Kontroverzní smlouva s Anglickým Resortem vráží klín mezi zastupitele

Před šestnácti měsíci předal Jaroslav Otásek po téměř třiceti letech ve funkci žezlo své mladé a nadějné nástupkyni. Ta se však vymkla kontrole a přestala poslouchat svého “učitele”, takže cesty jedničky a dvojky na kandidátce Dvořákova Nelahozeves se brzy rozešly. Posledním hřebíčkem do rakve vzájemných vztahů pak může být trestní oznámení, které se současná starostka Petra Urbanová chystá podat na svého předchůdce. Na pozadí tohoto vývoje je smlouva z roku 2010 s Anglickým Resortem, ve které se obec zavazuje změnit územní plán ve prospěch tohoto kontroverzního developera.

Resort na druhou

Stavební boom ve Středočeském kraji se v polovině desetiletí nevyhnul ani Nelahozevsi. Jako první vycítili potenciál této obce podnikatelé Libor Škoda a Jakub Šmejcký a přišli s nabídkou relativně levného bydlení v tzv. domech v anglickém stylu. V Nelahozevsi tak postupně vyrostlo 136 řadových rodinných domků ve dvou lokalitách označovaných jako Resort a Zámecké údolí. Zájem o domy byl zpočátku poměrně značný, čemuž dopomohla i obrovská medializace projektu v pořadu televize Prima Jak se staví dům, kdy se nová lešanská zástavba objevovala na televizních obrazovkách mnoho týdnů po sobě.

Zřejmě někdy v té době se tedy developer rozhodl s výstavbou pokračovat – skoupil většinu pozemků obepínajících stávající Resort a začal plánovat nové domy. V tom mu šla na ruku i tehdejší samospráva pod vedením Jaroslava Otáska, který si od výstavby sliboval větší příjmy do chudé obecní pokladny. V roce 2008 tak byly zahájeny práce na změně územního plánu, které by výstavbu umožnily. Proces se však zadrhl na jiných projektech (štěrkopískovna Lešany, Skládka Uhy), takže bylo čím dál víc jasné, že nový územní plán se nestihne schválit do voleb a že dokončení změn již bude úkol pro nové zastupitelstvo.

Protože developer se obával změny poměrů po volbách (a jak se později ukázalo, tyto obavy byly zcela na místě), čtyři měsíce před volbami podepsal s obcí smlouvu, v níž se obec zavazuje změnu územního plánu provést. Výměnou za to Anglický Resort přislíbil, že v rámci nové výstavby se najde místo i na nebytový prostor, který obci pronajme na dvacet let za symbolickou korunu ročně. Obec by pak mohla tyto prostory využít pro zlepšení občanské vybavenosti v místě.

Smlouva byla podepsána v červnu 2010 a obec se v ní zavazovala ke schválení změny do konce roku. Současná starostka Nelahozevsi Petra Urbanová tvrdí, že již v okamžiku podpisu smlouvy muselo být tehdejšímu starostovi jasné, že tento termín je nereálný, Jaroslav Otásek se však brání tvrzením, že návrh změny územního plánu byl již rozpracován a stačilo tuto změnu dotáhnout do konce.

To je pravda – změny územního plánu se skutečně projednávaly, byť poněkud chaoticky a navíc krátce před volbami vyvrcholily konfliktem mezi architektkou Ivetou Merunkovou a Liborem Škodou, neboť architektka trvala na maximální výšce domů 6 metrů, zatímco Libor Škoda trval na dodržení smlouvy s obcí, která v Lešanech předpokládá výstavbu až čtyřpodlažních bytových domů (viz mapa).

Pravdu má ale i starostka, protože připravované změny územního plánu nebylo možné při nejlepší vůli stihnout do konce roku 2010. Pravděpodobně to však bylo možné do konce roku 2011, neboť sankce za neplnění smlouvy (ke kterým se ještě vrátíme) začaly nabíhat až od počátku roku 2012.

Po nástupu Petry Urbanové se však práce na změně územního plánu zastavily. Starostka v prvé řadě upozorňovala, že nemá dále smysl pokračovat v “papírových” úpravách územního plánu, když do roku 2015 musí mít obec plán digitalizovaný. Zastupitelstvo později rozhodlo, že si obec nechá vyrobit zcela nový územní plán. Na tom se však dosud pracovat nezačalo.

Ztracené usnesení

Kromě toho starostka došla k závěru, že smlouva je od počátku neplatná, přičemž v tomto názoru ji podpořil i kontrolní výbor, který zkraje roku 2011 prováděl kontrolu smluvních závazků za rok 2010. Kontrolní výbor totiž konstatoval, že ke smlouvě se nepodařilo v archivu obecního úřadu dohledat usnesení zastupitelstva, které by tuto smlouvu schválilo, přičemž smlouvu tohoto typu starosta bez souhlasu zastupitelstva podepsat nesmí. Kontrolní výbor svou zprávu poskytl všem zastupitelům.

Usnesení se nepodařilo nalézt ani ekonomce úřadu Sylvě Veličové, když připravovala podklady pro kontrolu krajského úřadu. Ekonomka na chybějící usnesení upozornila Jaroslava Otáska.

A pak se najednou našlo.

Starostka Petra Urbanová je přesvědčena, že usnesení bylo vytvořeno dodatečně a do příslušných desek vloženo zpětně, a právě tato okolnost ji dovedla až k úvahám o trestním oznámení. Zpětné výrobě chybějícího dokumentu by nasvědčovalo několik okolností – např. použité razítko na “objevených” listinách má číslo 1, zatímco všechna ostatní usnesení z téhož zasedání zastupitelstva byla opatřena razítkem č. 4. Pro podpis Stanislava Kuchty byla použita jiná propiska a usnesení je na trochu jiném papíře než ostatní listiny.

Zajímavou skutečností je i to, že dosud není jasné, kdo na předmětném zasedání, které se konalo 22. dubna 2010, vlastně byl. Jedna z objevených listin konstatuje, že přítomno bylo všech devět zastupitelů. Vedle toho ale existuje sešit, do nějž si zastupitelé dělali poznámky z jednotlivých zasedání, a v něm je napsáno, že zastupitel Václav Turecký nebyl na tomto zasedání přítomen. Podezření stupňuje i sám Václav Turecký, který nebyl ochoten odpovědět na otázku, zda se tohoto zasedání zúčastnil či nikoliv.

Proti těmto podezřelým okolnostem však stojí i protiargumenty. V prvé řadě je to charakter údajného činu samotného – padělání části zápisu zasedání zastupitelstva už je přece jen trochu silné kafe a člověku se prostě nechce věřit, že by k něčemu takovému našel Jaroslav Otásek odvahu – on sám něco takového velmi ostře vylučuje a rozpory v razítcích vysvětluje tím, že některé dokumenty zřejmě zapomněla úřednice při přípravě zápisu orazítkovat a on pak chybějící razítka doplňoval sám. Nejasnost ohledně přítomnosti Václava Tureckého přičítá administrativní chybě.

Silným argumentem proti jakémukoliv padělání je ještě jedna věc – na sporných listinách se totiž vyskytuje i podpis tehdejší místostarostky Květuše Dittrichové a je opravdu těžké si představit, že by bývalá místostarostka, požívající v obci vysoké úcty a všeobecně považovaná za velmi poctivou a férovou ženu, mohla na něčem takovém participovat, a ona sama to samozřejmě také rezolutně popírá.

V tuto chvíli bude nejvíc záležet na tom, co k věci řeknou ostatní tehdejší zastupitelé – pokud potvrdí, že zastupitelstvo smlouvu projednalo a schválilo, podezření z falzifikace padá. Zatím ale bohužel moc sdílní nejsou. Zmíněný Václav Turecký se odmítl vyjádřit, Jiří Rous a Stanislav Kuchta na zaslané otázky vůbec neodpověděli. Květa Dittrichová potvrzuje, že smlouvu zastupitelstvo projednávalo, ale na otázku, zda ji také schválilo, už jednoznačně neodpověděla. Antonín Janovský se odpovědi také vyhnul s tím, že bude postupovat tak, aby to bylo prospěšné pro obec.

Jasno by každopádně mělo být ještě tento týden, neboť starostka si na čtvrtek pozvala členy bývalého zastupitelstva k sobě na úřad a lze očekávat, že jim bude klást právě tuto otázku.

Neplatná smlouva

Z hlediska platnosti smlouvy je ale v podstatě jedno, zda ji zastupitelstvo schválilo či nikoliv. Ve skutečnosti je totiž tato smlouva neplatná ještě ze dvou dalších důvodů.

V prvé řadě, zasedání zastupitelstva 22. dubna nebylo veřejné. Pozvánka na každé veřejné zasedání musí podle zákona viset minimálně týden dopředu na úřední desce a rozhodně nestačí, pokud “všichni vědí”, že zasedání jsou každý druhý čtvrtek u starosty v kanceláři a “kdo chce, může přijít”. Všichni to rozhodně vědět nemusí – ostatně v průběhu volebního období 2006–2010 se tato informace nikde ani jednou veřejně neobjevila. Řádná pozvánka není přitom žádná formalita, jak vyplývá ze stanoviska Ministerstva vnitra: “Jakkoli by se tedy ‘akty’ přijaté na neveřejně konaných ‘zasedáních’ zastupitelstva obce mohly formálně jevit jako rozhodnutí zastupitelstva obce, ve skutečnosti půjde o zcela irelevantní úkony,” konstatuje ve svém oficiálním stanovisku z roku 2008 odbor dozoru a kontroly veřejné správy Ministerstva vnitra. Identický názor zastává i odborník na problematiku otevřenosti veřejné správy Oldřich Kužílek.

S odkazem na neveřejnost zasedání zastupitelstva by pak samozřejmě bylo možné napadnout téměř všechna rozhodnutí zastupitelstva Nelahozevsi za posledních mnoho let. Zde ovšem platí, že kde není žalobce, není ani soudce – nejprve se musí najít někdo, kdo neplatnost konkrétního usnesení napadne a prokáže právní zájem na této neplatnosti. A to by mohl být právě tento případ. Pravděpodobnost, že tato kauza skončí u soudu, není vůbec malá, a starostka Petra Urbanová si je tohoto argumentu velmi dobře vědoma.

I kdyby byla ale pozvánka na zasedání vyvěšena, smlouva by stejně nejspíš neplatila. Jak totiž upozorňuje Ekologický právní servis (EPS), obec nemůže v žádné smlouvě zavazovat zastupitele, aby podpořili nějakou změnu územního plánu. “Podle zákona o obcích člen zastupitelstva obce vykonává svůj mandát osobně a v souladu se svým slibem a není přitom vázán žádnými příkazy,” konstatuje EPS. Obdobné stanovisko zastává i česká pobočka nevládní organizace Transparency International: “Obec se nemůže platně zavázat k závazku, jehož podstatou je hlasování zastupitelů obce určitým způsobem. Takové závazky jsou neplatné,“ uzavírá ředitel české pobočky Transparency International David Ondráčka v rozboru smlouvy, kterou v roce 2008 uzavřela obec Makotřasy se dvěma developery a která je svým charakterem velmi podobná smlouvě mezi obcí Nelahozeves a Anglickým Resortem.

Starostka Petra Urbanová tedy může zřejmě klidně spát, a to i přesto, že Anglický Resort již před několika dny prostřednictvím svého advokáta zaslal obci výzvu k úhradě první pokuty ve výši 500 tisíc korun. Pokud obec nezmění územní plán ve prospěch výstavby ani v následujících letech, smluvní pokuty se postupně vyšplhají až na 12 milionů korun. Je ale prakticky jisté, že tímto bezpracným způsobem si Libor Škoda peníze nevydělá. Raději by se měl znovu pořádně podívat do současného územního plánu Nelahozevsi, aby zjistil, kde se smí stavět a kde ne. Prostoru k seberealizaci je zatím víc než dost.