Zastupitelstvo Nelahozevsi na nedávném zasedání přijalo směrnici o poskytování informací. Smyslem směrnice je upřesnit postup, jakým mohou občané žádat o informace o činnosti obecních orgánů. Ze směrnice mj. vyplývá kuriózní skutečnost: cena práce úřednice obecního úřadu Nelahozeves je vyšší než např. cena pracovníka Úřadu vlády.
Kolik vás informace bude stát?
Oblast poskytování informací ze strany úřadů upravuje zákon o svobodném přístupu k informacím. Podle něj si můžete požádat na libovolném úřadě v podstatě o libovolnou informaci, která se vztahuje k jeho působnosti, a úřad vám je povinen ji do 15 dnů poskytnout. Existují samozřejmě i výjimky, kdy vám úřad požadovanou informaci neposkytne – například z důvodu ochrany osobních údajů.
Poskytování informací je obecně bezplatné. Zákon připouští pouze úhradu nákladů spojených s pořízením kopií, opatřením technických nosičů dat (například CD médií) a s odesláním informací žadateli. Vedle toho může obec ještě vyžadovat úhradu za mimořádně rozsáhlé vyhledání informací. A zde je na místě se ptát, zda je sazba schválená zastupitelstvem přiměřená okolnostem.
Obec totiž za mimořádně rozsáhlé vyhledání informací požaduje částku 300 Kč za hodinu práce. Podle nařízení vlády z roku 2006 má být hodinová sazba odvozena z nákladů na platy nebo mzdy. Pokud obec skutečně částku 300 Kč za hodinu stanovila tímto způsobem, znamenalo by to, že běžné měsíční náklady na mzdu pracovnice obecního úřadu Nelahozeves představují přibližně 50 000 Kč.
Subjekt | Hodinová sazba |
---|---|
Veřejný ochránce práv | 0 Kč |
Obec Uhy | 0 Kč |
Město Kralupy nad Vltavou | 76 Kč |
Poslanecká sněmovna | 100 Kč |
Obec Veltrusy | 200 Kč |
Středočeský kraj | 210 Kč |
Kancelář prezidenta republiky | 250 Kč |
Nejvyšší kontrolní úřad | 250 Kč |
Magistrát hlavního města Prahy | 250 Kč |
Policie České republiky | 251 Kč |
Vláda | 268 Kč |
Ústavní soud | 280 Kč |
Obec Nelahozeves | 300 Kč |
Senát | 348 Kč |
Zajímavý úhel pohled poskytnou sazebníky několika ústředních státních orgánů a okolních obcí (viz tabulka). Ze srovnání plyne například to, že úřednice obecního úřadu v Nelahozevsi stojí více než pracovník vlády, Ústavního soudu či Nevyššího kontrolního úřadu. Vyšší ceny než Nelahozeves má už pouze Senát (nezvykle vysokým sazbám pracovníků Senátu se také opakovaně věnoval internetový deník Aktuálně.cz – například zde).
Přitom není vůbec nezbytné, aby obec účtovala žadatelům náklady v plné výši – nemusí je v podstatě účtovat vůbec (viz Veřejný ochránce práv nebo sousední obec Uhy).
Co je mimořádně rozsáhlé vyhledání informace?
Text sazebníku, který starostka Petra Urbanová předložila zastupitelům ke schválení, počítal se zpoplatněním každé započaté půlhodiny práce. Jen díky pozměňovacímu návrhu Elišky Brázdové se nakonec do sazebníku dostala věta upřesňující, že úhrada nákladů se vyžaduje pouze za mimořádně rozsáhlé vyhledání informace, tak jak to ukládá zákon.
V této souvislosti by asi nebylo špatné, kdyby obec jasně řekla, co si pod termínem „mimořádně rozsáhlé vyhledání“ představuje. Úřady totiž mívají tendence prohlásit za mimořádně rozsáhlé vyhledávání třeba i jednu jedinou hodinu práce.
Odborná právní literatura se obecně shoduje na tom, že pod pojmem „mimořádně rozsáhlé vyhledání informací“ se rozumí vyhledávací činnost v takovém rozsahu, který výrazně ovlivní ostatní činnost úřadu. To znamená, že vyhledávání např. v rozsahu jedné hodiny jednoho pracovníka lze jen stěží označit za mimořádně rozsáhlé.
Například autoři komentáře k zákonu o svobodném přístupu k informacím považují za nepřípustné běžně zpoplatňovat veškeré personální náklady na vyhledání informace, neboť obec musí úředníky platit bez ohledu na to, zda zrovna vyhledávají informace či dělají něco jiného, takže vyřizováním žádosti o informace žádné vícenáklady nevznikají. Obdobný názor již dříve v odborném tisku vyjádřil také Miroslav Brůna, vedoucí legislativně-právního oddělení Ministerstva vnitra.
Kde je text směrnice?
Text směrnice o poskytování informací, kterou zastupitelstvo schválilo, je v současné době pěkně schovaný mezi vnitřními směrnicemi obce, které jsou identifikovány pouze číslem (mimochodem, trvalo měsíc a půl, než se tam vůbec objevil), zatímco pod odkazem Poskytování informací, příjem podání, kde by jej každý logicky očekával, se stále nachází předchozí, dnes již neplatná verze směrnice, kterou lze bez přehánění označit za právní paskvil a která nejspíš částečně také přispěla k neúspěchu obce Nelahozeves v soutěži Zlatý erb. Snad tento renonc správce stránek brzy napraví.
Aktualizace z 10. října 2011: Dva dny po zveřejnění tohoto článku byl tento nedostatek na oficiálních stránkách obce napraven.
Horší je, že zveřejněný sazebník vůbec nereflektuje pozměňovací návrh Elišky Brázdové. Věřme, že se jedná o nedopatření, v každém případě jde o porušení platného usnesení zastupitelstva. Příznačné je, že verzi se zahrnutým pozměňovacím návrhem Elišky Brázdové dosud nemají k dispozici ani zastupitelé, kteří směrnici před více než dvěma měsíci schválili.
Informace musí poskytovat i základní a mateřská škola
Závěrem doplňme, že zákon o přístupu k informacím se vztahuje obecně na všechny veřejné instituce, tedy v případě Nelahozevsi i na základní a mateřskou školu. Můžete si tedy například požádat o informace o počtu přijatých a odmítnutých dětí, o detaily hospodaření školy apod.
I tyto organizace by měly na svých webových stránkách zveřejnit, jak lze o informace žádat, a řada škol v jiných obcích tak skutečně činí – viz např. Základní škola Pšovka v Mělníku. Dlužno podotknout, že většina škol o této své povinnosti obvykle vůbec neví a ty naše nejspíš také ne.