Přes tři roky trvající sousedský spor rodin Rosových a Dluhošových z Lešan, který vyvolala černá stavba Jana Dluhoše, při níž byl vážným způsobem poškozen sousední rodinný domek rodiny Rosových, se dočkal dalšího dějství. Široce medializovaná kauza se navíc postupně proměnila spíše na spor Rosových se Stavebním úřadem v Kralupech nad Vltavou, či ještě spíše jeho referentkou Lenkou Millerovou. O případu jsme na těchto stránkách nedávno podrobně informovali.
Manželé Rosovi, kteří nejsou spokojeni s postupem stavebního úřadu, v listopadu 2011 požádali vedoucího úřadu Jiřího Poláka, aby kauzu Lence Millerové odebral, neboť ji považují za podjatou. Jiří Polák však námitku podjatosti odmítl a za svou podřízenou se postavil s tím, že v jejím postupu neshledává žádné pochybení.
Toto vyjádření podnítilo manžele Rosovy k tomu, aby napsali Jiřímu Polákovi další dopis (první si můžete přečíst zde). Ten Šárka Rosová Váňová zaslala na vědomí také představitelům kralupské samosprávy, krajskému úřadu a údajně též Policii ČR, Úřadu vlády a Ministerstvu vnitra. Vedoucí stavebního úřadu na dopis reagoval prohlášením, které poskytl i redakci Nelahozeves.info. Na žádost obou aktérů zveřejňujeme oba dopisy v plném znění.
Otevřený dopis manželů Rosových vedoucímu Stavebního úřadu Kralupy nad Vltavou
V Lešanech 12. 3. 2012
Vážený pane Poláku,
reagujeme takto na shora uvedené rozhodnutí (myšleno rozhodnutí čj. MUKV 5878/2012 ze dne 28. 2. 2012, kterým Jiří Polák odmítl podjatost Lenky Millerové; totéž rozhodnutí je v dopise zmiňováno vícekrát – pozn. red.), se kterým kategoricky nesouhlasíme.
U výroku referentky Lenky Millerové, že „byli s p. Dluhošem na kávě jednat o výši pokuty za černou stavbu“, byl krom mě přítomen náš bývalý právník a můj manžel, Ing. Adam Rosa. Referentka Millerová tak omluvila hodinové zpoždění příjezdu na jednání, kam přijela s p. Dluhošem jeho soukromým vozem. V tomto případě tedy tři svědkové slyšeli její výrok, který jste v usnesení popřel. Jmenovaná byla přivezena a spatřena svědkyní i na další prohlídku klempířských prvků p. Dluhošem. Je to podle vás standardní postup?
Důkaz: výslech svědků
Tvrdíte, že jste byl přítomen několika jednáním. Ta jednání byla tři a na jednom z nich dostala referentka nepříčetný záchvat, třískla přede mě a reportéra na stůl šanony a pak volala vám a hystericky sdělovala svůj problém se mnou. Dotkl se jí můj dotaz, proč dopustila, aby si p. Dluhoš zastřešil nezákonnou stavbu, byť jsme ji oznámili ve stavu, kdy neměla ještě ani věnce.
Přiběhl jste tehdy, abyste proti mně zasáhl. Překvapeně jste ovšem hleděl na L. Millerovou, jak křičí a my s reportérem z ČT1 klidně a v tichosti sedíme za stolem.
Dnes ovšem tvrdíte, že bylo její chování na jednáních korektní. Proč?
Důkaz: výslech svědka, reportéra ČT1
Byl jste pouhou chvíli přítomen i v případě, kdy na mě zcela neeticky křičel právník p. Dluhoše. Referentka Millerová místo toho, aby usměrnila jeho, oznámila mně, že budu vykázána na chodbu. I to vám přijde nestranné? Měla někdy podobné problémy při jednání s jinými stavebníky? Stěžoval si na ni někdy někdo?
Dalšímu jednání jste byl přítomen i s Mgr. Kamilem Haincem, vedoucím kanceláře tajemníka MěÚ Kralupy nad Vltavou. Před vámi a naším panem architektem konkrétně referentka Millerová prohlásila, že „kdyby rozhodovala podle zákona, již dávno by nechala p. Dluhoše odstranit stavbu a nám dům opravit na naše náklady“. Dokonce podotkla, cituji, že se sama prohlásí za podjatou, pokud se odmítáme dohodnout s nezákonným stavebníkem a že jí jdeme už na nervy.
Důkaz: výslech obou svědků, přítomen také Ing. arch. Josef Grubner
Vlastníme i zvukový záznam pořízený na neoprávněně zahájeném řízení o odstraněných skruží ve vlastnictví obce před č. p. 29 a 30. Ze záznamu jasně plyne snaha referentky Millerové nás zastrašit a donutit nás pod pokutou k úpravám obecního terénu, které byla neoprávněně iniciováno nezákonným stavebníkem p. Dluhošem. Nejen tato skutečnost byla referentce Millerové ombudsmanem vytknuta.
Úřednice dle vás postupuje v souladu se stavebním zákonem i dle vyjádření KÚ Středočeského kraje a ombudsmana. Zajímá nás, jak jste k takovému přesvědčení došel. Zřejmě jste nečetl mnohastránkovou Průběžnou a Závěrečnou zprávu Veřejného ochránce zpráv.
Tam je velmi podrobně a obsáhle shrnuto několik vašich prokazatelných pochybení.
Žádáme o vysvětlení, jak si máme opravit náš dům, poškozený nezákonnou stavbou? Uvádíte, že nerozumíme výkladu stavebního zákona, a vytýkáte nám, že využíváme opravné prostředky proti neustálým odvoláním p. Dluhoše a vašim zmatečným rozhodnutím.
Pane Poláku, vám kdyby někdo poškodil vaši nemovitost, jistě byste proti původci zakročil mnohem razantněji než my.
V rozhodnutí ze dne 28. 2. 2012 nám zcela nemístně vyčítáte, že neplníme vaše nařízení. A proto chátrá a plesniví náš dům. Jenže tento chátrá právě kvůli sousední nezákonné stavbě a vyústění jejího krovu a střechy do naší zdi. Do oprav domu se záměrně nepouštíme z podložených obav, že naše zásahy by byly marné. I podle vyjádření odborníků je příčinou hlavních poškození našeho domu stavba sousedního domu. I laická veřejnost bez odborných znalostí zcela jasně vidí, že náš dům byl poškozen. Proč to nevidíte vy ani referentka Millerová?
Dodnes nebyly naše předložené plány k opravám našeho domu opětovně schváleny.
Podle čeho máme tedy provádět zabezpečovací práce? Jejich realizace by znamenala nutnou demolici černé stavby, neb ta je dle přesných propočtů architekta umístěna na našem pozemku. A to by se pochopitelně dotklo stavby p. Dluhoše, což není zjevně žádoucí.
V listopadu 2012 jsme podali na manžele Dluhošovy (resp. stavební firmu White Lines s. r. o., jejímž majitelem je Jan Dluhoš), negatorní žalobu. Nechť rozhodne tedy podle práva soud, když jsme marně dlouhé roky čekali na spravedlivý zásah SÚ Kralupy nad Vltavou.
A pochopitelně podáváme odvolání proti usnesení MUKV 5878/2012 ze dne 28. 2. 2012. To obdržíte v zákonné lhůtě od našeho právního zástupce.
Tímto dopisem vás zároveň žádáme o písemnou odpověď na naše otázky. Předem děkujeme.
Manželé Rosovi
Vyjádření k nepravdivým informacím o postupu stavebního úřadu ve věci domů Lešany u Nelahozevsi čp. 29 a 30 a odpověď na otevřený dopis ze dne 12. 3. 2012
V Kralupech nad Vltavou, dne 5. 4. 2012
Vážení,
v poslední době se setkáváme se zavádějícími a zkreslenými informacemi šířenými ze strany manželů Šárky Rosové Váňové a Ing. Adama Rosy o postupu stavebního úřadu Městského úřadu v Kralupech nad Vltavou, které se osobně dotýkají některých pracovníků stavebního úřadu, a proto cítíme potřebu se k těmto informacím vyjádřit.
Konkrétně manželé Rosovi prostřednictvím „otevřených dopisů“ adresovaných představitelům města Kralupy nad Vltavou a dalším úředním osobám, případně prostřednictvím médií, rozšiřují značně vulgárním způsobem tvrzení, že jsou obětí úřední zvůle, úředníci stavebního úřadu jim údajně záměrně škodí a působí tak jejich rodině utrpení.
Rád bych nejprve upozornil, že stavební úřad vykonává pouze působnost svěřenou mu stavebním zákonem, a to striktně v těchto zákonem mu stanovených mezích. Úkolem stavebního úřadu není ani péče o dobrý technický stav domů v soukromém vlastnictví [tuto povinnost mají zásadně vlastníci staveb podle § 154 odst. 1 písm. a) stavebního zákona], ani rozhodování sporů o vlastnické právo k nemovitostem (tuto pravomoc má pouze soud).
Je pravdou, že vlastníci domu Lešany čp. 29 provedli bez příslušného povolení či ohlášení stavebního úřadu stavební úpravy a nástavbu tohoto domu, která zasáhla i štítovou zeď v sousedství domu Lešany čp. 30 ve vlastnictví manželů Rosových. Ohledně těchto nepovolených změn stavby je vedeno v souladu se stavebním zákonem řízení o odstranění stavby, které bylo na základě § 129 odst. 3 stavebního zákona přerušeno v důsledku podání žádosti o dodatečné povolení stavby. Ve věci však je rozhodující otázka vlastnického práva k štítové zdi, ohledně níž je vedeno u Okresního soudu v Mělníku soudní řízení. Do doby pravomocného skončení tohoto soudního řízení není podle správního řádu možné, aby stavební úřad rozhodl ve věci žádosti o dodatečné povolení změn stavby provedených na domě Lešany čp. 29, a tedy ani ve věci řízení o odstranění stavby.
Co se týče vlhkosti v domě manželů Rosových, je třeba uvést, že se jedná o dům starý více než sto let, který již delší dobu nutně vyžaduje celkovou rekonstrukci. Jeho stáří a údržbě odpovídá i technický stav tohoto domu. Odpovědnost za neuspokojivý stav domu však má primárně jeho vlastník a stavební úřad může v této věci vyvíjet iniciativu pouze ve veřejném zájmu (§ 135 stavebního zákona). Stavební úřad měl snahu v této věci vyjít manželům Rosovým maximálně vstříc, a proto rozhodl o provedení nutných zabezpečovacích prací. V rámci posouzení dokumentace stavební úřad vždy usiloval o to, aby vlastníkům stavby věcně pomohl zjistit a odstranit hlavní příčiny závadného stavu.
Na tomto místě bych chtěl konstatovat, že postup stavebního úřadu v této komplikované kauze byl předmětem šetření ze strany veřejného ochránce práv. Ačkoli veřejný ochránce práv zjistil v postupu stavebního úřadu některé dílčí nedostatky, tyto nedostatky byly obratem napraveny a veřejný ochránce práv byl o dalším postupu stavebního úřadu informován. V žádném případě však není pravdou, že by veřejný ochránce práv shledal úmyslné porušování práv účastníků (manželů Rosových). Vzhledem k tomu, že jde o zvlášť obtížnou věc, požádal stavební úřad o převzetí věci krajským úřadem podle § 17 stavebního zákona, krajský úřad však tento postup s poukazem na nedostatečnou kapacitu odmítl.
Závěrem bych chtěl uvést, že podle našeho názoru stavební úřad ve výše specifikovaných věcech postupoval a postupuje v souladu se svými zákonnými kompetencemi konstruktivním způsobem a šetří práva účastníků. Bohužel konstruktivní přístup v některých případech chybí na straně manželů Rosových, což je jedna z příčin, proč předmětná věc dosud nebyla uspokojivým způsobem vyřízena. V každém případě pracovníci stavebního úřadu postupují vůči účastníkům korektním a profesionálním způsobem, a to i při mnohdy vypjatých a psychicky náročných jednáních. Pokud manželé Rosovi šíří urážlivá tvrzení o údajném úmyslném poškozování účastníků ze strany příslušných pracovníků stavebního úřadu, o jejich arogantním a agresivním chování vůči účastníkům, pak musím tato tvrzení rozhodně odmítnout. Zároveň musím vyjádřit politování nad tím, že manželé Rosovi tímto hrubým způsobem příslušné pracovníky stavebního úřadu urážejí a znepříjemňují jim jejich nelehkou práci. Proti takovým tvrzením se proto musím touto formou rozhodně ohradit.
Jiří Polák
Vedoucí odboru výstavby a územního plánování
(mm)