodě, odvezla mne domů, jako mne vozívala často z odpolední. V pondělí po besídce jsem přišla do práce, ona nemluvila, byla zvláštní. Ptala jsem se jí, co se stalo, ona že nic. Ptala jsem se děvčat dole, se kterými měla konflikty už od září, a ony mi řekly, že asi už přišla řada na mne.

Pak jsme se postupně na sebe přestaly usmívat a pro mne to bylo dost stresující. Tak jsem jí někdy v půlce dubna řekla, že skončím. Rodičům to bohužel nikdo neřekl.

Má paní ředitelka problematické vztahy i s dalšími učitelkami? Proslýchá se, že atmosféra ve školce není úplně idylická.

Vztahy nebyly dobré nikdy. Když tam přišla, nejprve se zlobila na Petru, co šla na mateřskou. Pak měla problémy s druhou Petrou, která je tam teď. Té dokonce dala výtku a písemně jí pohrozila propuštěním, pokud nesplní úkoly. A pak jsem byla na řadě já. Teď je na řadě zase Zuzka Kratochvílová.

Myslíte si, že takové napjaté vztahy mají nějaký dopad na děti? Dokážou to děti vnímat?

Záleží na tom, jak se učitelka ovládá. Každopádně už pak nejste tak nadšená, už se vám s dětmi nechce tolik skotačit, máte to v sobě a musíte se překonávat. Já jsem si říkala, že to s těmi dětmi musím zvládnout a myslím si, že na mně děti nic nepoznaly, snažila jsem se. Ale večer jsem pak nemohla usnout a Vánoce jsem měla zkažené – neměla jsem nic ze Štědrého dne, byla jsem z toho nešťastná.

Když už náš rozhovor postupuje tímto nečekaným směrem, nemohu se v souvislosti se vztahem učitelek a dětí nezeptat na nedávný incident, o kterém se začalo mluvit mezi rodiči a v němž bylo údajně dětem vyhrožováno a svou jistou roli sehrál i nůž. Víte o tom něco?

Já jsem toho byla svědkem, viděla jsem to. Scházely jsme dolů na svačinu. Paní ředitelka byla vepředu s dětmi, já šla vzadu. Najednou ji slyším: „Vidíš, co mám?“ a za chvíli znovu: „Vidíš, co mám?“ Když jsem se podívala, co má, uviděla jsem ji, jak vychází ze dveří jídelny směrem do umývárny, drží v ruce nůž a dere se ven přes děti. Všechny děti to viděly z jídelny. Výhrůžky mířily na Pepíka, který byl v umývárně.

Jaký to byl nůž? Příborový?

Ne, nůž na řezání s ostřím.

Viděla jste, co se dělo v umývárně?

Ne. Jenom vím, že se odtamtud ozýval strašný řev. Děti byly vystrašené. Já jsem jim říkala, aby se nebály, že paní ředitelka Pepíkovi nic neuřízne. Podívaly jsme se na sebe s Ivou (Ivanou Michovskou – pozn. aut.) a hodně dlouze jsme se dívaly, až Iva nakonec řekla: „Pane Bože, čeho my se tady ještě nedožijem.“

Za chvilku se vracela paní ředitelka a strašně se smála. To mě dost překvapilo – očekávala jsem reakci typu „jé, to mi to ulítlo, co jsem to udělala“, ale jí to evidentně spíš pobavilo. Za chvíli pak šel zpátky Pepík a ten pohled na něj fakt nebyl pěknej.

Takže v umývárce byla ředitelka s Pepíkem sama?

To nevím, možná tam byly i další děti.

Z dospělých osob byla tedy kromě vás svědkem i Ivana Michovská. Ještě někdo další?

Ne, jenom Iva. A bohužel děti. Prozradilo se to tak, že Štěpán řekl Pepíkově mamince, která přišla do školky, že paní učitelka chtěla Pepíkovi uříznout pindíka. A ona na mne udeřila: vy jste mu ho chtěla uříznout? Já jsem nevěděla, jak reagovat, ale děti to vyřešily samy. Začaly volat: „ta druhá, ta druhá“, a Sára, ta rovnou řekla, že to byla paní ředitelka. Děti totiž většinou všem říkají „paní učitelko“. Pak samozřejmě maminka chtěla vědět, jestli je to pravda, tak jsem jí to potvrdila.

Maminka, kterou jste zmínila, již oznámila incident zřizovateli…

Prý to dala na Facebook a přečetli si to na úřadě. A druhý den ráno pak přišla paní Heimrathová a ptala se, co se tady dělo. Pepíkova maminka to potom údajně ohlásila přímo na obecní úřad.

Obrátil se na vás někdo z úřadu, abyste poskytla svědectví?

Nikdo – ne, ne! A bylo mi to divné. Paní ředitelka jim něco řekla, ale jestli jim řekla, jak to opravdu bylo…? Mě se nikdo neptal.

Myslíte si, že v dětech taková věc zanechá nějakou stopu, ať už v Pepíkovi nebo v ostatních?

Pepíkova maminka mi tvrdila, že Pepík si večer nechtěl svléknout ani tepláky. A týden poté jsem jim četla pohádku a najednou slyším: „Jau – uhodil jsem se do pindíka“ A Sára říkala: „Hlavně ho nevyndávej, nebo ti ho paní ředitelka taky uřízne.“ a diskuse pak pokračovala. Neřekla jsem na to ani slovo – čekala jsem, až se vypovídají a četla jsem dál pohádku. Takže ty děti to třeba neřeknou hned, ale potom to z nich třeba vypadne při hře a pak je to nepříjemné i pro ty další, protože se to ututlalo – a já bych nerada, aby se třeba říkalo, že jsem to udělala já.

Uvědomujete si, o jak závažné obvinění se jedná? Pokud se to potvrdí, ředitelku školky to může profesně zničit.

Samozřejmě – to je na odvolání ředitelky z funkce. A myslím, že ani jako učitelku by si ji těžko nějaká ředitelka vzala.

Vy sama jste taky v minulosti působila jako ředitelka školky. Kdyby byl znovu vyhlášen konkurz na místo ředitelky mateřské školy v Nelahozevsi, přihlásila byste se do něj?

Je mi šedesát pět roků, jsem dávno v důchodu. Když mi někdo zavolá, že potřebuje pomoci, tak třeba, ale…

…chápete, proč se na to ptám? Pokud byste odpověděla ano, dalo by se to vyložit tak, že se třesete na její místo…

…to vůbec ne! Já už jsem loni chtěla skončit, ale tím, že zavolala, tak jsem jí šla na rok pomoct.

Takže nemáte ambice jít řídit nějakou školku?

Samozřejmě že ne! V pětašedesáti, to je nesmysl.

Když jste spolu s Ilonou Sedlářovou dělaly v Mikovicích, nikdy jste nezažila nic, co by naznačovalo psychickou labilitu vaší kolegyně?

S dětmi ne, a nebo se to ke mně nedoneslo. Kolegyně z mikovické školky říkají, že má zvláštní jednání, ale ke mně se chovala vždycky slušně.

Co byste vzkázala našim rodičům?

V nelahozeveské školce jsem byla ráda, moc se mi tam líbilo, školička je krásná, a možná, kdybych byla mladší, tak bych tam ráda sloužila, ale muselo by mi být tak o dvacet míň…