V Podhořanech usilujeme o jednosměrný provoz, říká místostarosta Josef Kukla

Tento rozhovor vznikl už před dvěma týdny. Protože se však mé povídání s místostarostou Josefem Kuklou v jedné nejmenované nelahozeveské restauraci protáhlo téměř na tři hodiny (ale aby nedošlo k mýlce – místostarosta za celou tu dobu vypil jedno nealkoholické pivo, čímž panu Víchovi asi radost neudělal), musela poté následovat o mnoho delší fáze, v níž jsme se snažili zkrátit text na přijatelnou délku, ale zároveň jej neochudit o důležité a zajímavé informace.

Je sice pravda, že místostarosta měl v posledním čísle Nelahozeveského zpravodaje medailonek, ten byl však přece jen veden v poněkud odlehčeném žánru. Mne zajímala spíš vážná témata, o která v naší obci opravdu není nouze.

O policejní kariéře

Pane místostarosto, v minulosti jste pracoval u policie. Na jakou oblast jste se specializoval?

Ano, skoro 25 let. Podstatnou část mé policejní kariéry jsem strávil na Inspekci Ministerstva vnitra, prověřoval jsem činnost policistů. Mojí specializací byla hromadné zákroky, URNA či pátrací akce.

V roce 2005 jste se zabýval mimo jiné případem protikomunistického aktivisty Jana Šinágla, kterého tehdejší předseda KSČM Miroslav Grebeníček na prvomájových oslavách nazval primitivem a vyzval policii, aby jej odvedla – a ta jej poslechla. Jaká byla vaše role v následném vyšetřování?

Když už pan Šinágl zveřejnil část úředního záznamu sepsaného s jeho osobou u Inspekce Ministerstva vnitra, pak nemohu popřít, že podpisová doložka obsahující příjmení Kukla se váže k mé osobě. Tehdy jsem posuzoval oprávněnost, zákonnost a přiměřenost služebního zákroku vůči osobě pana Šinágla. Výsledek mého tehdejšího prověřování ve věci byl, tuším, prezentován veřejně. Na Internetu, co vím, je zveřejněn i další dokument, týkající se prověřování okolností služebního zákroku vedeného proti aktivistce Jacques. Z těchto fragmentů si můžete udělat dílčí obrázek o náplni mé práce. Každopádně práce u inspekce byla velice zajímavá.

O KSČM a volebním programu

Jak jste se ocitl na kandidátce KSČM?

V roce 2010 jsem byl osloven paní Dittrichovou s tím, zda nechci kandidovat do zastupitelstva obce. Odmítl jsem, tedy zprvu jsem odmítl, a to především s odůvodněním, že chci mít svůj klid. Bylo na mne naléháno, ve vší slušnosti, a tak jsem svolil. Měl jsem figurovat na seznamu na posledním 9. místě. Přiznávám se, že jsem se zvolením nepočítal ani ve snu. To, že jsem se na kandidátce objevil na jiném, 4. místě, jsem zaregistroval až v den zveřejnění výsledků voleb, když mi v několika případech bylo osobně a telefonicky blahopřáno ke zvolení, a to osobami, které ve většině případů nejsou členy KSČM. Se zvolením jsem nepočítal, v obci se již vystřídalo několik generací obyvatel, domníval jsem se, že mne prakticky nikdo v obci nezná. S ohledem na časovou náročnost svého původního zaměstnání jsem se domů chodil prakticky jen vyspat, v obci jsem se nijak veřejně neprezentoval, ani na pivo jsem nechodil. Prostě překvapení, nikoli však negativní.

Chcete říct, že vás tady nikdo nezná?

Zná, ale jen úzký okruh lidí, jejich hlasy by ke zvolení zdaleka nestačily. Samozřejmě, že nejsem žádný samotář, ale s lidmi v obci jsem se setkával neplánovitě, např. při venčení psa jsem se s někým potkal, pozdravil, popřípadě dal řeč.

Lídrem komunistické kandidátky v Nelahozevsi byl Lubomír Pavlíček, v té době již člen zastupitelstva. Zřejmě najisto počítal se zvolením, občané však rozhodli jinak – zvolen jste byl vy ze čtvrtého místa a Květuše Dittrichová dokonce z osmého. Mělo to nějaký dopad na vaše vzájemné vztahy?

Nemělo. V době předvolební se mnou nebyla kandidatura projednávána. Se členy místní organizace KSČM jsem se setkal až na výroční schůzi, před asi čtrnácti dny. Většinu ze všech této schůze zúčastněných členů KSČM znám osobně, a to již neuvěřitelných čtyřicet let. Po tu dobu spolu vycházíme bez jakýkoliv problémů, a to platí i po mém zvolení.

Čtyřicet let je, a obzvláště na vesnici, dostatečně dlouhá doba, abyste poznal, co a v kom vězí. Osoby, které mám na mysli, za ty bych se odvážil strčit ruku do ohně. Jsou to slušní lidé, kteří nikdy nikomu vědomě neublížili, a pokud byli „předlistopadovými“ členy KSČ, pak jimi nebyli z důvodu ryze sobeckých. Skutečnost, že se po listopadu 1989 neprohlásili pomýlenými, jako někteří dnes pravicově orientovaní politici, jednoznačně svědčí v jejich prospěch. Ani KSČ, resp. její předlistopadoví členové, nebyli na situaci ve společnosti v jednoznačné názorové shodě.

Před listopadem 1989 jste lákání ke vstupu do KSČ odolal. Nyní jste kandidoval za KSČM jako nezávislý. Jaký je váš vztah k této straně?

Před Listopadem jsem lákání nemohl odolat, neboť mne nikdo nelákal. Tedy ke vstupu do strany. Ve sboru byla početná základna členů KSČ a já jako potomek pracující inteligence, a navíc: kdy otec mého otce bývalý legionář, v průběhu II. světové války a krátce po ní udržující kontakt s příslušníky RAF, a otec mé matky obchodník, kterému byla po roce 1948 odebrána firma a veškerý firemní majetek, jsem byl asi pro formálně smýšlející vykladače třídního boje neperspektivní personou. Každopádně jsem, myslím, za svůj život něco i pochopil. Nechci nic více, než žít důstojný život. A kdo mi tuto možnost nabídne, toho volit budu. Teď jsem se nevyjadřoval v rovině komunální politiky nejnižšího stupně. Do zastupitelstva obce jsem vždy volil a volit budu nikoli podle stranické příslušnosti, ale jen konkrétní osoby. Co se týče voleb do parlamentu, nevylučuji, že jsem za těch dvacet let ve volebním kole štěstí nevystřídal řadu politických stran a nevylučuji, že zítra budu volit např. ODS a následně pak KSČM či naopak, či jinak.

Takže nepředjímáte, že za tři roky budete do zastupitelstva opět kandidovat za KSČM?

Ne, třeba budu kandidovat sám za sebe, třeba nebudu mít chuť již kandidovat.

Rád bych s vámi probral váš předvolební program. Potíž je, že nic takového neexistuje. KSČM před volbami distribuovala letáčky, v nichž bylo pouze napsáno, že víte „velice dobře“, jaké problémy je nutné v obci řešit, ale už tam nebylo napsáno, jaké to jsou. Na program se vás nedávno ptal i redaktor Nelahozeveského zpravodaje Václav Michovský mladší, ale vy jste mu odpověděl, že převrací role a že témata mají určovat voliči. Copak nemáte vůbec žádnou vizi?

Přijďte někdy na den otevřených dveří.

Já doufám, že na obecním úřadě jsou dveře otevřené pořád.

Přijďte na den otevřených dveří, sedněte si ke mně a sledujte dění. Pak uvidíte, že na přemýšlení o vizích není čas.

Měl jsem na mysli témata typu: Tady chci postavit nový chodník, tady chci zrekonstruovat školní jídelnu.

Pro tuto chvíli nelze jinak, než pokračovat tam, kam došli naši předchůdci. Vize už dlouhodobě existuje a nemá vad, např. odkanalizování obce. A tak nezbývá než pokračovat, systematicky, a dotáhnout vizi našich předchůdců – která není v rozporu s případnou mou vizí – do zdárného konce. Otázka zní, zda se podaří, najdou se na její zhmotnění finanční prostředky, bez nichž na světě zřejmě nic nepořídíte? A co skládka? Bude, nebude? Pokud ano, budeme profitovat ze zákonných poplatků my – obec –, nebo někdo jiný?

O skládce Uhy

Když jste začal mluvit o skládce, tak tedy o skládce. Stojí ty peníze za to? Před časem jsem se všech zastupitelů včetně vás ptal na jejich názor na skládku Uhy. Vy jste mi odpověděl, že váš názor se nemění. Háček je v tom, že tento váš neměnný názor veřejnost nezná. Dosud jste se totiž veřejně ke skládce ani jednou nevyjádřil.

Veřejně ne, pokud veřejně je myšleno vyjadřovat se v průběhu veřejných zasedání zastupitelstva. Jinak se netajím názorem, že skládka se stane skutečností. Obývám kraj, který je přeprůmyslován. Z jedné strany chemická továrna, z druhé tepelná elektrárna. Na Internetu jsem přečetl iks odborných a laických textů o skládkování. Vše na mne činí dojem, že zákonodárce zejména v poslední zákonné úpravě územního plánování a stavebního zákona anuloval jako rozhodné subjektivní názory malých zájmových skupin, kterými jsou např. obyvatelé dotčených obcí. Tedy že pro zřízení nebo rozšíření skládky jsou rozhodné jen a výhradně technické záležitosti, nikoli subjektivní stesky relativně malých a, s prominutím, v celospolečenském kontextu nevýznamných zájmových skupin.

Tím si nejsem úplně jist. Může se stát, že z důvodu problémů s územním plánem nebude územní rozhodnutí vydáno a následný vývoj může dospět do bodu, kdy bude naše zastupitelstvo skutečně rozhodovat o tom, zda souhlasí či nesouhlasí se změnou územního plánu, který skládku umožní.

Četl jsem, tuším, o obci Lipník a zkušebním automobilovém polygonu mladoboleslavské škodovky. Tenkrát zabránili zřízení polygonu na území obce. Udělali stavební uzávěru, neodsouhlasili zřízení polygonu. Ministerstvo vnitra pak na obec podalo žalobu, ale obec vyhrála a polygon se nepostavil. Ale jen díky tomu, že v územním plánu velkého územního celku, čili v krajském územním plánu, nebyl polygon zanesen a odsouhlasen krajským zastupitelstvem. Právník, který věc po právní stránce ve článku pitval, předjímal, že pokud by to v krajském územním plánu bylo s polygonem počítáno, že by stavba polygonu byla realizována, i přes odpor obce. Samozřejmě za splnění zákonných podmínek.

Skládka Uhy ale v krajském územním plánu zanesena není.

Ale skládka je něco úplně jiného. Automobilový průmysl je sice důležité odvětví, ale skládkování je snad ještě důležitější. Jsem stále přesvědčený, že dnes rozhodují jen technické parametry. Právně formální záležitosti nebo subjektivní názory dotčených obcí už nehrají důležitou roli. Vše je zastřešeno politikou územního rozvoje ČR. Jsem přesvědčený, že od skládky nás nikdo neuchrání, tedy pokud budou dodrženy zákonem dané postupy a splněny zákonem stanovené parametry. Co s tím můžu dělat?

O podhořanské silnici

Věc, se kterou se ale dá něco dělat, je podhořanská silnice, jejíž obyvatelé denně trpí hlukem a vibracemi z projíždějících nákladních automobilů. Vím, že jste se tímto problémem zabýval, můžete tedy shrnout, co aktuálně pro místní obyvatele podnikáte?

Zprvu jsem od pana Šnýdra z Podhořan, který se ve věci dlouhá léta angažoval, opatřil historický listinný materiál, jím nastřádaný za posledních zhruba dvacet let. Pak jsem se obrátil na předsedu nevládní organizace Děti Země, dr. Patrika. Kontakt mi zprostředkoval pan dr. Blažek z Lešan. S dr. Patrikem jsem po nějakou dobu konverzoval, bez pozitivního výsledku. Recept na vyřešení problému mi neposkytl. V rámci EIA byl posuzován vliv silniční dopravy na obyvatelstvo Podhořan, taktéž bez, z našeho pohledu, chtěného výsledku. Asi vše dopadlo, jak dopadnout mělo.

Ne zcela. Poslední EIA pro skládku Uhy v jednom bodě prokázala překročení staré hlukové zátěže 70 dB.

Ale každopádně v globálu je to všechno v pořádku, takže žádné omezení dopravy tam nikdo nepřipravuje. Uvažoval jsem tedy, jak opatřit argumenty, které by úřady přesvědčily, aby tam provedly nějaké fyzické omezení nebo opatření. Vlastníci domů si stěžují, že v souvislosti s provozováním těžkých nákladních vozidel jsou poškozovány jejich domy. A tak mne zprvu napadlo opatřit příslušné znalecké posudky, či odborná vyjádření.

Ano, to by určitě bylo užitečné. Otázkou je, kdo znalecké posudky zaplatí. Takový posudek vyjde na několik tisíc na barák.

Ano, samozřejmě že je třeba posoudit, kdo znalci zaplatí, resp. kdo znalce osloví, zda obec nebo vlastník dotčené stavby. Ale v prvé řadě mne zajímá a přemýšlím, co by znalecký posudek přinesl. Domnívám se, že nelze vyloučit nejednoznačný závěr znalce v posuzované věci, či závěr naší myšlence odporující. Poškození místních staveb nemusí mít příčinu pouze v provozování silniční dopravy. Co blízká železniční trať a provoz na ní? Co otázka stáří staveb a co dobové technologické stavební postupy? co údržba staveb stran jejich vlastníků?

Chcete tím říci, že znalecký posudek by sice mohl odhalit, že dochází k porušování statiky domů vlivem okolního prostředí, ale že nebude možné jednoznačně určit viníka – zda je to silnice nebo trať.

Ano. Pojďme dál. Když v těsné blízkosti domu projíždějí permanentně vozidla, zejména velká nákladní, chodník je situován nevhodně – na druhé, od domu vzdálenější straně vozovky, pro člověka nuceného se v tomto prostředí zdržovat a pohybovat představuje tato situace stresující zátěž, která se může nepochybně negativně projevit na zhoršení celkového zdravotního stavu. Samozřejmě, že mohou stresující stavy vyvolávat i permanentní hluková zátěž či jiné negativní události. Dotazoval jsem se proto místních, zda se u nich vyskytly zdravotní obtíže, zda takové potíže oznamují svému ošetřujícímu lékaři a zda jsou jejich subjektivní stesky zaznamenávány do příslušné zdravotní dokumentace, zda jsou objektivními lékařskými metodami a postupy prověřovány apod. Nedostal jsem pozitivní odpověď. Prostě, když chcete něco změnit, musíte argumentovat. Vaše pocity, nepodložené nezpochybnitelnými fakty, nikoho nezajímají a úřady obzvláště ne.

A tak jsem šel dál. Silniční doprava v místě, v tom negativním slova smyslu, není jen „rušivým elementem“, ale v prostoru tzv. Hleďsebáku jiným způsobem problematická. A dle mého názoru má tato problematičnost přímý vliv na bezpečnost a plynulost silničního provozu. A proto jsem se před půl rokem písemně obrátil – jako zastupitel, tedy jako zástupce určité skupiny občanů – na orgán Policie ČR se žádostí o zajištění posouzení bezpečnostně dopravní situace v předmětném úseku silnice. Zhruba po měsíci po podání předmětné žádosti jsem obdržel zprávu o výsledku prověření situace stran dopravního inspektorátu Mělník obsahující v obecné rovině popsaný výsledek šetření. Šetřením orgánu policie byly zjištěny nedostatky v údržbě komunikace, vady technického charakteru. Orgán policie mne zároveň zpravil o tom, že silničnímu správnímu úřadu v Kralupech nad Vltavou zaslal návrh úpravy silničního provozu v místě omezením průjezdu těžkých nákladních vozidel jednom směru – zřejmě ve směru k Uhům. Kralupy to ale před týdnem postoupily na kraj.

Předpokládám, že důvodem je, že silnice č. 616 zasahuje i do obvodu, který patří pod Slaný.

Přesně tak. Zatím ale ani nevíme, jaká opatření policie navrhla. Zda bude z jedné strany zákaz vjezdu vozidel nad šest tun či z druhé strany nad dvanáct tun – nevím. Hlavní pro nás nyní je, že podnět podala policie, což má větší váhu, než kdybychom jej podali my jako obec.

Ideální by bylo, kdyby se úsek od vjezdu na skládku přes celé Podhořany až po nájezd na silnici č. 608 úplně pro náklaďáky uzavřel. Pak by musely jezdit přes Uhy.

Tady je ale velký problém – je to komunikace první třídy. A silnice první třídy je dokonce určena i pro mezinárodní nákladní dopravu.

Ano, ale my oba víme, že to je jen chyba. Reálně jde o komunikaci druhé třídy.

Ano, ale i komunikace II. třídy má svůj význam – slouží k propojení dvou okresů.

Přímo vedle je ale silnice první třídy číslo 16, která plní tentýž účel. Z Nové Vsi do Uh mohu dojet po paralelní komunikaci s prakticky stejnou časovou náročností.

Uvidíme. Když bylo obci Nelahozeves doručeno usnesení o postoupení věci, podali jsme dopravnímu inspektorátu podnět ke stanovení místní úpravy silničního provozu. Dopravní inspektorát ve svém stanovisku podrobně popíše konkrétní navrhované opatření a stanovisko zašle obci. Na základě stanoviska požádám za obec o další stanovisko, a to od vlastníka předmětné komunikace, tedy Ředitelství silnic a dálnic. Následně zašlu opatřená stanoviska krajskému silničnímu správnímu úřadu. A ten by měl o návrhu orgánu policie o způsobu místní úpravy silničního provozu rozhodnout. Jak rozhodne, to samozřejmě nevím. Ale znám i například názor skládkařů – ti by neměli nic proti, kdyby od Prahy jezdili po dálnici a dál pokračovali jedničkou až do Uh.

Čili přes Podhořany by se jezdilo jen směrem dolů. Dělali jste si analýzu, jestli by bylo lepší nahoru nebo dolů?

Zřejmě. Analýzu ne, nejsme žádní dopravní analytici. Ve věci nejde o statistické údaje, ale o zvýšení bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, o odůvodnitelnou snahu o prevenci. V konečném důsledku by Podhořany mohla projíždět jen polovina těžkých nákladních vozidel.

Polovička aut? Copak Uhy by byly nadále obousměrné?

Jistě. Problematický úsek je jen v serpentinách v Podhořanech, jen kvůli němu by se dopravní opatření provádělo. Dalším omezením by mohl být oboustranný zákaz vjezdu vozidel nad 12 tun. To by se líbilo i Uhům, zabránilo by to tranzitním průjezdům do logistických center u Úžic.

O všem ostatním…

Bydlíte v ulici Pod Strání, jejíž obyvatelé jsou konfrontováni se vskutku pestrou škálou problémů. Rád bych se zastavil aspoň u dvou z nich. Prvním jsou pozemky na východní straně ulice. V květnu letošního roku bylo provedeno zaměření, které ukázalo, že ploty dělící pozemky obce a pozemky obyvatel jsou o několik metrů posunuté. Většina obyvatel, kterých se to týká, to do té doby vůbec netušila – o pozemky se dlouho starali v dobré víře, že jsou jejich, často po desítky let. Obec se o tyto pozemky nikdy nezajímala. Nyní jim je najednou nabízí ke koupi za cenu 100 korun za metr čtvereční, což pro některé obyvatele znamená náklady v řádu desítek tisíc korun. Domníváte se, že je tento přístup obce správný?

Pokud je myšlen problém pozemků s neznatelnými hranicemi, pak odpovídám, že o pozemkovém právu mám jen mlhavé představy, a zřejmě v této republice tento deficit nesdílím sám.

A pak je tu druhý problém, který se naštěstí už vyřešil – veřejné osvětlení…

Veřejné osvětlení v ulici Pod Strání měla v gesci paní starostka. Té se dotazujte, které že v dnešní době mohou, i bez vašeho přičinění, nastat problémy, resp. kolik stojí sil napravovat následky např. v důsledku časově nepředvídatelné činností investorů.

Aha – a jak máte zhruba rozdělené činnosti?

Především mám na starosti údržbu obce a služby. Navíc zastupuji paní starostku např. při jednáních, kterých se z objektivních důvodů nemůže účastnit. V poslední době jsem suploval její přítomnost v orgánech dvou dobrovolných sdružení obcí, zastupoval v řízení před opatrovnickým soudem, poskytuji součinnost Ing. Jakoubkovi, který pro obec zajišťuje zpracování vodohospodářského znaleckého posudku a další z vodohospodářské problematiky odborných pojednání, kdy jsem např. zajišťoval a účastnil se jednání pana inženýra se zástupci společností Mero ČR, Kámen Zbraslav a .A.S.A. Mám také například na starosti spolupráci s orgánem Probační a mediační služby ČR – někteří odsouzení v naší obci si „odpykávají“ soudem uložený trest obecně prospěšných prací. A další…

V souvislosti s rozdělením práce mezi vás a starostku se zeptám ještě na jednu věc. Před několika týdny dala starostka obce najevo, že by vás ráda viděla na úřadě na plný úvazek. Nepopírám, že množství nahromaděných problémů v obci by si uvolněného místostarostu zasloužilo. Může si to však obec dovolit v situaci, kdy má více než dvacet milionů dluhů a v rozpočtu na příští rok se škrtá všude, kde to jen trochu jde? Chápu, že může být složité skloubit práci místostarosty se svou vlastní prací…

Pro pořádek chci uvést několik faktů a mých osobních pocitů. Když jsem byl nominován na kandidátku, nemyslel jsem na to, že se stanu zastupitelem, potažmo místostarostou. Ani jsem po těchto postech netoužil. Když jsem byl zvolen, zvítězil můj dlouho pěstovaný smysl pro povinnost – vůči těm, kteří mi dali hlas, a členství v zastupitelstvu a posléze post místostarosty jsem neodmítl. Po několika málo dnech se mi začala práce zastupitele líbit a uspokojovat mě. Začal jsem mít, když se něco povedlo, stejně libé pocity, jako v mém původním zaměstnání. Většina policistů, hasičů, zdravotníků a příslušníků obdobných povolání, ať jste tomu ochoten věřit nebo ne, jsou tak trochu zatíženi samaritánskými sklony. Prostě jim dělá dobře, že jsou někomu potřební, že někomu dokážou pomoct. A práce zastupitele je v tomto ohledu podobná právě mé původní profesi.

Když jsem byl zvolen neuvolněným místostarostou, tak v souladu s názorem asi většiny zastupitelů, rozhodl jsem se opustit zaměstnání v obchodní firmě, a to ač jsem požíval dobré pracovní pověsti a nepochybně mne čekal u firmy další profesní růst, a počal funkci místostarosty vykonávat na plný úvazek. O tom, zda si může obec dovolit mít místostarostu uvolněného, nechám, jako rozhodnutí o mém zvolení místostarostou, na kolezích zastupitelích. Myslím si, že můžete brát za bernou minci, že vhodnost „pořízení si“ uvolněného místostarosty byla posuzována i osobou odlišnou od osob zastupitelů, a s kalkulačkou v ruce. Na druhé straně bude posuzováno – zastupiteli – zda si za současného stavu obec může dovolit, a není myšlen a zohledněn jen stav zadluženosti, nemít uvolněného místostarostu. A tak tedy funkci místostarosty v současné době vykonávám de iure jako neuvolněný a de facto jako uvolněný.

A z jakého důvodu?

Jako fakticky neuvolněný místostarosta bych asi nebyl nic platný: zkuste něco zařizovat s úřady v mimopracovní době. Pokud bych jako místostarosta vyřizoval obecní záležitosti přes den, tak by se to mému zaměstnavateli asi moc nelíbilo. Nehledě na to, že bych musel myslet na dvě věci současně. To by asi k ničemu nevedlo. Takže jsem řekl: Dobře, zvolili jste mě místostarostou, a bez ohledu na to, zda zastupitelstvo dospěje k názoru, že místostarosta má být uvolněný či nikoliv, rozhodl jsem se odejít ze svého zaměstnání. Mám slušnou výsluhu, slušnou odměnu jako neuvolněný místostarosta. Můj jediný problém je, že současná situace může mít negativní dopad na výpočet mého starobního důchodu, protože jsem de iure nezaměstnaný.

Dlouhá léta vedete spor se společností RWE GasNet ohledně trasy plynovodu pod vaším pozemkem. O co jde?

V roce 1972 rodiče zakoupili v Nelahozevsi nemovitost od stávajícího vlastníka, který ji zdědil, neobýval ji a tudíž mu nebyla známá určitá specifika místa a samotné nemovitosti. Mí rodiče postupem doby zjistili, že nemovitost je zatížena vysokotlakým liniovým vedením zemního plynu. Tato skutečnost je příčinou nemožností užívat nemovitosti způsobem obvyklým. Nelze dále zastavovat plochu jinak určenou k zastavění, rekonstruovat především objekt určený k obývání. Postupem dlouhých let byly mnou zjišťovány skutečnosti přisvědčující tomu, že plynovod byl do zastavěné části obce umístěn za nejasných okolností a s největší pravděpodobností s rozporu se zákonem a dalšími právními nebo profesními předpisy.

V roce 2008 jsem podal žalobu na odstranění plynovodu z nemovitostí, kterých jsem spoluvlastníkem. V tomto roce byl příslušný soud nucen, v důsledku určitého jednání strany žalované, ve věci rozhodnout na základě zákonné fikce tzv. rozsudkem pro uznání, kdy straně žalované přikázal odstranit předmětný plynovod z dotčených pozemků. Naštěstí odvolací soud, na základě stran žalované strany uplatněného řádného opravného prostředku, napadený rozsudek pro uznání zrušil a přikázal soudu prvního stupně znovu jednat a rozhodnout. A tak proběhne v krátké době, počítám počátkem roku 2012, řádné jednání, kdy na základě znaleckých posudků a dalších důkazů soud fakticky rozhodne, zda plynovod je nebo není provozován v souladu se zákonem…

Na váš soukromý problém s plynovodem jsem se zeptal taky proto, že tato kauza hezky ilustruje, jak může být občas pro občana obtížné domoci se svých základních práv, byť jde o občana vysokoškolsky vzdělaného a navíc s velmi slušným právním povědomím. Nyní jste se ocitl na opačné straně barikády a jste to naopak vy, za kým chodí občané se svými starostmi a požadavky. Posunulo se díky tomu nějak vaše vnímání vztahu občan–úřad?

Ne. I v souvislosti s mým původním povoláním za mnou chodili občané se svými starostmi a požadavky, někdy s oprávněnými, někdy s neoprávněnými.